100
100
magické číslo
po roce nula už sto let
básnička za básní
plní duše cizích lidí
schválně kdo pochopí je
lépe něž má lásko ty
v každé básni kousek mě
až dopíšu poslední
odložím papír naposled
zadívám se ti do očí
co jednou začalo
také jednou skončí
jako život od začátku
spěje ke svému konci
mění se dne za dnem
ač nesnáším čas
všechno stalo se
pramení a umírá v nás
kolem nás je n plyne
to co míjíme tolikrát a zas
i tebe minul bych
kdyby se něco v nás
nevzbouřilo všem pravidlům
pročítám všechny básně
co kdy psal jsem
jsem nebo nejsem hrdý na ně?
připadá mi jako věčnost
kdy byla někdy úplně první
a je jich napsáno sto, či tisíc
každá chvíle pomíjivá
jako dotek věčnosti
neucítíš ho na sobě
jak poznat která láska je pravá
jako by na to byla nějaká tabulka
normální lidé omylní jsou
tak předkládám ti dnes
tu báseň stou
budou za ní další
přinese je ještě osud?
zůstaň lásko v srdci mém
tak jako tolik let
i nadále budu tvůj
i když ty už budeš dál a dál
v tom dotyku věčnosti
až slunce půjde spát
vzpomeneš si na básníka
co sto básní ti dal
i své srdci úhledně
do dárkové krabice zabalil.