Připomínky k EIA - OS Arnika
Věc: Vyjádření programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika k dokumentaci o hodnocení vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí, dle přílohy č. 4 „Plán I. etapy likvidace hliniště Vážany v DP Vážany“
Dne 26. května 2010 byla na internetových stránkách Zlínského kraje zveřejněna výše zmíněná dokumentace na záměr firmy ECODUMP, s.r.o. zpracovaná Ing. Miroslavem Bílým, CSc. jako oprávněnou osobou.
Musíme konstatovat, že předložená dokumentace neřeší v několika případech otázky, které vyplynuly ze zjišťovacího řízení a byly obsaženy v rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje.
Na základě předložené dokumentace nelze dospět k závěru, že by hodnocený záměr přispěl k zásadnímu zlepšení kvality dotčeného území a že nebude znamenat zátěž pro obyvatelstvo, ani pro životní prostředí, jak konstatuje její autor. S navrženým záměrem a jeho zhodnocením dokumentací proto
N E S O U H L A S Í M E .
V hodnocení vlivů na životní prostředí „Plánu I. etapy likvidace hliniště Vážany v DP Vážany“ postrádáme:
- vyhodnocení obsahu závadných látek a ekotoxicity ve výluhu z nevykrystalizované směsi OTOSAN 2;
- řešení ochrany vodního prostředí;
- ovlivnění biotopů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů možnou změnou chemismu půdy a vody způsobenou spadem prachu z výrobku OTOSAN 2;
- vlivy záměru na okolní zemědělský půdní fond.
Jen částečně dokumentace řeší:
- návrh monitoringu povrchových vod a
- nadměrnou prašnost způsobenou ukládáním OTOSANu 2 do prostoru hliniště.
Rovněž hodnocení zdravotních rizik považujeme za neúplné.
Vzhledem k tomu, že OTOSAN 2 se ukládá ve vlhkém stavu, považujeme za logický požadavek jeho posouzení i v tomto stavu. V procesu posuzování vlivů nejde jen o hodnocení vlivů na povrchové, ale rovněž na podpovrchové vody. Nesouhlasíme s tím, že jedinou reakcí na tento požadavek je jeho odmítnutí (viz str. 81 dokumentace). Problém ochrany vodního prostředí autor dokumentace vyřešil odvoláním na výluhové testy, aniž by se podrobněji zabýval chemismem vod, jak současným, tak jejich potenciálním ovlivněním. Přitom zde již existuje precedens v případu Bělova, kde by neměl být problém potenciální vliv produktů z provozu Teplárny Otrokovice, a.s. zhodnotit i z hlediska vlivu na chemické složení vod. S tím úzce souvisí i možné ovlivnění biotopů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které je de facto odmítnuto s odvoláním na certifikát, výluhové zkoušky, testy ekotoxicity a dodržování technologické kázně, aniž jsou alespoň uvažovány možné vlivy prašného spadu z použití výrobku OTOSAN 2, které jsou možná pravděpodobnější, než autor dokumentace připouští (viz poměr použití OTOSANu 2 a nyní povolených materiálů dále v textu).
K jednotlivým problémům se vracíme v podrobnějších připomínkách níže.
Ukládání OTOSANu a jeho hodnocení
Dokumentace se sice v závěru zabývá porovnáním s požadavky vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady ve znění pozdějších úprav (dále jen vyhláška č. 294/2005 Sb.) pro podmínky použití odpadů na povrchu terénu, ale pouze v tom smyslu, že dle názoru autorů nelze požadavky vyhlášky na tento případ aplikovat. S tím nesouhlasíme. Definice využití odpadů na povrchu terénu jasně zahrnuje „zavážení vytěžených povrchových dolů, lomů, pískoven,“ a neomezuje se pouze na použití výslovně jako povrchové vrstvy. Z tohoto pohledu tedy měl být OTOSAN 2 v dokumentaci EIA hodnocen i z hlediska požadavků vyhlášky č. 294/2005 Sb., tedy dokumentace se podle našeho názoru měla vyjádřit k obsahu těžkých kovů a dalších látek v absolutních hodnotách, tedy v mg/kg sušiny. Tyto údaje v dokumentaci zcela chybí.
Podle rozboru zadaného Městským úřadem v Kroměříži z dřívějších let (konkrétně z roku 2007) vyplývá, že obsah arsenu je v OTOSANu až 30-násobně překročen oproti požadavkům vyhlášky č. 294/2005 Sb. pro použití odpadů na povrchu terénu. Pokud použijeme hodnoty z tohoto rozboru a informaci z dokumentace, že se na zavážení hliniště ve Vážanech má použít až 25 tisíc tun OTOSANu 2 za rok, pak nám vyjde, že zde bude uloženo cca 7,5 tuny arsenu ročně. Jde samozřejmě o výpočet hypotetický, protože měření byla provedena pro OTOSAN ukládaný v Bělově, nicméně samotná dokumentace používá formulace a závěry z posouzení pro tento produkt. Postrádáme vysvětlení, v čem se z hlediska ukazatelů liší OTOSAN 2 a případně, jaké jsou jeho charakteristiky v porovnání s OTOSANem 1.
Použití OTOSANu 2 je ve výrazném nepoměru k ostatním povoleným materiálům, zhruba 5:1, tedy 25 tisíc tun OTOSANu za rok ku 5 tisícům tunám ostatních materiálů (viz str. 31 a 32 v dokumentaci). Již z tohoto poměru nelze brát na lehkou váhu nutnost posoudit použití OTOSANu 2 ve vztahu k požadavkům vyhlášky č. 294/2005 Sb. na odpady používané na povrchu terénu.
Arsen
Z hlediska obsahu arsenu v OTOSANu jsou zajímavá i čísla o únicích a přenosech látek ohlašovaných do Integrovaného registru znečišťování (IRZ) Teplárnou Otrokovice, a.s. v porovnání s jinými, srovnatelnými, průmyslovými zdroji. Konkrétně množství ohlášeného arsenu a jeho sloučenin předaných v odpadech mimo provozovnu. Teplárna Otrokovice je dle dat v IRZ trvale druhým největším zdrojem arsenu v odpadech v celé České republice (viz následující tabulku).
Tabulka: Srovnání množství arsenu a jeho sloučenin předaných v odpadech mimo jednotlivé průmyslové provozy. Sestaveno na základě dat ohlášených jako přenosy látek v odpadech provozovateli průmyslových zdrojů do Integrovaného registru znečišťování. Zdroj: http://www.irz.cz.
Provozovna |
Rok 2004 |
Rok 2005 |
Rok 2006 |
Rok 2007 |
Rok 2008 |
ČEZ, a.s., El. Dětmarovice |
67 |
676 |
990 |
1070 |
477 |
Dalkia ČR, Teplárna Olomouc |
7320 |
1470 |
- |
- |
1090 |
ECK Generating, s.r.o., el. Kladno |
4460 |
4330 |
4170 |
3860 |
4240 |
Elektrárna Kolín – Zálabí |
1020 |
1170 |
1110 |
679 |
516 |
Energotrans a.s. - elektrárna Mělník I |
45300 |
73500 |
40600 |
17600 |
34800 |
Plzeňská teplárenská, a.s., CZT |
- |
3720 |
7280 |
4130 |
4310 |
Spalovna Praha - Malešice |
607 |
373 |
318 |
700 |
515 |
Teplárna Otrokovice, a.s. |
16400 |
19700 |
13600 |
17300 |
17400 |
V hliništi Vážany má do budoucna odhadem skončit více jak jedna třetina této zátěže. Tento fakt dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí vůbec nebere v úvahu a nezohledňuje podle našeho soudu v dostatečné míře ani migraci arsenu a dalších nebezpečných látek do životního prostředí v okolí hliniště.
Hliniště Vážany se v podstatě má stát velkým úložištěm odpadu s vysokým podílem arsenu.
Další chemické látky, zkoušky vyluhovatelnosti a testy ekotoxicity
Kromě arsenu by se měla dokumentace více zabývat i možností migrace dalších problematických těžkých kovů – konkrétně rtuti, jejíž koncentrace je v jednom ze starších posouzení OTOSANu zmíněna jako mírně zvýšená. Vzhledem k umístění záměru do lokality s výskytem ohrožených druhů obojživelníků závislých na kvalitě vodního prostředí by měla být posouzena také zátěž dalšími těžkými kovy, které představují vážné riziko pro vodní organismy a jsou významně zastoupeny v odpadech produkovaných otrokovickou teplárnou (chromem, niklem, mědí, selenem a zinkem). Dokumentace EIA se namísto podrobného zhodnocení odvolává na testy ekotoxicity a vyluhovatelnosti, přitom pomíjí, že právě u selenu, jako jednoho z těžkých kovů problematických pro vodní organismy, jsou překračovány limitní hodnoty pro třídu vyluhovatelnosti I.
V dokumentaci postrádáme informace o obsahu perzistentních organických látek (POPs) v OTOSANu 2. Je logické, že v něm budou minimálně přítomny polyaromatické uhlovodíky jako produkt spalování hnědého uhlí a dá se očekávat, že do jisté míry také polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany,[1] byť bývají v souvislosti se spalováním hnědého uhlí zastoupeny v nižších koncentracích, než tomu je u podobných produktů ze spalování odpadů. Dokumentace EIA by měla obsahovat informaci o analýzách OTOSANu na přítomnost POPs a ty pak měly být zahrnuty také do hodnocení vlivů na zdraví obyvatelstva. Žádáme doplnění těchto informací a jejich zohlednění v hodnocení vlivů na životní prostředí.
Potenciální zátěž vodního prostředí výluhy z OTOSANu 2 měla být dle našeho soudu posouzena metodami přizpůsobenými více přírodním podmínkám, kde nedochází k vyluhování čistou vodou, ale často za přítomnosti huminových kyselin
Nebyl tedy splněn požadavek na vyhodnocení vlivu záměru na biotopy a zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů možnou změnou chemismu půdy a vody. Je to jeden z důvodů, proč by dokumentace měla být vrácena k dopracování a doplnění o daleko podrobnější analýzu těchto vlivů.
V přílohách k dokumentaci EIA postrádáme kopie protokolů o zkouškách ekotoxicity, stejně jako informace o četnosti a datech těchto analýz. Předpokládáme, že jich bylo vzhledem k relativně vysoké proměnlivosti složení OTOSANu, provedeno více. Pokud nikoliv, nelze hodnocení považovat za dostatečné.
Podpovrchové vody
Konstatování na str. 33, že „Podzemní vody nebudou ovlivněny, protože ukládaný certifikovaný materiál bude splňovat výluhové testy …“ je nesmyslné. I při plnění limitů pro I. třídu vyluhovatelnosti k výluhům dochází a srovnání zátěže lze provést jedině po zjištění, jaké jsou hladiny sledovaných látek v pozaďových hodnotách na lokalitě. Mělo tedy být zhodnoceno, k jaké zátěži podzemních vod dojde, nehledě na to, že OTOSAN se bude nacházet v prostředí bohatším například na huminové kyseliny, tedy jiném, než jaké simulují klasické výluhové testy.
Dokumentace EIA se vlivům na podpovrchové vody obecně v podstatě vůbec nevěnuje, přestože jsou jezírka v hliništi napojena na podpovrchové vody a může jít o jednu z možných cest úniků nebezpečných látek do okolního prostředí. To lze však bez podrobnějšího rozboru jen těžko posoudit. Jde o důležitou část řešení ochrany vodního prostředí.
Dopady na zdraví obyvatel
Přestože se v hodnocení zdravotních rizik připouští jistá, většinou malá či zanedbatelná, zdravotní rizika, chybí vyhodnocení synergických účinků látek přítomných v OTOSANu a rovněž není zahrnuto působení dalších látek, které v něm jsou s velkou pravděpodobností přítomny, ale dokumentace se o nich nezmiňuje. Konkrétně jde především o polyaromatické uhlovodíky či další POPs. Současně nejsou hodnoceny jiné cesty expozice.
Další připomínky k textu
Str. 28 – v termínu zahájení záměru není zmíněno, od kdy hodlá firma ECODUMP zahájit zavážení OTOSANem 2. Předpokládáme, že tímto termínem není rok 2007.
Závěr
Jak jsme doložili, dokumentace neobsahuje dostatek údajů a analýz, které by opravňovaly ke konstatování, že „předložený záměr je možno spolehlivě hodnotit jako příznivý pro životní prostředí“ a rovněž nesouhlasíme s tím, že lze pro záměr vydat souhlasné stanovisko. Žádáme vydání nesouhlasného stanoviska anebo minimálně vrácení dokumentace k přepracování a doplnění o chybějící informace a analýzy.
[1] Z Teplárny Otrokovice známe výsledek měření dioxinů, PCB a PAU v emisích z roku 1998, kdy v kouřových plynech tyto látky byly zjištěny. Viz Protokol o autorizovaném měření emisí vydaný 19. října 1998 firmou INPEK.