Vraceli jsme se z tréninku. Proti nám šli dva mladíci a kolem nich pobíhali na volno dva vlčáci. Najednou nás psi spatřili a rozběhli se k nám. Mládenci si toho nevšímali a nechávali vše osudu.

V postroji a k mému sedáku připoutané zvíře značně znervóznilo. Ani mě tato situace nenechávala klidným. Snažil jsem se rychle Báru přitáhnout k sobě. Ale už tu byli oba psi a zuřivě útočili na vrčící a zubící se fenku. Vše dobře dopadlo, ale nemuselo k tomu dojít.

Právě s tímto plemenem (samozřejmě mám na mysli německého ovčáka, ale jinak než "vlčák" mu neřeknu) si žádný z našich čechohoráků nikdy nerozuměl.

Noční Hostivaří se blížíme k domovu. Proti nám na volno puštěný pes. Přidržuji oba své svěřence za obojky. Vlčák se přiblíží až k Beringovi. Hlavy už mají téměř u sebe. V tom přibíhá majitelka cizího psa, a i ona již drží svého psa.

Proběhlo to v mžiku. Několik rychlých pohybů a následně i výkřik ženy a rána na jejím stehně. Stála těsně u hlav psů a čechohorák ji kousl.

Večer jsme z toho byli nešťastní. „Zlý pes“ nedostal ani večeři a pomalu se odplížil do křoví, kde se schoulil do klubíčka a čekal na svítání.

Ráno jsem vyšel z verandy. Pes se pomalu zvedl a šel ke mně s hlavou zvrácenou ke straně. Vzal jsem jeho čumák do dlaní a zjistil, že má něco s uchem. Bylo prokousnuté a plné krve a hnisu.

Došlo mi, co se toho večera stalo:

Vlčák se ohnal po čechohorákovi a prokousl mu ucho. Bolestí zasažený pes útok opětoval a kousl do první překážky, která mu stála v cestě. Bylo to lidské maso.

Beringovi bylo odpuštěno. Zůstala mu však památka na celý život, zdeformované levé ucho.