Přes Řeku Most
slunce i měsíc
stejnou mají tvář
všechno se zrcadlí
v nich jako v nás
pokračuj ještě dál
do zemí nikoho
kam se vrtnout dnes
kam strčit svůj nos
chci cítit vůni
moře i řek
bílou čepici
všech krásných vln
ponořit se do nich
jen slanou chuť
na rtech chvíli mít
pak navždy zapomenout
co kdy jsem chtěl
ztráty i své víry
jen s čistou hlavou
vystoupit na břeh
zmoklý slunečný den
a v něm ustaraná tvář
všech starých lidí
myslících jak všechnu
moudrost poznali
jen se jich zeptej
co všechno chtěli
a nikdy neudělali
jen samota je v nás
každý polibek u srdce
tak krásně bolí
je v něm smutek i radost
nad každým shledáním
mezi dveřmi
nad každou ztrátou
i nalezením sebe
tak kam půjdeš dnes
do kterých dveří
spousta jich zapovězena
stejně tě to netrápí
kráčíš za stínem
který je vpředu
někam ti běží
kráčíš za láskou
kterou nevidíš
jen mezi žebry
tak často cítíš
jak v nějakých románech
chceš o ní psát