Jarní Slunce
JARNÍ SLUNCE
na slunečném ostrově
kde zlatá záře
rozlévá se po duši
v písku i krásné trávě
kde dobře se leží
i dneska si rozjímám
o životě i smrti
o všem co je po světě
až jednou opravdu skončí
vesmír se svojí dokonalostí
jedna buňka z nekonečna
spojení dvou lidí
může být někdy zrada
jestli se bojíš
dalšího rána
anebo vítáš cizáka
vzdálení pozorovatelé
v duši ptáka
letí ti naproti
i přes obrovská skaliska
příboj kdysi klidné vody
rozmetá svět na kousky
polibek na tvou tvář
když se v ní ztrácíš
oči možná propadlé
pravdu nepoznanou
sám sobě prozradíš
a za svůj strach
nemusíš se stydět
vzhůru po stupních lásky
chtělo by se lézt
až třeba beznaděj
obklopí tvůj svět
i poslední slza
bude tvá předpověď
všechno se může zdát
navěky ztracené
prodej svou touhu
co někdy tíží tě
osvoboď se z pout
ať láskou můžeš žít
co k čemu potřebuješ
snad jen svůj klid
a teď ještě otázku
chceš opravdu žít
nebo dny přežívat
poklekni před sebou
sám sobě soudcem
není pekla po smrti
jen za živa děláš si ho sám
když popřeš svou tvář
tak pohleď do očí
všem lidem na světě
a pod tíhou vin
pomodli se k lásce