Květiny Nevadnoucí
KVĚTINY NEVADNOUCÍ
ve vlasech hřeben
a v něm tvé stříbro
dlouhé nehty
jako známka doby
a krásná tvář
to pohlazení pro mé dlaně
nekonečné souznění moří
a plavba v hříchu
ty nekonečné myšlenky
a nebýt už v tichu
ale slova neslyšet
jen se srdcem být
v tom zvláštním souladu
a kousek stranou
hledět užasle
na novou dobu
která přichází do dveří
a nese sebou nepoznané
to co se neléčí
a tak tě vítám
ve svém náručí
chci ti tolik dát
a potom se rozpustit
v tom nekonečnu moří
které mezi námi jsou
však nikdy nejsou překážkou
polibek v tichosti
té dnešní noci
když jsi přišla na všechno
co tebe trápí
a hvězdy posluchačky
svým světlem vítají
to dobrodružství
kdy na schovávanou hrají
když bliknou a pak zhasnou
jdi k nim lásko
touží po tobě
stejně jako já
když večer usínám
tam v těch horách sám
a chci se rozplynout
v ranních rosách
až ponesou mě k nebi
až budu už stoupat
tam kde je ten vysněný ráj
totiž sám v sobě
a láska je s ním
navěky spojená
jako s tebou
má krásko milovaná
tak ruku mi dej
a jdeme dál