Vysoká škola canicrossu

Trophée des Montagnes je etapovým závodem ve Francouzských Alpách. Každoročně se koná v letním období, obvykle začátkem srpna. Pro většinu účastníků je to velká výzva, nejdůležitější závod roku či dokonce naprostý vrchol všeho sportovního snažení. Pro někoho jenom pět, pro jiné více než deset hodin sprintových závodů v extrémních vysokohorských podmínkách. Až čtrnáct etap v devíti závodních dnech. Během nich čeká na běžce a jejich psy okolo sedmdesáti kilometrů s celkovým převýšením téměř 4 000 m. Intervalové i hromadné starty, noční etapy, nechybí ani dětská kategorie. Někdy v horku, jindy v mlze či dešti. Canicrossový cirkus, cestující od jednoho horského střediska ke druhému. „Montána“ je taková Tour de France v canicrossu. Stala se nejnáročnější canicrossovou zkouškou na světě … „Vysoká škola canicrossu“.

Příkré svahy neumožňují ani těm nejlepším proběhnout celou trať. Extrémní canicross, v němž si pod kopcem říkáte: „To se nedá ani vyjít, natož vyběhnout“. Náročné a nebezpečné jsou i seběhy, kde se projeví, nakolik je váš pes ovladatelný. Během soutěže síly ubývají, pozornost se snižuje. Ze závodění se stává rutina. Velice rychle si zvyknete na každodenní kolotoč závodění, koupání, odpočinku, venčení, napájení a krmení. Přátelská a pohodová atmosféra (pod taktovkou francouzských pořadatelů a za přispění diváků, závodníků a jejich doprovodu) však naprosto vyvažuje extrémní zátěž závodu.

Pavel Ženíšek: "První dvě etapy bolí nejvíc a ostatní jsou už jen horší."

Čeká nás noční etapa. První závod začínajícího mnohadenního seriálu. Procházíme si trať a jsme ohromeni. To nelze ve zdraví přežít. Pavel Porubský koutkem očka pokukuje po našem střešním autoboxu a tipuje, koho po dnešní etapě v té „rakvi“ odvezeme. V té první etapě spadnul téměř každý druhý, někteří i vícekrát. A víte, kdo byl jeden z nejvíce pomlácených? Pavel! V tom penálu by mu to slušelo.

Soutěž se blíží ke svému konci. Zbývá již jenom několik závodů. Síly ubývají, pozornost se snižuje. Ze závodění se stává rutina. Běžíme etapu v pozdním odpoledni. Toho dne už druhou, a to nás čeká ještě noční etapa. Sbíháme závěrečné stovky metrů. Před námi je Jana Porubská. Cesta je zahuštěna běžci i jejich psy. Bára si vybírá úzký prostor vedle Jany. Dojde k jejich krátkému kontaktu. To stačí. Jana přenese svou pozornost k Báře a … špatně došlápne. Obličej zkřiví bolestí. Do cíle dopajdá se slzami v očích. Svalové zranění jí nedovolí do posledních dvou etap nastoupit. V tom penálu jsme ji domů nevezli.

O šest roků později. „Montána“ se stává dosud nejnáročnější canicrossovou zkouškou. Michal alias Mišel Ženíšek útočí na celkové umístění na bedně. Do cíle však dochází s velkou ztrátou. Konec nadějí na dobré umístění. Ozvala se okostice, se kterou měl problémy i v nedávné minulosti. Bolest, kterou nelze překonat. Do posledních dvou etap už nenastoupí a od pořadatelů dostává žolíky (časy posledních).

Odstupy jsou malé. Stále je o co bojovat. A nejen na předních místech. Poslední etapa, za chvíli vše skončí. Roman Čermák se vydává z posledních sil a v závěrečném seběhu se nešetří. Vše je u konce. Puchýře má přes celé paty.

Ani pro pejsky to není jednoduché. Někteří běžci využívají možnosti a na jednotlivé závody (dle vlastního uvážení) své psy střídají. Já nemám Báru kým střídat.

Poslední dny soutěže. Zhruba dvě hodiny před startem etap začíná v prostoru startu hrát hudba a pořadatelé, závodníci i diváci se začínají pomalu připravovat a scházet. Když začne hrát hudba, Bára se vždy přemísťuje do zádní části kotce, kde se schoulí, dělá, že spí a nikam už nehodlá chodit, natož běhat.

I taková je „montána“.