Dveře Mého Já
DVEŘE MÉHO JÁ
láska je v nás
a někde jinde
určitě není
na slunci skvrny černé
taky pouhým okem
nikdy nevidíš
ani své nitro
na zem nevystoupí
kráčej klidně dál
a uvidíš sebe
jako před sto lety
stále stejný
básník tichý
bez slov a slz
s rozervaným nitrem
kroky zaniknou
když velký hluk
v srdci máš
tak dívej se dál
na co všechno
dá se vzpomenout
můžeš i zapomenout
tisíc možných cest
a kterou se dát
na myšlenky
nemáš soukromé právo
vždy na tobě poznám
když ztrácíš se v sobě
když zmatkuješ
a s pláčem chodíš spát
nebo když úsměv
zalije tvou tvář
jaké nitro máš
já se jen klidně ptám
uvidím tolik krásných očí
které jenom ty máš
a v nich tu hloubku
když stojím ve dveřích
a jen se ptám
jak pozná se chvíle
kdy všechno naposled
může se dát
řekneš mi alespoň nashledanou
nebo ani to nebude
jen ticho a ozvěna
přivítá můj hlas
který zanikne
v hlubokých temnotách
vlastní duše