Tak jsem vám dneska dostala svou první výplatu, tedy přesněji řečeno šek (viz fotky). Tady totiž téměř vůbec nepřevádějí peníze na účet, ale dávají si šeky… Nějaký on-line bankovnictví, to zatím neobjevili :-) No ale co je prdel největší, že šéf (Bill) svým pár zaměstnancům natolik věří (i mně, kupodivu), že jim dává šeky s nevyplněnou částkou! Takže já mám svůj první šek za práci v Kanadě (a vlastně je i první v životě), ale ještě nevím, na kolik bude znít. Zítra pošlu Billovi odpracované hodiny a uvidíme, jaká částka z něj vypadne. No, říkala jsem si, jestli si tam přeci jen nevyplním nějakou fajnovou sumičku a narychlo se nevrátím domů… :-) Ale znáte mě…
V práci se mi ale líbí, jak do toho začínám trochu pronikat, tak se v tom cítím čím dál tím líp. Já prostě tu administrativu (přiznejme si to) po tolika letech prostě zvládám :-). No řekněte? Je snad na zakládání do spisů, vyplňování formulářů a objednávání lidí na schůzky něco těžkýho?? No, tak vidíte. Aspoň se mi tak jeví, že nic moc novýho už na mě Bill nevybalí a že za týden budu plavat jak ryba ve vodě :-). A mě to baví, volat lidem nebo se s nima bavit a být na ně miloučká. Dokonce mě dneska nějaký zákazníci chválili i u Billa, uff, tak si mě snad nechá. Jinak se všichni obecně strašně divěj, že jsem tu jen měsíc. Párkrát jsem se s nima zakecala a oni se mě pochvíli ptaj, odkud jsem a jak dlouho jsem tady. Tak říkám měsíc. A oni většinou říkaj: „Ale ne tady jako v týhle kanceláři, ale v Kanadě?“ A já: „No měsíc!“ A voni úplně odpadávaj :-) Že to není možný, že moje angličtina je perfektní a bla bla bla a když jim pak řeknu, že jsem v téhle kaceláři teprve týden, tak už starouškové nechápou vůbec :-), jak to, že to tak zvládám…. :-) Abych pravdu řekla, sama nevím.
A Bill? Ten je hodně v pohodě. Zaprvé je za vodou (ačkoli na to od pohledu nevypadá, jen má slabost pro techniku jako jsou počítače-především Mac, iphony a BMW) a zadruhé je fakt v pohodě, nic ho netrápí, takže ho nic nerozhází a je hodnej. Často vtipkuje a škádlí mě tím, páč já si vždycky myslím, že jsem mu špatně rozuměla :-) Taky mě včera a dneska pochválil, tak jsem fakt ráda, že je prozatím spokojenej.
Jo a dostala jsem 2 denní trénink – tak tady říkají zaučení. No to bylo něco. Tu ženskou vám budu muset předvést naživo až se vrátím. Prostě klasická kanadská pipka s falašeným úsměvem od ucha k uchu. Je jí asi 53 a je to paní Nejchytřejší na světě. Ukazovala mi především věci na kterých se mohla předvést, libovala si, když ze mě mohla udělat trubku a mluvila na mě jak úča-píča (taková tak učitelka s brejličkama a důležitě našpulenou pusou :-)). To jsem si teprve uvědomila, jak jsem šťatsná, že nemám žádné kolegyně, protože třeba s touhle bych to nevydržela ani týden. Oni jsou ty kanaďanky strašný (a zákeřný) krávy. Mám pocit, že se cejtěj ohrožený na svý pozici a s úsměvem na rtech vám dokážou dělat zákeřnosti nebo vás ponižovat. Ale naštěstí nemám přímo vlastní zkušenost. Jinak tahle moje paní zaučovatelka mi třeba 5 minut vysvětlovala, jak mám nejlíp sešít dva papíry dohromady a hrozně důležitě mi přitom zpod brýlí povídá: "Honey, believe me, přes 20 let jsem pracovala v nejvyšším vládním sekretariátu, já opravdu vím, o čem mluvím a tyhle malé detaily ti hodně pomůžou ušetřit čas!" Že pak promrhala půl dne tlacháním se zákazníkama, to už jí jako mrhání času nepřipadalo. Navíc, když jsme pak došly opravdu k něčemu, co by mi měla vysvětlit, tak to najednou nevysvětlovala nic, štěkla na mě ať "Call to ADP and ask them about the last date of access and bla bla bla"(půlku jsem ani nepochytila, natož abych tomu rozumněla). A když jsem se jí dovolila zeptat, jestli by mi jako vysvětlila, na co se to vlastně ptám, že tomu nerozumím a nevím co je myšleno tím "last date of access", tak udělala otrávenej ksicht, jak to že to nevím a znovu mi začala vysvětlovat, jak musíme šetřit časem a ne si tady povídat a že mám prostě zvednout to sluchátko a zjistit tuhle informaci! :-) Jó, ale jakmile zase došlo na sešívání, neváhala mi důležitost tohoto úkonu znovu připomenout pětiminutovým hytrolínským monologem :-) Že pracovala ve vládním sekretariátu jsem slyšela za ty 2 dny asi 3x.... No prostě brutus.
A konec o práci. Co takhle rande se čmoudem number 2? Jo, slyšíte dobře. Napsala jsem nakonec tomu chlápkovi, co mi dal kontakt tenkrát v nákupním centru. Koukala jsem na jeho stránky a zjistila, že to snad nebude žádnej pochybnej týpek, páč je to „president and CEO“ jedné softwarové společnosti (pokud to nejsou nějaký fejkový stránky :-)). No, jak už jsem psala, nijak extra mě nezaujal, takovej trošku modýlek, hezounek, já to moc nemusím. Ale potřeba s někým někde posedět a pokecat, navíc s rodilým kaďákem (rozuměj Kanaďanem) byla silnější. Tak jsme si napsali pár mailů a v úterý zašli na kafe. Bylo to fajn, po evropsku mě pozdravil letmou pusou na tváře, takže žádný traposti. Poseděli jsme něco přes hoďku, v pár věcech si celkem padli do noty, ale připadalo mi to celý hrozně srandovní , takový jak na pohovoru :-) Dokonce jsem na toto téma trochu zavtipkovala a nemám pocit, že by pochopil můj smysl pro humor :-))), ale u těchle kaďáků nikdy nevíte, oni vám nikdy neřeknou nic upřímně a furt maj nasazenej ten naučenej úsměv. Když se mě asi po půl hodině ptal, jestli budu ještě večeřet nebo už jsem po, říkala jsem, že mám večeři doma a on na to, že má taky doma to a to… A já jako naprosto nepchopila, jestli to byl nějakej nevydařenej pokus o pozvání na večeři nebo jestli mi tím spíš chtěl naznačit, že už bych tohle sezení měla ukončit, aby se mohl jít domů nadlábnout :-). Vůbec jsem se nepřipravila co do nějakejch společenských regulí, jestli takovouhle schůzku má ukončovat žena nebo muž nebo ten, kdo zve nebo já nevim… Nesnášim tyhle společenský pravidla, prostě se řídím vlastním pocitem a obecnou náladou. Ale někdy netuším, jestli si ten druhej třeba nemyslí něco úplně jinýho a jen se nepřetvařuje. Každopádně jsme pak ještě chvíli poseděli a nakonec se tak nějak přirozeně zvedli a rozloučili se „Bye, take care!“ Abych to shrnula, tak ačkoli to bylo posezení celkem fajn, tak jsem se teda párkrát předvedla - představte si mě, tu obyčejnou holku, sedící s businessmanem, co přesně ví, jak se má chovat a jak správně konverzovat a já si z něj párkrát vystřelila, zmatkovala jsem při objednávání a mluvila jak pětiletý dítě, páč se mi po celodenním mluvení v angličtině už motal jazyk. Tak tímto bych tuhle kapitolu uzavřela, myslím, že pan bussinessman doteď kroutí hlavou, co to oslovil z pipku z východního bloku :-)
Jo ale musím ještě uvést na pravou míru, že to není tak úplně čmoud, je napůl Řek, proto je takovej přičmoudlej. ..no takže to nakonec čmoud je :-)
A zajímá vás, jak to dopadlo se čmoudem no.1? Ten se nejdřív úplně pomátl a furt mě bombardoval telefonátama a smskama a furt se mě ptal, co dělám, co budu dělat, co jsem jedla a jak se mám... A volal mi třeba v půl 1 v noci! Když jsem mu nezvedala/neslyšela telefon, tak mi volal třeba ještě 4x, no blázen. Dokonce se opravdu jednou jal mě objímat, když jsme šli z fitka a loučili se v metru, až jsem mu napsala, že jsem ho ráda poznala, ráda někdy zajdu na pivo a budu jeho "friend", ale určitě ne jeho "girl friend", tak jen aby bylo jasno (jakýpak chození okolo horký kaše,že?). No, tak pak se mi ozval už jen jednou někdy o víkendu v noci (když už jsem spala a nezvedala mu to), zřejmě posilněn nějakým alkoholem a chtěl mi asi pěkně od plic říct, že větší krávu nepotkal, netuším :-). Každopádně mi to už nezvedl, když jsem mu druhý den volala a na sms, jestli se mu něco nestalo, když po 14 dnech bombardování z ničeho nic několik dní vůbec nereaguje, se už neobtěžoval ani napsat "fuck off" :-))
Tak děcka, mám na hodinkách 1 ráno, musím do hajan!
Mějte se a užijte si víkend.
Pa