Pejsci a my
Proč si vlastně lidé "pořizují" pejska? Myslím, že vcelku je to jasné, ale mně jasné není, proč si pořídili pejska moji sousedé. Dvouměsíčnímu štěňátku dva dny stavěli zateplenou boudu, týden jej nechali žít doma a pak jej vystrčili ven. Dávají mu najíst, jednou za den za ním přijdou na zahradu ani ne na půl hodinky- a to je vše. Chudáček malá...Naši pejsci za ním chodí, kdykoliv jdeme ven, štěňátko by si tak chtělo hrát, raduje se, když nás vidí, mně je ho líto, myslím, že i našim dvěma pejskům- ale nevím, jak mu mám pomoci. Je mi jasné, že by si štěně chtělo hrát, běhat za míčkem, přetahovat se a takhle ho mohu jen přes oka plotu hladit a drbkat, povídat mu a to je vše. Už jsem sousedům řekla, že by si s ním měli hrát a trávit s ním víc času, ale nic si z toho nevzali. Vždyť co z takového pejska vyroste? Příště jim asi řeknu, že si měli vzít dospělého pejska z útulku, ten by byl vděčný za zahradu, jídlo i boudu a stačilo by mu to snad ke štěstí. Ale takové malé štěně, to je jako malé dítě, chce čas a věnovat mu svoji pozornost... Tak si tu přemýšlím nad tím, jak se má člověk vyrovnat se situací, která se mu nelíbí. A která se ho přímo netýká, ale přitom vlastně týká, protože ho to trápí. Je to stejné jako s politikou a činy politického etablimentu, se kterými jako člověk nesouhlasím. Mám nutkavý pocit, že se nacházíme ve věku konce naší civilizace, vždyť některé činy našich politiků jsou v rozporu se vším, v co člověk věří a co považuje za čisté lidství - a přece to oni považují za normální. Nakonec nemusím ani chodit tak daleko- vždyť i novináři píší takové věci, nad kterými zůstává rozum stát. Stačí si přečíst titulky na některých webových stránkách a připadá mi, že žiji v psychiatrické léčebně a ne v normálním světě. Nechce se mi věřit, že je tu takový úpadek civilizace...asi zcela výjimečná doba, kterou neprožije mockrát každý člověk... tedy pokud opravdu žijeme více životů... Tak to asi nějak podobně vypadalo při zániku říše římské... Docela destruktivní myšlenka...Jedinou útěchou člověku je, že vždy po každém civilizačním kolapsu a úpadku nastane nový rozkvět civilizace, i když jinde a jinak... No, jejda, k jakýmto úvahám a myšlenkám jsem dnes večer dospěla- od výchovy štěněte až po zánik této civilizace... A to je červen, třešní je plná stráň, nebe je modravá báň, jak se zpívalo v jedné písničce a já jsem velký milovník třešní- a místo toho, abych byla spokojená, že mám plné bříško těchto sladkých plodů, tak se zabývám truchlivými úvahami a svojí nespokojeností. Holt člověk je tvor nevděčný,že?