K Snídani
K SNÍDANI
po tisícovce let
vracím se do lůna
jeden krok do neznáma
a pak na záda padám
do hlubin všech životů
vynořím se zase čistý
jako už po tolikráté
nánosem bahna
obalím svůj život
vše jednoduché
složitým učiním
jediný pohled
tam někam za peklo
a možná se poučím
jediný dotyk
pravé čisté lásky
jediný hřích
spáchaný na sobě
jediné souznění
tichých duší
a víš jak chci tě
nemám rád hádanky
neumím číst mezi řádky
v hlavě se ztrácím
a na její bolest
jediný opravdový lék
probuzení v nekonečnu
sdílení energie
někdy své srdce
tak jasně slyším
ještě víc umím
někdy ho cítit
pak se zase ztratím
a vlnky na hladině
tvrdě se mnou zmítají
já nechci další soud
chci své srdce znát
svého průvodce po zemích
co vedou mě do neznáma
na každém rohu
svůj kousek hořkosti
za ním se rozprostře
sladká země plná medovin
v ní se na chvíli
sám se sebou
na paloučku usídlím
jedním krokem vyrazím
vstříc novým dobrodružstvím
a já se poznám
v každé květině
co zrovna tam poroste
a déšť nebeských paprsků
zasáhne mé já
a budu v sobě chvíli
v lásce co cítím.