Obraz duše raněné
OBRAZ DUŠE RANĚNÉ
vystoupím dnes
ze všech svých obrazů
posadím se na stoličku
pohlédnu na ně zvědav
zda změní se v nich něco
když vypadne postava
nevidím nic
otočí se někdo v galerii
po obrazu
kde místo postavy je prázdné místo
co asi chtěl tím umělec říct
nechci mezi lidi
táhne mě to za tebou
tam je pro mě
zakázaný svět
vstoupím zpět do obrazů
s úsměvem namalovaným
skloním hlavu do země
drzý pohled zakryju
podepíšu list papíru
na němž napsán nekrolog
kdybych měl namalovat
ještě obraz svojí duše
tolik černé barvy
a červené šmouhy to jsou zmatek
možná trochu modré
jako pohled na nebe
a víc už nic
slíbím vám všem
co chcete slyšet
kašlu na sliby
takový já jsem
pohrdám sám sebou
v podmnožině dny
podívej na temnotu
pomalu mě obklopuje
to jed v čaji působí
ne není to lék
chce snad ještě někdo
mé orgány na prodej
zbývá toho ještě dost
srdce ale ne
to jsem tobě kdysi dal
za plentou svleču se do naha
už mlsně koukají
každý by si něco vzal
zbude ze mě jen
ten obraz duše raněné
kdyby ti ho nutily
nechtěj ho
je v něm deprese
založte ho do depozitáře
mezi odpad další
nikdy světlo světa už nechci spatřit.