Duševní Odpuštění
DUŠEVNÍ ODPUŠTĚNÍ
pokolikáté už
ztrácím se ve smutku
na každém kroku
trocha bolesti
jestli se propadnu
do pekla hříchu
a znovu už nevstanu
kdo to všechno pochopí
není vůle
ani beznaděj
všeho jen troška
jak špetka soli
mám v krku bolest
to jak chtěl jsem říct
půjdu blíž k tobě
najednou slova hloupá
co měla být hluboká
najednou myšlenky
taky trošku teskné
ve vzduchu napětí
a exploze vzápětí
na tom jsem stavěl
všechno to své
má tajemství odhalená
a já bez zábran
jen jedno slovo
ve všem jsem zapomenut
nechtěl jsem se narodit
a život o to těžší
bláznivé lpění
na všem co je život
dávno mne opouští
není slabostí
přiznat si pravdu
nehodím se do davu
líně jdoucích ovcí
ani pastvy se nedostává
a duševní mana
dnes není také podávána
tak jsem tu stál
muže tu být
můj malý pomník
kde bude nápis
o všech hloupostech světa
s letopočtem narození
tak nějak si nedokážu vybavit
ani jednu větu
co dávala by smysl
na další cestu