Ještě Odpočívej a Nevstávej do Reality
JEŠTĚ ODPOČÍVEJ A NEVSTÁVEJ DO REALITY
jen na své kůži
cítím tvou tvář
ještě tvé vlasy
krásně ti čechrám
hraji si na vítr
který je rozhrne
držím tvou ruku ve své
ať ležíš v mé náruči
nebo letíš ke hvězdám
vidím tě oblečenou
pod víčky jak mám tě rád
ještě trošku víc
přitiskni se ke mně
povídej hlasem tvým
o lásce naší
když země se nám stává
věčným domovem
v touze nekonečné
jako moře bezedné
tak ještě chvíli jen tiše lež
než přijde ráno
a svítat bude déšť
v mé krásné posteli
co jest naší součástí
má kočko něžně předoucí
dám ti svá ústa dnes
stejně jako tisíc let
zase na polibek
dělej co chceš
staň se tváří mojí
v zrcadle našich očí
když všechno si dáváme
bez řečí zbytečných
chci chvilku snít
u tebe v klíně
všechno nahlas ti říkat
jak zrovna teď mi je
a tvé slzy když tečou
všechny něžně slízat
staň a zůstaň mojí hvězdou
co ozářila srdce
do ticha našeho souznění
proniká už jen
tlukot našich duší
vedené jsou srdcem
a já se propadnu
zase na začátek cest
musím říkat i křičet
miluji tě jako blázen
a tvou ozvěnou
bude těsnější objetí
než přijde jako vždy
nádherné milování
rozpustíme v něm
zbytečná slova jen.