Krajina Ducha
Zdravím vás a vítám na stránkách věnovaných mé tvorbě. Nemohu netvořit, nemohu nemalovat. Je to dar, který mi byl Bohem dán a tak ho rozvíjím a jdu v něm stále dál. Miluji zeleň, vodu a tiché zvuky přírody. Zeleň je čerstvost. Voda je čistota. Ne náhodou je zelená barvou v přírodě nejhojněji zastoupenou. Bůh jí obdařil rostliny zcela záměrně. Pohled na ni občerstvuje a nikdy neomrzí.
Ve své tvorbě vycházím z přírody. Je mi prvotním impulsem a inspirací. Nenechávám se jí však vést dlouho. V určitou dobu na přírodu kolem sebe zapomínám, už ji nepotřebuji. Většinou v ní ale pracuji dál, protože jsem ještě nenašla krásnější ateliér. Dýchám ji, cítím ji a naslouchám jí. Když maluji tak uvnitř sebe vnímám něco co bych popsala jako motýlí tanec. Naplňuje mě a vychází ze mě ven v pohybu mé ruky a v dopadech prstů a barevných pigmentů na plochu papíru. Voda, zeleň, světlo a vzduch jsou neustále v pohybu. Zároveň z nich můžete čerpat klid a pokoj. Můžete vnímat pohyb ducha, který je zde na Zemi přítomen. Můžete se jím nechat vést. A o to mi v životě nejvíc jde. Učím se být citlivá na Jeho vedení.
Vytvářím krajinná zákoutí a zátiší, o nichž věřím, že opravdu existují, i když tady na Zemi je nenajdete. Okolní svět, tak jak ho známe dnes, je pozůstatkem prvotního Božího stvořitelského díla. Na počástku byla Země nesličná a pustá a Duch Boží se vznášel nad vodami. Nebylo tady žádných barev – jen temnota a prázdno. A pak Bůh začal tvořit. Obrazy, vize a sny, které v Něm hluboce dřímaly se začaly zhmotňovat. Staly se skutečností. Světlo začalo střídat tmu a od té doby po každé noci následuje den.
Oblohou Bůh oddělil vody od vod, aby tu nebyla jen sama voda. Předtím totiž byla voda jak v prostoru pod oblohou tak nad ní. Pak se objevila souš a Bůh ji nazval Zemí. Oblohu Bůh nazval nebem a shromážděné vody nazval mořem. A potom řekl zemi: „ Zploď trávu a byliny, které se budou rozmnožovat semeny. A stromy, které ponesou ovoce podle svých druhů.“ A pak se rozzářilo slunce, aby dohlíželo nad dnem a zasvítil měsíc, aby hlídal noc.
Bůh ještě řekl: „Vydejte vody ryby a různé hýbající se živočichy a ať ptáci létají nad zemí pod nebeskou oblohou. Pak Bůh stvořil zvířata a nakonec člověka jako absolutní vrchol své tvorby. (Genesis 1:26-27) Bůh vždy tvořil slovem. Promluvil do prostoru. Vyslovil slovo víry. Řekl buď.... a bylo. Řekl „Učiňme člověka k obrazu našemu“. Tvořil nás podle sebe. Díval se sám na sebe a modeloval. A protože Bůh sám v sobě obsahuje Otce, Syna a Ducha, stvořil i nás jako tři v jednom s duší, tělem a duchem.
Stvořitel nebe a země je geniálním umělcem. Jeho kreativita nezná hranic. Když tebe a mne stvořil, vydal se ze svého nitra. Nic neskrýval, nic si nenechal. Nic výjimečnějšího než člověka nikdy nestvořil. O všem co učinil před člověkem řekl, že je dobré. O člověku řekl, že je velmi dobrý. A tak pokud jste žena nebo muž, jste v Božích očích velmi dobrá a velmi dobrý. Bůh vycházel sám ze své podstaty když vás vytvářel.
