Bezbarvá Hmota
BEZBARVÁ HMOTA
jsem ještě chvíli
naplněn vším
co jsem ucítil
tak strašně dávno
lokty od špíny
jak líbal jsem zem
když všechno v duši
vařilo se mi
teď už srdce tluče
tak strašně klidně
už nejsou žádná ale
žádná další slova
už jen ticho
do mne pomalu se vkrádá
už se stanu navěky
jen lidskou sochou
uvnitř s životem
navenek s jednou maskou
buď mi prosím blíž
své šaty odhoď
ještě na chvíli
podél cesty pokvete
pro nás všechno
co budeme si přát
jeden dotek všeho
co může nám svět dát
vesmír tichý blázen
všechno v nás
náhle se promění
díky jeho energii
na skutečnost pod víčky
kde mlhovina
do tmy přechází
a přesto se nebojíš
toho temna
vstoupíš tam tiše
tam se nikdy nehlučí
za ruce se držíme
pak už jdeme
jenom k sobě blíž
vždy spolu
bok po boku
jdeme ještě dál
a já navždy vím
proč k tobě
jsem připoután
neviditelným poutem
celého světa
kolem nás