Postřehy
POSTŘEHY
I.
ještě přihodím do ohně
pár větývek smrkových
ať vůně jejich plamenů
prostoupí mi duši
ať světlo jejich smrti
udělá radost těm
jenž bojí se tmy
teplo jejich umírání
zahřeje nám těla zkřehlá
polibek na tvář
jsi stále moc krásná
pohladím tě ve vlasech
to mám moc rád
možná něco víc
ale to ti jen pošeptám
dívej se do plamenů
očistí nás
jen ne už tvé slzy
trápí mě a jak
propletu si ruku s tvou
kam duše odplavou
mělký je břeh
a hluboká studna v nás
jak definovat to co je
a nehledat nic jiné
v každém z nás je svědomí
každý svou pravdu má
vyznat se sám v sobě složité
jako co spojuje nás
miluji hledání a otázky
nacházím odpovědi v tobě
ovoce příchuť zakázaného
pobláznění touhou chvíle
srdce své na dlani
najdeš si je?
v lesích a řekách
v samotě s tebou
hledám svůj dávný klid
můj stín samotáře poustevníka
toužíce po jediném
moci tě obejmout
i na tu jednu letmou chvíli
co dopřála nám plachetnice času
než vzdálí se za obzor
mocné je vědomí
že jsi v lásce se mnou
nehledám nemožné
žiju tak jak mi je dopřáno
být s tebou
tak prosím pojď
a nekřič své viny po nocích
II.
v letu do skla narazím
se zlámaným srdcem
v nemocnici mě nevyléčí
vidíš dnes slunce
vyšlo na svůj vrh
půjdeme si sednout k rybníku
ukážu ti místa
kam táhne mě to
už spoustu let
asi jako za tebou
přiznávám se sám sobě
byla jsi pořád se mnou
vyznání neumělé
jaký já doopravdy jsem
nehledej za mojí mlhou
nic víc než jen blázen
co má tě rád
a chce ti splnit přání poslední
můj odsouzenče k lásce
nevím čím jsem tě získal
nepátrám po tom
beru tě jako dar z nebes
než utečeš mi za roh
nevyčítám nikomu nic
jen tvé trápení chci ti pomoci nést
narozeni ve špatné době
jakoby jiná byla lepší
stále vyvrhelové
na okraji lidského chápání
v každé roční době
náležíme možná sobě
tvé srdce jsem ti kdysi vzal
divím se že můžeš žít dál
co je horší přiznání
s tebou
nebo bez tebe
tíha všedních dní
stejně tě stále vidím
v každém kousku země
a tajně doufám
potkám nebo čekáš někde
přes slzy není vidět smích
tak projdu loukou podzimní
mezi vším co usíná před zimou
se svým srdcem ledovým sám
prosím tě zahřej mě
jen svým slovem
není dovoleno víc
i tak tě nepustím
budu ležet před tebou
na tvé cestě dál
třeba jako balvan
nebo kmen stromu pokáceného
schválně překročíš mě jednou??