Vodopád Slov
VODOPÁD SLOV
rozechvělým hlasem
dnes píšu ti báseň
pln slov zatracených
v hlubinách duše
nikdy nevyřčených jest
a dívám se na hory
a jejich špičku slunce
která vystupuje z temnot
a olízne jim hřbet
jak kočka když jazykem
přejíždí srst
a stromy se klaní
veliké vichřici
jak poslušné sloužící
líbající zemi
jejich matku věčnou
do kořenů zapuštěnou
a déšť umývá zem
a já v tom divadle jsem
pouhý žijící
někdy svou duší
i trošku platící
pokorný divák
a přes tvá ramena hledím
to když mě hladíš
a sen se stává skutečným
už dávno nebrečím
a beru touhu do dlaní
a pak skládám ji na oblohu
jen si ji přečti
když dostaneš odvahu
má malířko rán
a fotografko žití
své obrazy prodej mi
tak něžně jak to umíš
já platím sebou
bez zbytečných vytáček
chci být tvou oporou
a silná ramena
a trošku vychloubání
však až budeme sami
tisíce vět upřímnosti
a budu ti povídat
a poslouchat též
jaká jsi krásná
jednou mi prosím věř
básnící píší své verše
a další píseň byla napsána
a já schoulen u tebe
tak tenká struna
však spojení duší
to neviditelné a toužící
lačně se dívám
do tvých krásných očí
a láska přetéká z pohárku srdce.