Údolí smutku
Když v noci usínám, probouzí se mé děti.
Hlídají můj spánek a mlčí.
Když zavřu oči, vrtí se v rámech.
Klouzají po stojanu a padají z polic.
Když mě tím neprobudí, začnou si potichu říkat,
jak jsem zvrácená.
V tu chvíli vyskočí z obrazu slečna,
hladí mě černým pírkem pod očima,
aby se v nich zaleskla slza.
Potom mě odvádí do své krajiny.
Tak trávím noc co noc v Údolí smutku.
Komentáře
Přehled komentářů
mocinky pomoct dekuju musis byt fajn
týýýýjóó
(tateta, 8. 3. 2007 14:46)´tak to faktiš gratuluju a prosím-piš dál. Hodně dobrý.
diky
(punk devce, 20. 2. 2008 23:23)