Motýl v Mokré Trávě
MOTÝL V MOKRÉ TRÁVĚ
únavou pletoucí se jazyk
a víčka už přivřená
postel volá mě k sobě
celá už nedočkavá
rozestlaná pro mě
pohlazení ve vlasech
a už musíš jít
otevřít dveře
vykročit do ulic
všechno se navrací
do tvých očí
srdce tlukoucí
své tiché údery
mám plné srdce lásky
a chci ti ho vzít
až se někdy potkáme
řekni mi sama
co v nás doopravdy je
osolit a opepřit
jídlo pro milence
tichým smíchem
přivést se do pekel
nekonečným hříchem
kdo chce poznat svědomí
a řídit se pravidly
musím ti ještě dát
pod hlavu místo polštáře
svou ruku planoucí
a oblek na míru
krejčím ušitý
padne mi tak přesně
až masku odhalí
a vítej ve světě
kde všichni spěchají
s hlavou u chodníku
bojí se pohledu do očí
a já se ti dívat chci
tam kde oči máš
držet tě za ruku
když prší očistný pláč
a země se stává
hrobem pro mrtvoly
zatímco nám rostou křídla
až jednou odletíme
tam někam k nebesům
kde je ten pravý svět
držíme se za ruku
a jdeme ven
nevnímáme strach