Setmělá ulice
SETMĚLÁ ULICE
procházím setmělou ulicí
schovávám se před světly
pouličních lamp
jako by mi mohli osvítit temná
zákoutí mé duše
jako by je mohlo očistit
od špíny od vin
které si sebou nesu
každý si nesem své viny
a příjmu za ně trest
jen někdy opravdu někdy
už není možné je unést
kam dovede mě ta cesta
kam se schovám
třeba před tvým pohledem
před vinou
která se nedá někdy snést
v zákoutích tmavých rozích
žijeme pod slupkou
šťastných hvězd
tam někde se navzájem hledáme
a opět po tolikáté už
míjíme
pojď co se stane
když podám ti ruku
ať nezabloudíš
abys šla tou z cest
která nám není souzená
má vílo probuzená červánky
co si asi pomyslíš
až hory změní se
v černý stín
hledáme něco co nelze nalézt
pocity viny
a třeba i lásky
bez písní
bez vzdychů jsi
a já jdu dál
pomalu se ztrácím
za obzor přikrytý peřinou
bouřkových mraků
co teď mezi námi stojí
až první mrak rozetne oblohu
a v jeho světle se zachvěju
první slza ukápne
na ubrečenou zem.