Kolik? 30?! Nekecej...
Spolužák mi připomněl těžko uvěřitelnou skutečnost. Letos to bude 30 let od chvíle, kdy jsme údajně dospěli. Chápete to? Třicet roků od matury! Jako by to bylo včera, kdy jsme naposled pobyli v Pařížské 15 a naše tamní vítězné čtyřleté snažení definitivně zakončili mejdanem v Brné.
Když jsme se poprvé sešli v naší I.C, byli jsme na tom všichni stejně. Dvaceti holkám a deseti klukům svítila v očích stejná otázka: "Tak jaké to tu ty čtyři roky bude?" Oťukávali jsme se navzájem i spolu s profesory a pomalu se "zabydlovali". Srdnatě, ale většinou neúspěšně jsme se utkávali s matikou plnou množin, s naukou o zboží, později se statistikou (písnička nelže, JE to nuda)...
Dějepis nás zaskočil šíleným množstvím faktů a někdy i knedlíků, jak říkala paní profesorka chybně odpovídajícím žákům;-). Osobně jsem se ke knedlíkům připojila dík VŘSR. Nečekaně jsem byla vyvolána k tabuli a v milé sovětské revoluci neskonale plavala. Mysleli jste v patnácti hlavně na Auroru? Já tedy měla v hlavě úplně jiné starosti, než nějaký křižník. Záhy vyšlo najevo, že ani netuším, kdo byl Trockij a co má na svědomí. Když mě pak ještě profesorka vyzvala:"Napište to jméno na tabuli!", odevzdaně jsem vzala křídu a zřetelně vykreslila TROTSKIJ. A už jsem letěla i s nedostatečnou.
Pronikali jsme i do předmětu s názvem technika administrativy. Neohrabaně jsme zvedali upocené prsty z kláves psacích strojů a s pohledem zoufale zabořeným do textu je nutili popaměti napsat první smysluplná slova. (Taky jste tak obdivovali Pavlínu? Já, která sebou u stroje šila a vzdychala nad každým napsaným řádkem, před jejím strojopisem ještě dnes uctivě smekám.)
Jindy zas při těsnopisu umdlévající ruka křečovitě svírala tužku a pokoušela se strefit pokud možno správným znakem na správnou linku. Vyčerpané mozky se pak snažily vzniklý znak zpětně rozšifrovat a uhodnout, jestli napsané "FA" značí faktura, fabrika, nebo snad fakan? ;-)
A bylo hůř. Byli jsme zákeřně odvedeni do speciální učebny, plné nejnovějších výdobytků tehdejší výpočetní techniky. Na lavicích se nám skvěly nejrůznější Elky a Ascoty, které se pod našimi doteky hlasitě rozvrněly a odměnily naše úsilí hned dvojím vydáním výsledku. Jeden na nás svítil z displejů, druhý opouštěl útroby počítačky zároveň s papírovým pruhem. Vzpomínáte?
Nejspíš nebylo chybou výpočetní techniky, že jsme v hospodářských výpočtech často žasli nad výší úroku, k níž jsme po celohodinové snaze dospěli...
Vůči účetnictví byla značná část třídy imunní. S blížící se maturitou se rozvaha s aktivy a pasivy, výsledovka s náklady a výnosy nebo dokonce příšerné kalkulace staly naší noční můrou. Ona totiž šestihodinová maturitní písemka z účta nebyla žádná sranda.
Němčina zas docela sranda byla. Skoro všichni s ní na střední škole teprv začínali, a tak - asi aby bylo veselo - boj s nejzákladnější slovní zásobou a gramatikou byl dle osnov zpestřen obchodními frázemi. Nebozí studentíci, neznalí dosud ani slov Mutter, Vater, soukali do sebe perly typu "Wir werden uns bemühen den Auftrag zu Ihrer vollen Zufriedenheit auszuführen...." (Vynasnažíme se vyřídit zakázku k Vaší plné spokojenosti.)
Veselá bývala i branná výchova - přeměřovali jsme si obličeje, nasazovali fujtajblové masky, obvazovali si končetiny, stříleli ze vzduchovek i malorážek... A oživovali Andulu!
Postupovali jsme z I.C do II., do III. a konečně do IV.C. Definitivně jsme obsadili průchozí místnost, spojující budovu školy s vedlejší hasičárnou (v relativním bezpečí hasičárny se ochutnávalo zakázané ovoce v podobě cigaret). A pak, po čtyřech letech kamarádství, průšvihů, smíchu, učení, jsme si zaplesali, odmaturovali a rozprchli se.
Třicet let... Někteří z nás se celou dobu neviděli. Takže, pokud někdo ze IV.C zavítáte na tyhle stránky, zavzpomínejte na to, jak jsme seděli ve škole a posílali si taháky nebo psaníčka. A podobně pošlete dál, že Jirka P. svolává na červen sraz. A přijďte :-). Dvacet devět bude skvělá účast, nejvyšší z možných.