Na vrchlabských závodech (po Vánocích v roce 1993) nebyly ideální sněhové podmínky. Zhruba v polovině trati se stoupalo po málo zasněžené silnici. Připadalo mi rychlejší běžky sundat a asi čtyřistametrový úsek vyběhnout bez lyží. Ale ouha. Na vrcholu stoupání se mi nedařilo lyže nazout. Používal jsem tenkrát vázání BRN (Botana racing norm) a to často „zamrzalo“.

Zoufalým pohledem zpět jsem zjistil, že se ke mně Vítek Procházka s Pepikem Hrdým neúprosně blíží a můj náskok z prvního dne bere za své. A do cíle bylo ještě tak strašně daleko.

Tu mě napadla spásná myšlenka... můj malý kamarád. Podařilo se mi ho vydolovat z pod kombinézy a po chvíli "přemlouvání" i použít. Hřejivé teplo proudící tekutiny konečně uvolnilo zamrzlé vázání.

Následovalo několik rychlých pohybů, povel „kupředu“ a Bering znovu vyrazil. Byl to jeho první závod na sněhu...