Smysl smyslu
Sedím na posteli a přemýšlím, jaké by to asi bylo, kdyby nic nebylo. Představuju si jaký klid a rovnováha asi musela být před velkým třeskem. Chtěl bych běžet proti proudu času a pochopit, co to je absolutno.
Absolutní pravda, absolutní láska, upřímnost atd.
-mají tyto emoce nějaký význam? K čemu se ve mě tvoří tak často pocity nenávisti, neporozumění, pocity strachu a tužy po klidu? Tyto pocity u řady z nás převažují, ale v dnesšním moderním světě, kdy se požíráme navzájem jak největší prasata je to normální, ostatně jako všechno, kdysi nenormální. Tyto pocity potřebujeme pro přežití.
K čemu je bolest? možná je potřebná pro přežití a nebo k upozornění a nebo je využívána na tlumení bolest mnohem větší, psychycké. Bezvýznamnost těchto slov, bych dal zapříčinu mé prázdné duši. Z ničeho neudělaté bábovku. Potřebujete suroviny, nápad a úm. V mém případ je to tak, že moje suroviny jsou prošlé, nápad by tam byl, ale pro většinu lidí je skrytý a úm je tak těžké najít, že je ho ztráta času hledat. K čemu ale úm je, když ho celá řada lidí, kteří by ho mohli pochopit, nepochopí, protože nechtějí
Najít cíl lze hledánim
najít motivaci k cíli musíme fantazií
najít fantazii musíme v sobě
a sebe musíme najít hledáním
co z toho vyplývá? hledejte!
otázkou je co...snad uspokojení, možná víra,klid či rovnováha
co je.....................? NIC a co z toho? nic a nebo všechno, nic protože to nechápete a vše, protože už jste procitli a pochopili. Přestaneme se bát a začneme hledět smrti pímo do očí. Nesklápíme zrak jako zbabělci, uděláme krůček který nás dělí od smrti. Tento osudový krok bych už udělal, nebýt mé milované rodiny, která furt má nad hlavou v pomyslné bublině vědění uspokojení bez jídla? co je bůh bez přítomosti, co je přítomnost bez doteku, obrazu či hlasu...........................................................................................................................................................
velké..................Nic!
Komentáře
Přehled komentářů
Je čas vyplavit trochu toho hnusu z mý hlavy...
Pročítam si článek o významu absolutní lásky, absolutní pravdy a upřímnosti a nemůžu, než souhlasit. Nikdy jsem nebyla tak naivní, abych v některou z těch věcí věřila, ale zjistila jsem, že ani tehdy jsem nebyla dost skeptická. Věřila jsem v sebelásku. Každej člověk musí milovat sám sebe ne ? Taky se každý ráno podíváte do zrcadla a prohodíte se sebou v duchu pár slov ? A co vám to vaše druhý já obvykle říká ? Jak se o něj staráte? Rádi ho bičujete, řežete, škrtíte a ponižujete? A co když s váma jednoho dne přestane komunikovat ? Vystačíte si s polovinou sebe sama ? A která polovina by z vás zůstala ? Já myslím, že ta prohnilejší. Ta, která vás nená se trápit na tomhle světě desítky let,ta sado-masochistická polovina, která vás dál bude vodit o slepecký holi...Ale vy jste přece vždycky chtěli slepeckýho psa, nemám pravdu ? A co třeba otevřít oči ? Na to ''sebe sama'' asi moc milujete. Ale proč být sobečtí a plývat láskou na sebe? Ostatní vás přeci mají rádi takové, jací jste, ne ? A ten s kým se právě držíte za ruku si zaručeně zaslouží vaší lásku. Škoda jen, že jestli vás nepodvádí, pravděpodobně mu stejně v těle tiká rakovina . Ten život je ale zlej a nespravedlivej co ? Ach ta sebeláska... :-)
Sebeláska
(La Voisin, 7. 9. 2010 20:25)