Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výchova a ochočení

17. 10. 2010

Výchova a ochočení

Jak si ušáka ochočit, jaké metody zvolit pro výchovu
Králík myslí ve vzorcích chování, tzn. naučí se reagovat na signály které se často se stejným výsledkem opakují. V této fázi by jistě nebylo na škodu připomenout známý Pavlovovův reflex. Pro další výchovu je totiž pochopení králičího myšlení klíčové.


Může přijít na zavolání
Nejlepší je začít s asociacemi už odmala. Zvykat králíčka na určitý systém podávání potravy nebo čištění záchůdku, ochočování a výchova pomocí motivace - jako pochvala pohlazení, milé slovo, nějaký mls. Pokud chceme králíčka naučit, aby registroval podávání potravy nebo mlsu, zamlaskejte předtím, nebo zašustěte pytlíčkem či zachrastěte krabičkou. Králíček si velice rychle osvojí tento zvuk, který pro něj bude znamenat "podává se dobrota". Během 2 měsíců může králíček přiběhnout na zamlaskání v 60 % případech, do půl roku až na 99%.

Některé asociace ovšem vzniknou samovolně tak, že králík sám odkouká nějaké pravidlo. Například při vrznutí dveří od ledničky, z které vyndáváte pro králíčka zeleninu, si brzo spojí právě s touto činností.

Příklad - zkušenost:

králičice Jessinka po půl roce vypozorovala, že zelnina se uchovává v lednici a proto při každé naší návštěvě lednice ihned přiběhne a panáčkuje u nohou - očekává zeleninu. Takto podobně se mohou králíčci naučit reagovat na další zvuky spojené s nějakou pravidelnou čiností. Například pokud používáte jednu konkrétní krabičku na směsku, při jejím zahrkání králíčci okamžitě zbystří, popřípadě se seběhnou k misce, kam směsku pravidelně dostávají. Pokud uchováváte krmivo ve špajzu, králíčci brzo zjistí dle zvuku otvíraných/zavíraných dvířek, že se chystá jídlo.
 

Příklad - zkušenost: Králičice Wendy se např. naučila, že zašustění obalu od sušenky, kterému předchází odchod do kuchyně znamená, že se přineslo něco dobrého a že možná dostane ochutnat. Prostě to odpozorovala. Kdybych na ní náhodou chtěla zapomenout a nepodělit se maličkým kouskem, bude panáčkovat, pobíhat mi kolem nohou a sápat se na mě, takže se připomene. Samozřejmě to vede i ke komickým situacím, kdy jsem z kuchyně nepřinesla nic k jídlu, ale je to zabaleno v podobně šustícím obalu jako sušenka. Stejně tak Wendy pozná, že jím cokoli jiného. Asi odkoukala žvýkání, cinknutí příborů apod. a už ví co to znamená, takže se živě hlásí o slovo. Nepomohou ani pokusy o utajení dobroty.
Na králíky nekřičet, nebít je, nešlapat po nich
Jakmile si váš králík spojí nějaký zvuk, situaci, tón hlasu, váš výraz, naklonění těla nebo styl napřažení ruky s určitým důsledkem, je to poměrně spolehlivé a obtížně odnaučitelné. Z předcházející části tedy snadno odvodíme i negativní asociace. V případě, že si s vaší osobou králík spojí bolest, křik, častá kopnutí (ačkoli neúmyslná) nebo jiné nepříjemnosti, bude se vás prostě bát, nebo k vám nezíská takovou důvěru jak byste chtěli. U některých králíků to dokonce může vést k agresivitě. Nesmíte dopustit aby se vás králík bál!
To samozřejmě neznamená, že mu musíte všechno dovolit. Je ovšem třeba zvolit takové způsoby, jak králíkovi ukázat že něco nemá dělat, aby to nevedlo k jeho strachu z vás.

Příklad - zkušenost:

Jeden chovatel zvolil k ukázňování nepříjemné hvízdnutí z povzdálí + hození měkkého balíčku papírových kapesníčků po králíkovi tropícím neplechu, nebo lezoucím tam, kam nesmí. To řešilo problém výchovy a rizika negativních asociací s osobou chovatele. Králík spojil nepříjemné pocity s místem v kterém byl nebo s činností kterou dělal, což je účel. Stejně tak je možné se za určitých okolností přiblížit k vyjadřování zvířat a zavrčet nebo zasyčet .


Příklad - zkušenost:

Takto se mi podařilo napravit jeden nedostatek v chování králíka Sandyho. Sandy z ničeho nic začal při lízání ruky kousat. Bylo to až k neuvěření u tak mírumilovného a flegmatického králíka. Když se množily stížnosti od ostatních členů rodiny, vzala jsem si Sandyho několikrát denně stranou k výcviku. Dostal k dispozici moji ruku, a ve chvíli, když jeho lízání přešlo v kousnutí či štípnutí, nepříjemně jsem zachrčela a ucukla rukou. Po 4 dnech to pochopil a problém už se nikdy neopakoval. Musím ovšem podotknout, že se jednalo o dospělého a dostatečně ochočeného králíka. U králíků, které máte měně než půl roku, je při metodách ukázňování potřeba velká ostražitost, protože je to především období budovaní vzájemné důvěry. Podotýkám, že zvolené metody výchovy se mohou do určité míry lišit podle povahy králíků (stejně jako tomu je u dětí).



Pochvaly
Důležité při výchově jsou pochvaly. Jsou jedním z klíčových bodů. Když se králík zachová tak, jak chcete - např. vykoná svoji potřebu na správném místě, okamžitě (pokud možno ještě při jeho akci) ho důkladně pochvalte. Opět můžete posílit kladnou asociaci, že dělání bobečků na tomto místě vyvolává pochvalu a příjemný tón hlasu páníčka. Zvířata poznají když je chválíte. Můžete je pochvalou velice dobře motivovat ve výchově, lépe než metodou trestů.

Metoda zvykání na maximum vjemů
Na čím více věcí si králík v mládí zvykne, tím bude všestrannější a flexibilnější. Pokud mu budete stříhat drápky (viz postup) již odmala (dokud ho přeperete), tak ani v dospělosti to nebude nepřekonatelný problém ohrožující vaše zdraví. Stejně tak, pokud zažije v mládí králík koupání a fénování může to být dobré. Pokud se vám v dospělosti někde příšerně umaže - např. motorovým olejem až ho napadne schovat se pod auto - budete mít reálnou šanci, že ho bez větších obtíží umyjete a vysušíte. Upozorňuji že sušení králíka není žádná legrace, neboť je jako houba. Pokud se umaže od hlíny při hrabání, neznepokojujte se tím. Králík se myje podobně jako kočka a hlína není nebezpečná jako motorový olej.

Stejně tak je dobré, aby v dětství absolvoval jízdu autem v přepravce a aby přišel do kontaktu i s jinými lidmi než jste vy. Nebude pak bojácný, když k vám přijde návštěva. Podobně ho šetrné setkání s vysavačem, fénem apod. může naučit nebát se domácích spotřebičů. Pokud mládě zažije i možnost alespoň malého výběhu na trávě venku (např. na chatě v ohrádce, na dvorku), vyrovná se s další eventualitou života jako je zpěv ptáků, vítr, déšť popřípadě bouřka, čerstvě utržená tráva, rozběh. Pokud nemáte k dispozici ohraničený venkovní prostor, můžete králíka zkusit zvyknout na vodítko (postroj podobný jako u kočky nebo u fretky). Ovšem opět je důležité zvykat mladého králíka ještě v období dospívání. U dospělých ušáků může být se zvykáním na vodítko problém. Nepředstavujte si že králík s vodítkem půjde za vámi. Tady totiž platí většinou opačné pravidlo - vy musíte za králíkem.

Volný výběh v otevřené krajině nedoporučuji. Zaprvé už byste nemuseli svého králíka nikdy najít, za druhé ho zde mohou potkat různá nebezpečí (pes, dravec, kocour).

Je jen málo králíčků, které můžete bezpečně vzít ven na výlet a pustit je v neohraničeném výběhu a víte, že vám neutečou a když je budete potřebovat rychle chytit v případném nebezpečí, že neutečou před vámi. Než se do takové situace pustíte, je potřeba si být svým králíčkem zcela jistý.

Příklad - zkušenost:

Můj první králíček, durynská beranka Mazlinka, byla velmi ochočená i když trošku nevychovaná a nečistotná, co se týče chození na záchůdek. Nikdy předemnou ale neutíkala, nejen když jsem šla k ní pomalu a klidným krokem, ale i když jsem k ní utíkala a prudce natáhla ruce. Věděla, že se jí nestane nic zlého, byly jsme na sebe zvyklé a navzájem se znaly. Proto jsme taky spolu chodily na procházky do přírody, kdy jsem roztáhla na louce deku a vypustila Mazlinku do prostoru. Hopkala vždycky maximálně ve vzdálenosti 6 metrů ode mě a stále mě chodila kontrolovat, zda je vše v pořádku. Když cítila, že je čas vyrazit domů, Mazli sama přišla, ďoubala do mě čumáčkem nebo si ke mě sedla na deku a vyzívavě se na mě dívala. Pokud domů ještě nechtěla a chtěla jen odpočívat, natáhla se na deku nebo vedle ní v blízkosti mě. Vodítko jsme použily jen ze začátku a moc spokojená s ním nebyla. Svoje další králičice Jasmínku a Jolinku bych se už neodvážila vypustit jinde než do dobře zabezpečeného výběhu.

Zvedání, nošení
Důležité je zvyknout králíka na zvedání, nošení a chování. Králíci neradi "létají". Potřebují vždy cítit oporu pro zadní nohy. Při jejich nošení tedy na to berte ohled. Názory na způsob zvedání se poněkud liší. Někdo doporučuje brát králíka za kůži na hřbetě a pak okamžitě podepřít zadeček (ne přímo zadní nohy, protože to vezme králíček jako odrazovou plochu - může vám i vyskočit z náruče), jinde je doporučováno zvedání jednou rukou pod břichem a lehce uchopit přední packy, druhou rukou pod zadečkem. Další možností je brát králíčka dlaněma za boky - v případě, že ne nevhodné mačkat bříško, například v době přezosti nebo nějakého zranění či nemoci. V tomto případě dávat pozor, aby se králíček příliš necukal a nevypadl z uchopení. Co nejdřív ho bezpečně sevřít do náruče je pravidlem při všech možnostech zvedání. Zvedání za uši není správné, může králíkovi ublížit a způsobit bolest.
U králíků opravdu platí - co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.


Co se králík může naučit i později
Některé věci se králík později opravdu těžko učí (stříhání drápků, případné umývání částí těla, braní do ruky). Jiné věci je možno jej naučit i později.

Příklad - zkušenost:

Vždy jsem chtěla, aby mě Wendy při příchodu domů přišla přivítat ke dveřím. Tři týdny jsem jí cvičila. Při mém příchodu jsem jí přivítala milým hlasem a zavolala ji jménem (bez zamlaskání), a poté jsem za ní došla a nabídla jí něco dobrého (list salátu, petrželku, kousek kedlubny). Postupně si začala spojovat chrastění klíčů a klapnutí dveří, mé náhlé objevení + příjemný hlas hovořící k ní s nějakou dobrotou. Po třech týdnech mě na 60 % při příchodu očekávala u dveří, v dalších 20 % přiběhla okamžitě po zavolání.



Důslednost
Je třeba být důslední v udržování a pěstování reflexů. Pokud často použijete na králíka lest a místo jídla, které čekal, ho ulapíte a zavřete do králíkárny, jeho asociace se brzy změní a na daný signál rozhodně nepřijde. Bude jej totiž spojovat s náhlým uchvácením a zavřením. Nedodržet "dohodu" je možné jen vyjímečně - místo pamlsku např. jen pohlazení či hezké slovo. Králíček by jinak brzo místo pravidel asociací měl v hlavě chaos a výsledek je pak nevychovaný nevyzpytatelný králíček.


Jak králíka hladit
Králíci obecně mají nejraděj hlazení na temeni hlavy, někteří mají více někteří méně rádi, když jim přitom přejíždíte přes oči. Někteří králíčci si dokonce libují, když jim čistíte oči od ospalek, a spokojeně si u toho chroupají zoubkama. Mají rádi hlazení po skráních, ale jen někteří, králíčci bývají citliví na čumáček a když se ho nečekaně dotknete, může se leknout. Na tohle hlazení je třeba králíčka zvykat. Dále jim vyhovuje hlazení po hřbetě.
Mnoho králíků ovšem nemá rádo, když jim saháte na zadek - odskočí stranou (někdy záleží na jejich momentální náladě). Kromě toho bývají citliví na břiše a packách - zřejmě je to lechtá. Další místo kam někteří nechtějí, abyste jim sahali, bývá pod krkem. (umístění pachových žláz, kterými při tření o předmět značí své území). K hlazení můžeme zařadit i kartáčování. To je důležité zvláště u králíků s delší srstí. Králíkovi několikrát do roka vypadávají postupně staré chlupy a dorůstají nové. Protože se králíček myje lízáním, mohly by se mu v trávicí soustavě tvořit z chlupů chuchvalce, bránící mu v normálním zažívání. Nemusíte o to mít přehnaný strach, ale jistě ušákovi pomůžete, když mu při hlazení jemně odstraníte vypadávající chloupky. Někteří králíčci dokonce milují, když se jim probíráte srstí a vytahujete jim chuchvalce chlupů při línání. Někteří zase naopak bývají v tuto dobu náladoví a neradi na sebe nechají sáhnout.

Vyměšování
Králík je po této stránce celkem čistotný. Často si zvolí jeden kout svého obydlí a tam pak chodí dělat potřebu. Protože i králíci mívají do určité míry touhu po soukromí při konání potřeby, na 90% si zvolí ten nejtmavší kout své klece.
Chovatelé radí následující:
Pokud králík udělá bobečky jinde, hned ho přeneste na místo, kam chcete, aby bobečky dělal, a to včetně bobků. Ty tam umístěte. Pokud není úplně hloupý, měl by časem pochopit, co se od něj očekává.

Může se vám však stát, že si z neznámého důvodu vybere ještě nějaké místo na podlaze - např. na chodbě. Pokud ušáka nepřesvědčíte tou jednoduchou metodou, a vždy se tam vymočí (což je při převýchově závažnější než jen bobky), pak je lepší mu tam umístit něco jako kočičí záchod s pilinami či kočičí wc podestýlkou. Je velká pravděpodobnost, že nadšeně přejde na konání potřeby do takto připraveného prostoru, zvláště pokud mu tam dáte pro začátek několik jeho bobků.

Příklad - zkušenost:

Králík Sandy se jako malý vyčural na chalupě na lavici. Po půl roce to místo bez problémů našel, a přesně tam to udělal znovu, ačkoli jsme místo již dávno pečlivě vyčistili. Musel to tam cítit, jinak to není možné. Je zajímavé, že králičice Wendy ono místo ihned identifikovala po dalším půlroce a neomylně tam udělala svoji potřebu. Z nějakého důvodu si oba králíci mysleli, že to je záchod. Nakonec jsme museli zvednout matrace nahoru, aby tam králíci nemohli vyskočit. Otázka je jak tomu předejít. Rozhodně je dobré znečištěné místo důkladně dezinfikovat, nedávno mi někdo radil octovou vodou. Dále zřídit králíkovi jeho záchod. Králíka včetně jeho bobků tam pokaždé, když někde nabobkuje odnést. Chránit inkriminované místo aby k němu nemohl. Pokud máte nějakou příhodu jak jste podobný problém úspěšně vyřešili, napište mi ho, ráda jej zde zveřejním.


Příklad - zkušenost:

Králičice Wendy doma poslušně chodila na wc do jednoho rohu své králíkárny. Když čekala mladé, připojili jsme jí ke králíkárně ještě krabici jako kotec. Poté co přivedla na svět králíčata, otvor z králíkárny do kotce pečlivě zahrabala, čímž třetinu jejího dosavadního prostoru zabírala kupa. Své místo na spaní si tedy musela přestěhovat o kus vedle, ovšem zároveň tam z dřívějška měla záchod. V té době jsme ji na noc zavírali do králíkárny. Po jedné noci usoudila, že nebude ležet na záchodě a začala chodit do jednoho tmavšího rohu na chodbě. Chvíli jsme ji přemlouvali a snažili se jí to odnaučit, ale bezvýsledně. V onom rohu jsme tedy zřídili kočičí záchod, který s velkým nadšení přijala. Když králíčata povyrostla, rozhodli jsme se ji přes noc nechat na chodbě puštěnou. Dostala k dispozici svůj ručník, na kterém leží (lino je studené) a opět začala používat pro záchod i předchozí roh v králíkárně, protože v něm nemusí spát. Spí na chodbě. Přesto více používá tzv. kočičí záchod. Malí ušáčci to od ní odkoukali a začali samostatně chodit na oba záchody, ačkoli ne úplně důsledně. To se ovšem dá snadno doučit když je načapám bobkovat někde jinde. Chce to ovšem chvíli času a pozorovat je.


Pokud by se vám podařilo králíka s nápadem na zřízení dalšího záchoda předejít, máte možnost umístit toaletu kam vám se hodí a ne kde si králík vybere (umístit do toalety pár bobečků aby králík věděl co tam má dělat když tam je posazen). Každopádně je dobré asociovat konání potřeby s určitým místem.
Králíci cítí svůj trus, i místo, kde se vyčurali, a to je opět svádí po čuchu k něčemu podobnému. Proto pokud nechcete aby se incident opakoval, dobře místo vyčistěte a neutralizujte pach (dobrý deodorant, odstraňovač pachů, octová voda, Vanish na koberec).


Zavřít nebo nechat běhat volně?
Po přinesení králíčátka je vhodné jej umístit do budoucího domečku a nějakou dobu ho tam nechat zavřeného odpočívat. Je to přeci hodně stresů a nových dojmů. Doporučuji, aby tam udělal i svoji první potřebu (čurání i bobky). Pak, když ho vypustíte, nechte ho běhat jen krátce (20 min) a pak jej opět vraťte, aby se šel vyprázdnit. Tak to opakujte. Tím ze začátku předejdete nepříjemnostem a ušák si bude nucen zaprvé udělat záchod v některém rohu své králíkárny. Tam se bude časem na toaletu vracet. Pokud plánujete mít králíka trvale puštěného, můžete mu rovnou zřídit i samostatný kočičí záchod někde v rohu (mí králíci vždy upřednostňovali pro konání potřeby tmavé a málo frekventované rohy a kouty). Po několika dnech zkuste intervaly prodlužovat a začněte s výchovou a tvorbou správných asociací.

Pokud mohu zobecnit své pozorování, je lepší, když může být váš králík více puštěný než zavřený. Volný pohyb po bytě nebo po pokoji mu umožní větší duševní rozvoj, rozvoj vnímání a inteligenci. Troufám si říci, že volně puštěného králíka toho naučíte daleko více, než toho, který je většinu času zavřený v králíkárně. To, že králíkovi ponecháte určitou míru svobody je výchozím bodem pro navázání kontaktu s ním, pro vzájemný respekt, domluvu a partnerství. To, že králík něco provede by nemělo být rozsudkem k jeho "doživotnímu" uvěznění.


Smysl pro teritorium
Je důležité, aby svoji králíkárnu nevnímal jako vězení, ale jako své teritorium, svůj domov kam se vrací pro jídlo. Ve svém teritoriu (králíkárně) byste mu měli dovolit, aby byl svým pánem. Příliš časté zásahy jako přerovnávání misek a urovnávání podestýlky ho může rozčilovat. (dokonce na vás i zavrčí nebo chňapne po ruce - zejména v případě emocionálního typu králíka). Cit pro vlastní teritorium je zvláště silný ze začátku. Později, až se mezi vámi vytvoří silnější pouto a důvěra, jistě vám králík dovolí více zásahů do jeho území. Pravděpodobně pak bude tolerantnější než na začátku.
Co když je králík agresivní
Měli byste respektovat když vám ušák dává najevo že se mu něco nelíbí, a nedělat to. Pokud to stále děláte, bude k vám čím dál tím víc agresivní a nedůvěřivý. Pokud mu potřebujete sáhnout nenadále do teritoria, kde je přítomen, nejdříve ho uklidněte. Nesmíte ušáka vylekat. Položte mu pomalu a opatrně ruku na temeno hlavy a jemně ho pohlaďte .... tak zaregistruje vaši přítomnost aniž by se polekal. Tiše a uklidňujícím způsobem na něj promluvte. Zatímco jednou rukou ho jemně hladíte po hlavě, druhou rukou se opatrně pokuste vzít do ruky misku kterou chcete vyndat. Nedělejte prudké pohyby. Pokud to nepomáhá, je možné zkusit jemným, ale pevným tlakem přitlačit jeho hlavu k zemi. Tím mu vyjádříte vaše nadřazené postavení králičí řečí a uchráníte se od jeho výpadu. Mezitím opět druhou rukou můžete manipulovat v kleci.


Proč se králík leká ruky?
Králíci vidí dobře na dálku, ale špatně na blízko. Náhlé objevení ruky před čumákem králíka vyleká, protože nejdřív nevidí přesně, co to je. Má pocit ohrožení. Při výchově agresivnějšího králíka je potřeba především trpělivost. Nikdy na něj nekřičte, nebijte ho. To situaci ještě zhoršuje. Musíte si získat jeho důvěru, nesmí mít strach. Vyvarujte se prudkých pohybů. Často s ním přívětivě mluvte - už z dálky když k němu jdete na něj mluvte. Uvidíte, že za půl roku už mnohdy pozná, že mluvíte s ním, nastraží uši a připraví se na setkání s vámi.


Seznamování dvou králíčků
Králíci, kteří žijí ve skupině, jsou hierarchičtí, tzn musí si nějak mezi sebou ujasnit postavení. Jeden bude šéf. Někdy můžou být problémy při tom ujasňování pozic a označování teritoria. V průběhu ujasňování pozic může dojít k bojům, kousání apod.
  • Vzájemné okamžité sympatie
- v tomto případě si králíci oblíbí jeden druhého na první pohled (stává se zřídka) a není třeba nějak složitě řešit jejich soužití. Jedí spolu z jedné misky, bez problémů používají jeden záchůdek a od počátku se k sobě.
  • Oboustranná nejistota
- stává se častěji, ani jeden z nich není dominantní (tzv. alfa-králík), takže si několik týdnů upevňují své pozice než začnou být naprosto v pohodě. Ze začátku se jeden druhému vyhýbají, zdálky se okukují a popřípadě se odváží se navzájem očuchat. Při vzájemném očuchávání si dávají najevo, kdo bude v hierarchii výš - většinou je to starší králíček.
  • Okamžité boje
- v tomto případě je potřeba, aby jim člověk dělal tzv. "rozhodčího" aby se předešlo vážným zraněním. Dva základní problémy, se kterými se v tomto případě musíme vyrovnat, je teritorium a napětí. První věc, kterou je třeba udělat, je vzít oba králíčky z jejich prostoru a dát je do neutrálního prostoru. Tento nový prostor by pro ně měl být naprosto neznámý, takže oba králíci jsou příliš zvědaví a překvapení a vyděšení na to, aby spolu bojovali.


Příklad - zkušenost s variantou č.3:

Jeden chovatel k takovým seznamovacím akcím nejraději používá auto. Dva králíky které spolu chce seznámit, nebo kteří spolu bojují, dá volně na sedadlo a vyveze je na projížďku. Za prvé jsou příliš vyděšení na to aby spolu bojovali a za druhé se spíše k sobě instinktivně přitulí aby se cítili bezpečně. Po jízdě musí být znovu představeni v neutrálním prostoru (třeba v koupelně, v bytě u kamaráda). Potom si vezme takovou tu láhev s vodou na kropení kytek, u které se dá nastavovat na hubici síla proudu, nastaví si silnější proud vody a čeká co budou dělat králíci. Když začnou bojovat, okamžitě jim začne stříkat vodu do obličeje (což nesnášej). No a po několika sprškách přestanou bojovat, aby se umyli. Tato fáze může trvat od několika hodin po několik dnů. Mohou eventuelně přestat bojovat a začít se navzájem ignorovat nebo se stát přáteli. Záleží to hlavně na asistenci "rozhodčího". Samozřejmě, že pokud spolu bojují vážně, nemohou být spolu sami bez dohledu.
Jakmile se zdá že spolu vycházejí, mohou být znovu představeni jeden druhému ve známém prostředí. Často začnou znovu bojovat, takže buďte zase připraveni s vodou. Tato třetí etapa se rozhodne když se oba králíci začnou snášet, nebo se rozhodnou na hierarchii přijatelné pro oba. Tahle metoda je poněkud extrémní pro králíky v kategorii 2 (kdy spolu nebojují ani si nepadnou kolem krku), tam je spíše potřeba čas a trpělivost. U skupiny 3 však tahle metoda může pomoci.

Neutrální teritorium (místnost či prostor ve kterém ani jeden králík nikdy nebyl). Navodit v králících positivní pocity - vytvořit umělé situace, kdy se jeden králíček bude dotýkat druhého, kdy k sobě budou čichat.(vynucená blízkost). Mělo by to na ně působit pozitivně, protože si druhého králíčka nespojují se stresem, ale s pocity bezpečí. Jestliže spolu bojují, zapamatují si tyto negativní vzpomínky. Měli by být spolu denně minimálně 20 minut v neutrálním prostoru pod dohledem. Každý den zkuste použít dvě odlišné situace. Jednu stresující (jízda autem), jednu normální (v místnosti). Pokud se hned pokusíte nechat je běhat po místnosti spolu, bez toho abyste je předtím například povozili v autě (stresující situace), mohou zapomenout že území na kterém jsou je neutrální a znovu bojovat. Použijte rozprašovač na vodu s proudem nastaveným na silnější abyste hned mohli zastavit případné boje. Nejlepší je postříkat králíka který napadá toho druhého předem, ještě než se rvačka spustí, jakmile zaznamenáte že začal být agresivní. Lepší než přerušovat již vzniklou rvačku. Chce to trpělivost, minimálně 20 minut denně a když se jim nevěnujete dát je tak aby na sebe z klecí viděli. Každý den jedna extrémnější situace, a jedna méně stresující.Další příklad pro variantu č.2:

Každý králíček má svou klec, svůj záchůdek, misku s jídlem a další potřebné věci. Mají možnost být spolu a přesto k sobě nemít volný přístup - tzn. očuchávat se přes klec a přesto se nemoct prát. Takto je nechat na sebe zvykat a pomalu zkoušet je spolu nechat volně běhat. Když se začnou prát, ihned oba zavřít (důležité je oba, protože když by jeden zůstal venku, měl by teritoriální výhodu, která by mezi králíčky zapříčinila nové boje). A další den to zkusit znova. Do společného teritoria jim vložit nějaké společné věci - různé hračky, jídlo atd. Aby se začali společně něčím zabývat a motivovat k spolusdílení.


Pokud se jedná o připuštění a samička jde k samečkovi na "námluvy", je dobré dát předem samečkovi její bobečky k očuchání do jeho území, stejně tak jeho bobečky samičce předem, budou se pak při prvním kontaktu trošku znát a mohlo by to při seznamování též pomoct.
.