Proud Nesmyslů
mezi námi
další tichá dohoda
na kus srdce
napíšu si poznámky
letím za nebem
a můj stín
tvoří mraky na zemi
a když se všechno probudí
příroda ztratí
svůj odvěký lesk
třeba i strach
kolem se vynoří
a jen na nás bude
kdo v sobě sílu má
věřit v něco větší
než jeho malé tělo
víra v energii lidí
projdu podél řeky
svou cestu
už asi po třetí
bojím se do proudu
vstoupit a jít
nemá cenu věřit
když smrt tě objímá
třeba tenhle strom
mohl by se hodit
pověsit se jako mrtvý
a pozorovat lidi
kam dneska kráčí
já nemám stopu
jsem ztracený pes
a přitom srdce plné
toho citu
kterému říkáme láska
moje krásná žena
teď daleko i blízko
zase jako vždy
a kde hledat slunce
když venku není
ani kousek měsíce
travnatá louka
a letní den
chci spočinout na zádech
vidět nebe
a klidně usnout
promarnit čas v sobě
a nechtít na chvíli
vůbec vůbec nic
jestli mi rozumíš.