Jak jsme kupovali nové boty
Jak jsme kupovali nové boty
Jednou za čas potřebuje náš syn nové boty. Minule jsem je raději 3x objednávala přes internet.
Sice nemám ráda nákup bot, když je nemůžeme vyzkoušet, ale jsou situace, kdy nám nic jiného nezbývá....
Někdy je realita silnější než my...
Minulý týden mě "tak nějak" napadlo, že si uděláme výlet do Tábora a koupíme Jeníčkovi botasky.
Ty staré už má pěkně okopané.
Holky byly zrovna pár dní u mojí maminky na prázdninách.
Doma jsem změřila stélku letních bot, zjistila jsem, kam až dosáhne Jendy paleček a vzala jsem do tašky krejčovský metr....
Co kdyby si náááhodou Jenda nechtěl boty zkusit...
Říkala jsem si, že třeba to bude prima výlet....Pořád tak naivní? :-)
Dojeli jsme k obchodu, oblíbeného plyšového psa s sebou.
Paní chtěla Jendovi změřit nožičku.... Prý ať si stoupne na lesklou plochu a ono nám to za chvíli "samo řekne", jakou velikost bot máme koupit...
Hahaha...a byl oheň na střeše...
Na lesklé zrcadlo si Jeník nestoupl..ani po dobrém, ani když jsme ho tam chtěli postavit násilím.
Paní se ozvala, že potřebuje, aby stál alespoň 20 sekund v klidu.
20 sekund? Takovou dlouhou dobu?!!! No to nehrozí....
Tak jsme to brali podle těch starých bot...
Šli jsme hledat Jendovo číslo bot, ale tomu už doba v obchodě přišla dlouhá a začal řvát, že chce balonek, který byl vystavený nad botami...
Nevím, jak se mu to povedlo, ale najednou měl balonek v ruce a pohazoval si s ním radostně po obchodě...
Raději jsme ho nechali, protože riskovat, že mu ho sebereme a on bude ječet na celý obchod? To se nám nechtělo.
Šla jsem se omluvit prodavačce a poprosit, zda si nafouknutý balonek můžeme nechat...
....můžeme, hurááááá.
Jako "na potvoru" jsme nemohli najít Jeníkovo číslo bot, našli jsme jedinou krabici - a to modré botasky s růžovými kytičkami a srdíčky....
No, někdo by možná řekl, že se nehodí pro KLUKA, ale to v dané chvíli vůůůbec není rozhodující.
Snažili jsme se odchytit Jeníka a zkusit mu vybrané boty. To byla akce... :-)
Byli jsme na něj s manželem dva, násilím jsme ho chytili a po chvíli se nám podařilo obout mu jednu botu, Jenda řval a zmítal sebou.... druhou botičku už se nám obout nepodařilo.
Botu si okamžitě sundal a jen tak v ponožkách utíkal pryč...manžel ho po chvíli vylovil v nějakém skladu a já jsem šla k pokladně...
Krejčovský metr "říkal", že boty budou té správné délky a barvu už řešit nebudeme....
Zaplatili jsme a snažili se chytit Jendu, který zdrhal mezi regály...naháněli jsme ho každý z jedné strany....
Když se nám ho podařilo chytit a násilím obout, odcházeli jsme z obchodu k autu.
Řekla bych, že jsme v obchodě nebyli ani 10 minut, ale ven jsme vyšli zpocení a zničení...
Říkala jsem si, že bych sebou někam plácla a spala a spala....
Jeník ne, ten měl elánu stále dost...
A nemyslete si, že je bude nosit...zatím leží doma a Jenda je odmítá nazout na nožičku...
A fotky dnes nebudou.... Nejde to...Při takové akci jsem ráda, že ohlídám tašku, Jeníka, plyšáka, ale už není v mých silách hlídat ještě foťák...
Komentáře
Přehled komentářů
Ja už som nákup topánok za Maťovej prítomnosti vzdala. Už to robím len podľa krajčírskeho metra a od oka, lebo má vyšší nart.
Akurát dnes ráno som sa mu pošala dať na nohu nové topánky.......... doma sme mali niečo podobné ako vy v tom obchode. Manžel sa tiež pokúsil. Nakoniec sa to podarilo mne.
Však on si zvykne a potom ich tiež nebude chcieť vymeniť. :o) Len tie začiatky sú ťažké.
Mohli by vymyslieť nejaké topánky, čo by rástli spolu s nohou a boli by nezodrateľné. Tiež by na nich nevadili ani ružové srdiečka a balóniky. :o)
Botky
(VeronikaV, 30. 7. 2010 12:18)Živě jsem si Vás u toho představila :-) A málem jsem se potila taky :-)
Stejné
(Dana s Betynkou, 29. 7. 2010 18:47)Jsme na tom stejně. Bětka nesnáší kupování bot. Dělám to jako Monča obkreslím nohu na papír a podle toho měříme a vybíráme a když tak paní vymění (už nás znají). No a někdy se povede, že botičky chce a někdy prostě leží týdny a chodíme si je prohlížet, hladit a očichávat, fotíme je apod. aby byla Bětka ochotná si je vzít. Minule návštěva ve FARE byla tak strašná, že jsem paní prodavačce řekla, že je Betynka autistka, protože byla opravdu vyděšená :-))
Zdravím:-)
(Monika, 29. 7. 2010 16:38)
Amelie,jsem ráda, že jste si udělala svůj blog:-)
Nákup bot bývala krizovka i u nás. Já to řešila tak, že jsem Járovi obkreslila nohu a koupila mu boty na zkoušku. Většinou byly prodavačky ochotné a případně botyi vyměnily. Teď už je to lepší, ale chodíme k Deichmanovi, kde je video:-)Zpocená ale odcházím stejně. Minule bylo nakupování v pohodě, ale zase mi zdrhnul Jára. Objevila jsem ho v autíčku u Kauflandu...
Topánky
(Zuzana, 10. 9. 2010 16:29)