frater Iohannis

Vybrané křesťanské vtipy pro pobavení, někdy i pro inspiraci:

Znáte nějaký dobrý křesťanský vtip? Chcete se o něj podělit a nechat jej umístit i na tento web? Pokud ano, pak mi jeho text zašlete na kontaktní E-mail: Iohannis@seznam.cz (ovšem předem varuji, že tím nezaručuji, že jej sem automaticky umístím. Dám sem jen ty, které budu považovat za dobré. Děkuji za pochopení). Také si dovoluji upozornit, že zpravidla nejsem autorem vtipů, jen je šířím… A možná se někomu některé nebudou z různých důvodů líbit, ale to už tak bývá…

Spolubojovník Johanky z Arcu kapitán Le Hire, jehož slávu zvěčňuje jeho vyobrazení jako srdcového svršku ve francouzských kartách, se dal před rozhodující bitvou s Angličany přemluvit, aby se pomodlil. Pravil: „Slyš mne, pane, žádám tě, abys dnes pro Le Hira udělal tolik, kolik by sis přál, aby Le Hire udělal pro tebe, kdyby on byl bohem a ty Le Hirem!“

…

Vědec povídá Bohu: "Bože, už nejsi potřebný. Věda postoupila tak daleko, že už i my vědci umíme udělat člověka z hlíny." "Tak to předveď," povídá Bůh. Vědec začne nabírat ze země hlínu a Bůh na to: "Počkej, počkej, ber ze svojí hlíny!"

…

Po kázání přijde k faráři kostelník a s autoritou školníkům a kostelníkům vlastní ho kárá: " Dneska jste to kázání nějak odflákl, pane faráři. Dokonce i já jsem mu rozuměl!"

…

Hospodin prochází starým Orientem a hledá někoho, kdo by ho přijal. Přichází do Egypta k faraónovi. "Faraóne, já jsem Hospodin, Bůh celé země. Chceš mě přijmout?" Faraón si mne bradu a říká: "To půjde těžko. Bohem jsem v Egyptě já! Nemohu tě přijmout." Hospodin prochází zemí dál, až přijde do Babylónu. Přijde k babylónskému králi a nabízí se mu: "Nechceš mě přijmout za svého Boha?" I babylónský král říká: "Víš, to bude těžké. My už tady máme toho Marduka. To by byly zase nějaké novoty..." Tak prochází Hospodin zemí dál, až potká Mojžíše. "Mojžíši, nechceš mě přijmout za svého Boha?" Mojžíš říká: "No, koneckonců proč ne. Ale co mi za to dáš?" "Dám ti přikázání." Mojžíš se zamyslí a říká: "A co za něj budeš chtít?" "Nic." "Nic? Tak to mi jich dej deset!"

…

Na otázku jak se dívá na politiku papeže Benedikta XV., pařížský monsignore Duchesne prohlásil: „Náš Svatý otec kormidluje loďku svatého Petra přímo na útesy.“

…

Francouzský vesnický farář vystoupí na kazatelnu a spustí: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, milí věřící, dnes bude moje kázání krátké. Kdo církvi dává, ten Bohu dává a Pánbůh mu to stonásobně oplatí. Teď tedy znáte podmínky smlouvy, a jestli vám moje slova stačí jako záruka, tak tedy plaťte – v hotovosti! Amen!

…

Prosebník se modlí: „Velký Bože, pomoz mi! Když se dokážeš smilovat nad úplně cizími lidmi, proč by ses nesmiloval nade mnou?“

…

Kardinál Richelieu naslouchal jednoho dne kázání nějakého františkána. Obávaný kardinál se podivoval nad tím, jak neohroženě se mnich obracel na stádce věřících. Po kázání si jej vzal stranou a ptá se: „Jak jste to dokázal, mluvit v mé přítomnosti tak nenuceně?“ Františkán odpoví: „Vaše eminence to kázání jsem si cvičil minulý týden u nás v zahradě a mezi hlávkami bílého zelí byla i jedna hlávka červeného.“

…

Apokryf ze zasedání Velerady. Jeruzalém, Velký pátek 30 (?) po Kr.

 Kaifáš: "Josefe, tys půjčil těm galilejským svou vlastní hrobku?!"

 Josef Arimatejský: "No jo, půjčil… Ale jenom na víkend!"

…

Atheista praví: „Dejte mi pokoj s proroky, zázraky s Pánbíčkem s anděly, čerty… se vším nadpřirozeným a nepochopitelným. Já věřím jen tomu, čemu rozumím. Farář: „Již chápu, že vám nezbývá nic jiného, než být atheistou.

…

„Představ si, včera jsem se nemohl celý den odtrhnout od Bible!“ „To sis při čtení Bible zase hrál s vteřinovým lepidlem?“

…

Přijde pán s mrtvým psem v náručí za farářem a ptá se ho, zda by mu ho nepochoval. "To přeci nejde, my děláme obřady jen pro lidi." "Ale pane farář, to byl můj nejlepší přítel, rodinný příslušník, nedalo by se to nějak udělat?" Farář na to: "Ne, ale na druhém konci dědiny, v tom statku žije taková sekta, ti Vám ho určitě pochovají." Pán se ptá: "A myslíte, že jim bude stačit 10.000?" "Ale proč jste to neřekl hned, že pejsek byl katolík?"

…

Biskup Brooke byl upoután na lůžko těžkou nemocí. Nikdo k němu nesměl na návštěvu, až na jistého Roberta Ingersolla. Ingersol se proto zeptal, proč on má tu výsadu, zatímco biskupovi přátelé nikoli. Brooke odpověděl: „Se svými přáteli se setkám v nebi znovu, ale u vás si tím nejsem jist.“

…

Černé díry ve vesmíru vznikly tam, kde Bůh dělil nulou.

…

Ateista rybařil na jednom skotském jezeře, když najednou jeho člun napadla lochneská příšera. Jedna rána ocasem a chlápek i s člunem vylétl deset metrů do vzduchu. Příšera otevřela tlamu, aby ho chytla. On v úděsu zařval: „Ach, Bože, pomoz mi!“ V tom se všechno zastavilo, chlápek visí jen tak ve vzduchu a z nebe se ozve hromový hlas:

„Myslel jsem, že ve mne nevěříš!“

„Ale no tak, Bože, nechme toho. Před dvěma minutama jsem nevěřil ani na lochneskou příšeru!“

…

"Všiml jsem si, že tvůj otec má opuchlé líce. To je od zubů?" "Ne, od modlitby…“ "Ale nekecej…“ "Nekecám. Včera jsme se spolu celá rodina modlili Otčenáš, a když jsme došli po "zbav nás zlého", otec se podíval na mámu a ona si toho všimla."

…

Vesnický farář ze sladké Francie potká svého farníka, který je tak opilý, že pomalu neví, co dělá. Obrátí se k němu a praví: „Už zase pod obraz, to je strašné!“ „Nic si z toho nedělejte, pane faráři,“ říká ochmelka, „já jsem na tom úplně stejně…“

…

Ptá se žák Novák pana faráře: "Je to pravda, velebný pane, že všechny zvony letí o Velikonocích do Říma?" Farář na to: „Ovšem, synu.“ "Hm, tak to ten náš asi nezaplatil u cestovky."

…

Paní učitelka v nejmenovaném Mexickém městečku: „Ví někdo z vás, proč vzal Noe do své archy vždy po páru od každého druhu zvířat?“ Malý Pepe zvedne ruku: „Prosím! Protože nevěřil na čápa!“

…

Farářovi někdo ukradl kolo. Domluví se s přítelem, že bude u bohoslužby přeříkávat Desatero, a až řekne „nepokradeš“, tak budou sledovat, jestli se někdo nebude divně dívat. Farář tedy čte, ale „nepokradeš“ vynechá. Jeho přítel se ho potom ptá proč. "No, když jsem byl u „nesesmilníš“, tak jsem si vzpomněl, kde jsem to kolo vlastně nechal."

…

Pouští jde poutník, když najednou zpozoruje, že jej pronásleduje lvice. Začne utíkat, avšak lvice je stále blíž. Když už je těsně u něho, padne na kolena a prosí Boha: "Pane, vnukni té lvici, prosím, křesťanské smýšlení!" Lvice okamžitě padne na kolena, sepne packy, vzhlédne k nebi a říká: " Pane, děkuji ti za tento pokrm, který mě a mým hladovým lvíčatům tak milosrdně posíláš do cesty…“

…

Tichá noc, svatá noc, najednou se od sousedů ozve strašný řev. Pan domácí to hned návštěvě vysvětluje: "Buď jejich synek dostal pod stromeček paviána, anebo starý Kadlabajka začal zpívat koledy!"

…

Arcibiskup z Aix byl už starý pán, když se mu donesla zpráva o svatořečení Františka Saleského. Arcibiskup prohlásil: „To mě velice těší, byl to velice milý a laskavý muž a též řádný člověk, přestože švindloval při piketu“. Přítomní se divili, jak je možné, aby svatý švindloval v kartách. Arcibiskup je ale upokojil: „vždyť přece všechno, co vyhrál, rozdal chudým, jak nám sám říkal.“

…

Mladý kaplan právě přednesl své kázání. Farář mu blahopřeje: „Vaše kázání bylo obdivuhodné, skvělé, bratře; přímo bych řekl, že bylo celkem obstojné…“

…

Jeden bohatý muž zemře, přijde do nebe a ptá se, zda se může vrátit na zem pro něco, co tam zapomněl. Jeho přání je výjimečně vyhověno. Po návratu na zem začne sbírat všechno zlato, co za život získal. Naskládal si zlaté cihly na krosnu a vrátil se do nebe. U vstupní brány se ho anděl ptá, pro co se na zem vracel a on mu pyšně ukazuje své zlato. Anděl odpovídá: Ale proč sem do nebe nosíš tyhle dlažební kostky? Bible Zj 21:21 A náměstí toho města je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu.

…

Španělský kardinál se před bitvou vypravil povzbudit vojáky, aby neváhali položit svůj život. Sliboval jim za to odpuštění všech hříchů a to, že ti, kdo v bitvě padnou, budou hned v nebi hodovat s anděly. Když byl na odchodu, jeden voják se ho zeptal, zda nechce také zůstat, aby též mohl hodovat v nebi. Kardinál odpověděl: „Nemohu, jsem zvyklý večeřet až později.“  

…

Přiběhne sestra za matkou představenou a křičí: "Matko představená, matko představená v klášteře je muž!". Jak si to zjistila milá dcero? "Protože na záchodě je zdvižené prkýnko!"

…

Kardinál Mathieu byl pozván do paláce jedné vévodkyně. Pozvané dámy ale nedbaly na radu vévodkyně a dostavily se v šatech s hlubokými dekolty. Vévodkyně si vzala kardinála stranou a omlouvala se mu za ně, ale on odvětil: „Víte, madam, to nic, žil jsem dlouhý čas jako misionář mezi divochy.“

…

Co řekne svatý Petr hlídající u nebeské brány lékaři? … "Dodavatelé k zadnímu vchodu!"

…

Přijde papež před své nejbližší a říká: "Společnost Coca Cola nám nabídla 5 miliard dolarů, když místo Chléb nám vezdejší budeme říkat Coca cola nám vezdejší. Tak se vás ptám, kdy nám končí smlouva s pekárnami?"

…

Vesnický farář vede procesí, které prosí v době suchého jara, aby se Pánbůh slitoval a byla dobrá úroda. Než se dá průvod do pohybu, farář prohlásí: „Bratři v Kristu. Váš nedostatek víry mne hluboce zarmucuje. Sešli jsme se zde, abychom poprosili milého Pánaboha o dobrou úrodu, a o jarní déšť, ale ani jeden z vás si nepřinesl deštník.“

…

Anglický biskup Alfons Woodcliff přicestoval do New Yorku. Jeden zdejší bulvární novinář se ho zeptal, zda navštíví také místní proslulé noční podniky. Biskup odpověděl velice vyhýbavě: „Copak vy máze v New Yorku nějaké noční podniky?“ Další den byly v onom bulvárním tisku na první straně palcové titulky: První otázka biskupa Woodclifa po příjezdu do New Yorku: „Jsou v New Yorku nějaké noční podniky?“

…

Farář v Acoule byl dobrý člověk, jen jazyk měl trošku ostřejší. Jednou se dostal do sporu s paní Mouscadetovou, která k sobě lákala jednoho místního mladíka. Rozzlobený farář ji okřikl: „Okamžitě odejděte a dejte tomu chlapci pokoj! Panebože, vždyť vy jste úplně obyčejná poběhlice.“ Paní Mouscadetová se ale nedá: „No tohle, pane faráři! Co se to s tou naší církví děje, když jsou její sluhové schopni vykecat i zpovědní tajemství!“

…

Jaký je rozdíl mezi světcem a hříšníkem? Oba jsou hříšní, ale přeci jen mezi nimi rozdíl je. Světec, dokud žije, ví, že hřeší. A hříšník dokud hřeší, ví, že žije.

…

Z kameňáků: V Africe chytili lva. Svázali ho, nedali mu jíst a po týdnu ho pustili do arény Kolosea. Lev vidí množství lidí, slyší jejich řev a před sebou vidí několik vyzáblých chudáků. I pomyslí si smutně: „Tak už je se mnou ámen. Vydali mě na pospas křesťanům…“

…

Kardinál Carpegna byl zdatným jedlíkem. Jednou si postěžoval papeži Inocenci XI., že si lidé kvůli tomu z něj utahují. Papež řekl: Kdo jí, musí umět i polykat.“

…

Dávno je tomu, kdy jeden Mnichovský kanovník napsal dopis do Říma, aby papež zakázal Bavorákům pít v postní době pivo, protože by to pro ně bylo mnohem větší odříkání, než nejíst maso. Římské oficium se jalo případ důkladně prošetřit a poslalo si do Mnichova pro soudek piva, aby zjistili, oč jde. Pro jejich jazyky zvyklé na výborné víno, ale bylo pivo hořké jako pelyněk. Kanovník proto obdržel následující odpověď: „Nechť ho pijí jako pokání.“

…

Z francouzských kameňáků: Farář obce Six-fours potká na ulici děvčátko, které vede kozu. „Dobré ráno, Janetko, kam jdeš s tou kozou,“ ptá se. „Jdu s ní k obecnímu kozlovi.“ „Hm, a co za to platíš?“ „Pět franků.“ „Pět franků, to je ale drahé, ne?“ „A vy byste to, pane faráři, dělal laciněji?“

…

Jeden žák se otázal Martina Luthera, co dělal Pán Bůh dříve, než stvořil svět. Luther se rozzuřil a řekl: „Seděl v březovém háji a řezal proutí na metly, aby mohl vyplatit ty, co se tak hloupě ptají.“

…

Paní Nováková šla po náměstí a potkal jí místní kněz: "Jak se máme, paní Nováková, neoddával jsem vás před dvěma lety?" "Ano, otče, byl jste to vy. Mám se dobře." "A co nějaké ratolesti, už máte?" "Ještě ne, otče." "Jedu příští týden na konferenci do Vatikánu, tak tam za vás zapálím svíci. "Děkuji mnohokrát, otče." Minulo několik let a potkali se znova. Kněz se ptá: "Dobrý den, paní Nováková. Tak co, jak se vede?" "Ale, docela to ujde, otče." "A co dětičky, už nějaké máte?" "Ano, otče. Mám dvoje dvojčata a k tomu čtyři další. Dohromady osm." "To je báječné. A co váš pan manžel?" "Včera jel do Vatikánu, sfouknout tu pitomou svíci!"

…

Tři řádové sestry dostaly trest: po celý rok nesmějí mluvit. Pouze každou třetí neděli mohou prohodit několik vět. Přišla třetí neděle a jedna říká: „Ach, drahé sestry, už dávno jsem se vám chtěla přiznat, mám strašně ráda špenát. „ Po třech týdnech je na řadě druhá: „Drahá sestro, to mě překvapuje. Já špenát nemohu ani cítit.“ Přišla další konverzační neděle a třetí sestra, která měla právo hovořit, se rozčileně rozkřikla: „Už toho mám dost, prosím, abyste mě stále neotravovaly s tím špenátem!“

…

Misionář vystoupí z lodi na dalekém ostrově. „Dobrý den, pane,“ pozdraví ho malý chlapec. „Mně se neříká pane, ale otče,“ poučí ho misionář. „Sláva,“ zaraduje se chlapec, „maminka bude mít jistě velikou radost, protože říkala, že otec nám utekl a jistě se už nikdy nevrátí.“

…

Co udělal Eva, když Adam přišel domů až ráno?

Spočítala mu žebra.

Když se Luthera jednou jeden jeho kolega ptal, čím to je, že je tak dobrý kazatel, dostal následující odpověď: „Milý bratře v Kristu! Rozevřu Bibli, vyběhnu na kazatelnu, otevřu hubu a zase ji brzo zavřu!“

…

Jeden kněz navštívil druhého, když se zrovna modlil breviář, a překvapeně mu říká: "Ty se modlíš breviář a přitom kouříš?" "No ano, ale já to mám povoleno od biskupa," odpovídá tázaný. Zakrátko ho navštíví znovu a říká mu: "Tak já jsem se ptal biskupa a ten mi to nepovolil." "A jak ses ptal?" "Jestli smím kouřit, když se modlím breviář, a biskup mi odpověděl, že by to bylo neuctivé." "Tak to ses zeptal špatně. Já jsem se zeptal, jestli se smím modlit, když kouřím, a biskup mi řekl, že ano, že dobře využiji čas."

…

Zemře pan farář a přijde k nebeské bráně. Zatluče na ni. Svatý Petr pootevře a říká: „Musíte chvíli počkat.“ Tak se tedy posadí na lavici před bránou a čeká. Za chvíli přijde k nebeské bráně autobusák Josef. Taky zatluče a svatý Petr hned otvírá a říká: „Pojď dál.“ Teď to však ve faráři zavřelo: „Svatý Petře, jak to, že Josef může jít hned, a já, osoba posvěcená a zasloužilá, tady musím čekat?“ Svatý Petr odpoví: „To máte tak, důstojnosti: Když vy jste v kostele kázal, tak všichni spali. Ale když tady Josef jel s autobusem, všichni se modlili.“

…

Madame de Essarts vážně onemocněla nespavostí a nic ji nezabíralo. Její zpovědník – jezuita Geoffroy, jí jednou se smíchem řekl, že když ještě chodil na jeho kázání, tak potíže se spaním neměla a od začátku čtení až po požehnání spávala. Řekl: „Tak se podíváme, jestli to stále funguje.“ A jakmile začal, milá dáma začala blaženě oddechovat, uzdravena ze své nespavosti.

…

Markýza de Quenay dala svého syna do jezuitské koleje a nabádala patera: „Hlavně ho veďte k víře! Není dost bohatý, aby se jí mohl zříct!“

…

Rozprávějí se dva francouzští faráři při sklence vína. Jeden se zeptá: „Myslíte, bratře, že se ještě dožijeme zrušení celibátu?“ Druhý na to: „My už sotva, ale naše děti určitě.“

…

Přijde do školy nová katechetka, učitelka na výuku náboženství. A hned položí dětem otázku: "Je to zrzavé a běhá to po stromech." Nikdo se nehlásí, jen malý Pepíček vzadu: "No, normálně bych řekl, že je to veverka, ale že jste to vy, tak to bude asi Ježíšek."

…

Farář k žebrákovi: „Ale, milý synu, jen si tolik nestěžuj na svůj osud. Dobře víš, že chudí budou v nebi bohatě odměněni.“ „To vím, pane faráři, jde mi jen o to, zda bych z té odměny nemohl dostat hned alespoň zálohu…“

…

V kostele byla vyloupena pokladnička. Po několika dnech obdržel farář obálku s dvacetikorunou. Na přiloženém lístku stálo: "Ukradl jsem ve vašem kostele sto korun. Protože mě trápí svědomí, posílám tímto dvacet korun zpět. Bude-li mě svědomí trápit dál, můžete počítat s dalšími splátkami."

…

V pondělí stojí sousedé u zahrádky a povídají si. "Copak, že jste včera nebyl v kostele?" "Nebyl. Včera jsem spal doma."

…

John Wesley si od svých současníků musel nechat líbit mnoho urážek a pohrdání. Jeho snahu o svatost považovali mnozí za útok na jejich nákladný způsob života. Jednoho dne šel Wesley úzkou pěšinou zabrán do modliteb a proti němu šel jistý lord, kterému jeho názory ležely v žaludku. Lord využil jeho nepozornosti a málem se s ním srazil. Přitom na něj zařval: „Oslu z cesty neuhnu!“ Wesley ustoupil a odpověděl: „Zato já to rád udělám“.

…

Ze Španělska: Pokleká dívka u zpovědnice: „Mám veliký hřích, padre! Dívám se často do zrcadla a uvědomuji si, že jsem krásná.“ Padre na to: „Ale jen se uklidni, dcero! Mýlit se neznamená hřešit.“

…

Spisovatel Lawrence Sterne oplýval jako kazatel smyslem pro humor. Den po jeho svatbě čekala jeho obec s napětím, s čím přijde během kázání, zda dá k lepšímu nějakou ze svých skrytých narážek. Sterne nezklamal. Za základ kázání si vybral úryvek o rybáři Petrovi, pátý verš páté kapitoly Lukášova Evangelia: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili.“

…

Farář ke kostelníkovi: "Tentokrát obejdeš věřící s kasičkou ještě před kázáním." "Ale pročpak, vždycky přece děláme sbírku až na závěr bohoslužby," diví se kostelník, "protože dnes budu kázat o spořivosti."

…

Stěžuje si farář úspěšnému podnikateli, že návštěvnost při bohoslužbách není dobrá. „Rok co rok se počet věřících zmenšuje.“ Muž mu odpoví: „V mém oboru je to opačné. U nás počet věřitelů rok od roku roste!“

…

V malém přímořském městečku ve Francii je páter v kostele již unaven ze zpovídání, když má neustále poslouchat, jak se mu lidé svěřují se svými nevěrami. A tak na příštím shromáždění vyhlásí: "Kdo se mi chce svěřit s tím, že byl svému manželovi nebo manželce nevěrný, stačí, když mi řekne, že spadl do zálivu." Tato konverze se ujala a páter měl ulehčenou práci. Čas plynul a starý páter zemřel. Na jeho místo nastupuje nový. Po několika dnech se objeví nový páter na policejní stanici: "Měli byste něco udělat s bezpečností u zálivu. Neustále tam padají lidé!" povídá šéfovi stanice. Ten se pobaveně usmívá a doporučuje, aby to oznámil starostovi, to je jeho kompetence. Páter tedy jde za starostou a říká mu totéž, co na strážnici. Starosta se strašně rozesměje, až se za břicho popadá. Páter se strašlivě rozčílí: "No to tedy není žádná legrace. Zrovna vaše žena tam minulý týden spadla šestkrát!"

…

Vandrák bouchá jedné noci na vrata hotelu „U svatého Jiřího a draka“. Dlouho se nikdo neozývá, potom se ale v poschodí otevře okno a z něho křičí rozzlobený ženský hlas: „Už vodtud zmiz a nevotravuj.“ Okno se s bouchnutím zase zavře, vandrák ani nemá čas se vzpamatovat. Zabouchá proto znovu a křičí: „To je omyl, nechtěl jsem hovořit s vámi, ale se svatým Jiřím!“

…

Pastor Wright plameně kázal rozhořčen nedostatkem lidské pokory: „Létat je vyhrazeno andělům, a kdo tvrdí, že lidé budou jednoho dne létat v povětří jako ptáci, ten se rouhá!“ Pastor Wright měl dva syny: Orvilla a Wilbura – pozdější letce a vynálezce motorového letadla.

…

Misionář se ztratil v africkém pralese. Bloudil dlouhé týdny, až nakonec úplně otrhaný, vyhublý a hladový přišel na mýtinu, kde stála šibenice a na ní oběšení dva černoši. „Nechť je Tvoje jméno požehnáno, ó Pane!“ zvolal misionář a se slzami v očích padl na kolena, „děkuji Ti, že jsem se zase dostal do civilizovaného světa.“

…

Malý synek kazatele se ptá:

„Taťko, všiml jsem si, že se vždycky v neděli ráno před kázáním posadíš na okraj pódia a skloníš hlavu. Co to děláš?“

„Prosím našeho Pána, aby mi dal dobré kázání,“ vysvětluje otec.

„A proč to tedy neudělá?“

…

Učitel theologie kárá svého žáka, který nebyl schopen vysvětlit sv. Trojici a zapletl se do výkladu: „Člověk, který nedokáže mluvit tak, aby mu ostatní rozuměli, je idiot! Chápete mě?“ student: „Ne, pane profesore.“  

…

Ptali se papeže, proč v kněžském stavu nemohou být také ženy. Odpověděl: "Protože by tak zaniklo zpovědní tajemství."

…

Co je to zázrak?

Událost, kdy chce Hospodin dát najevo svou existenci.

A co je to náhoda?

Situace, kdy chce Hospodin zůstat inkognito.

…

Jeden kněz kázal na téma zázračné rozmnožení chlebů. Když uváděl počet shromážděných lidí, dopustil se chyby a místo o pěti tisících mluvil o pěti stech. Po Mši jej na to taktně upozornil místní kostelník. Kněz jen odsekl: „Co vás vede, ti nevěří ani těm pěti stovkám!“

…

Budí ráno matka synka: "Vstávej, musíš jít do kostela!" "A musím?" "Vstávej, musíš jít do kostela!" "A musím?" "Musíš, vždyť si farář."

…

Márius by se rád oženil, ale bojí se, že mu žena bude nevěrná. Radí se tedy s otcem farářem: „Jakou si mám vybrat, jsou věrnější blondýnky, nebo černovlásky? Vy to přeci podle zpovědí můžete poznat.“ „Synu, pokud jde o mou zkušenost zpovědníka, tak poměrně nejvěrnější jsou ty šedivé.“

…

Známý theolog Karl Barth prohlásil: „Až jednou vyjde najevo, kdo byl největším theologem století, stane v záři reflektorů nějaký nenápadný muž nebo žena, která kdesi bez publicity, pokorně a věrně vedla biblické hodiny. To bude ten skutečně největší theolog století“.

…

Mladý kněz se před svou první bohoslužbou ptá staršího, jak má překonat nervozitu. "To je jednoduché. Před bohoslužbou si nalij dvě deci vína a ono ti to půjde samo," radí starší. Bohoslužba skončí a mladý kněz se ptá, jaký byl, ale ten starší mu rozhořčeně povídá: "Říkal jsem ti, že si toho vína máš dát dvě deci a ne dva litry. Do kazatelny se leze po dvou, ne po čtyřech. Panenka Marie byla svatá, ne prvotřídní šlapka a na konci modlitby se říká Amen, ne šmitec!"

…

Hádají se věřící, nevěřící a žid o to co je nejrychlejší. Věřící říká, že je to myšlenka. Nevěřící říká, že je to světlo a žid říká, že je to průjem. Věřící s nevěřícím se ptají proč průjem? Žid říká: než jsem stačil pomyslit, než jsem rozsvítil a zbytek si domyslete.

…

Chlapec přinese faráři jakési klikyháky. „To jsem nakreslil pro vás, pane faráři.“ „Děkuji ti, ale co to má představovat?“ „Pánaboha, pane faráři.“ „Pánaboha!? Ale vždyť nikdo na světě neví, jak vypadá!“ „Neví? Tak odteď to už vědět bude!“

…

Modlitba vědce: „Bože - Jsi-li - zachraň mou duši - je-li!“

…

Jistý kněz se snažil získat Voltaira pro víru. Voltair mu dlouho naslouchal a pak se zeptal: „Směl bych vědět, kdo vás poslal?“ „Mě posla Bůh!“ odpověděl bez váhání kněz. „Dobrá“, řekl Voltaire. „A směl bych vidět vaše pověřovací listiny?“

…

Sedí babička v parku na lavičce a modlí se: "Pane, já už jsem zase nevyšla s důchodem, pošli mi, prosím, nějak stovku." Zaslechne to nějaký mladý muž a říká jí: "Prosím vás, babičko, přece nebudete věřit takovým pověrám… Tady máte padesátikorunu a už se nemodlete." Babička chvilku počká, až se onen muž vzdálí a pak říká: "Děkuju Ti Pane. A příště mi to, prosím, neposílej po takovém neznabohovi."

…

Dva faráři si povídají: "Mně jsou ze všech sportovců nejsympatičtější cyklisti." "Proč?" "Protože se starají o svoje duše."

…

Ptá se papež nunciuse Rivaldiho: "Proč ten kardinál dnes tak zuří?" "Ale jeho eminence je opět šťastným otcem."

…

V jedné španělské vsi měli velmi přísného kněze. Zvlášť zle se mračil na mladá děvčata. Jednou kráčel večer po návsi a vtom zahlédl mladou Anitu, jak někam utíká a obličej si zakrývá zástěrou. Volá na ni: „Á! Poznal jsem tě! Kam běžíš? Za hříchem? Okamžitě pojď sem, ty dcero satanášova!“ Anita se líbezně usmála: „To voláte mě, otče?“

…

V kruhu přátel se rozhořela diskuse nad nesmrtelností duše. Zeptali se také na názor Benjamina Franklina, ten ale odpověděl velmi stručně: „Jsem starý a prakticky založený. Proč bych si s tím měl lámat hlavu? Zakrátko už budu vědět docela přesně, jak to doopravdy je.“

…

Babička vezme vnuka poprvé do kostela a všechno mu ukazuje. Pak se zastaví před svatostánkem a modlí se. Malého zaujme červená barva věčného světla. Dlouho se na ně dívá a nakonec se zeptá: "Babi, kdy tam konečně naskočí zelená, abychom mohli jít dál?"

…

Farář si dal zavolat Mária a rezolutně mu oznámil: „ Tvého syna nemohu pustit k prvnímu svatému přijímání, vezmi to na vědomí.“ „Tak já se na to vykašlu, velebný pane: všechno jsem již připravil, nový oblek, svíčku, mašli na ni, stará připravila hostinu a vy ho nepustíte k přijímání? Co je to za pořádek?“ „Rád bych, ale nemohu. Takového bezbožného nevědomce, jako je tvůj Titin, jsem ještě neviděl. Představ si, že mi nebyl schopen odpovědět na otázku, jak zemřel náš Spasitel, Ježíš Kristus!“ „A sakra, Krucifix!“ vyskočí Mário, „náš Spasitel zemřel? Odkud to má vědět to ubohý děcko, když to ani mně nikdo neřekl!“

…

"To jsem měl z pekla štěstí." mumlá si pro sebe kostelník, vyhrabávaje z trosek kazatelny pana faráře.

…

Navzdory svým skeptickým názorům navštěvoval David Hume občas bohoslužby jistého skotského kněze jménem John Brown. Na otázku, jak je to slučitelné s jeho názory Hume odpověděl: „Nevěřím všemu, co říká, ale on tomu věří. Tu a tam si rád poslechnu člověka, který skutečně věří tomu, co říká.“

…

Zakladatel metodismu John Wesley mel jednou podivný sen. Stal u bran pekla, zaklepal a ptal se, kdo tam je: "Jsou tam katolíci?" Odpověď zněla: "Ano, mnoho." "I metodisté?" "Ano, mnoho." Ta poslední odpověď ho zděsila. Pospíchal k nebeské bráně. Tam položil stejné otázky, ale v opačném pořadí: "Jsou zde metodisté?" "Nejsou." "Katolíci?" "Nejsou." To mu bylo divné, a tak se zvědavě zeptal: "A koho tu vlastně mate?" Dostal odpověď: "Boží děti."

…

Alexandr von Humboldt popisoval jednou chameleóna: „Vlastností tohoto zvířete je schopnost dívat se v jediném okamžiku různými směry. Jedním oken například vzhlíží k nebi a druhým shlíží k zemi. Mnozí služebníci církve oplývají toutéž schopností.“

…

K mexickému faráři přijde jeho farník Juan a ptá se: „Padre, je správné, aby jedni měli prospěch z omylů druhých?“ „To jistě ne, synu.“ Praví padre. Juan na to: „Tak mi vraťte těch dvě stě peso, co jsem vám dal za naší svatbu.“

…

Jednoho krásného dne zazvoní u papeže telefon:

„Haló, tady je Bůh. Mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu.“

Papež: „Nejdřív tu dobrou!“

Bůh: „Rozhodl jsem se, že celý svět spojím do jedné církve a dám ji jen jedno centrum.“

Papež: „Skvělé, to je přesně to, o co jsme všechny ty roky usilovali. A jaká je ta špatná zpráva?“

Bůh: „Volám z Augsburgu...“

…

Jak nejlépe pobavíš Boha? … Popovídáš mu o svých plánech do budoucna.

…

Při jedné diskusi mezi misionáři došlo i na polygamii, která je v Africe ještě stále dost rozšířená. Jeden z misionářů požadoval: „Musíme je naučit dávat přednost nebeským radostem před pozemskými,“ „Ale, milý kolego,“ skočil mu do řeči Albert Schweitzer, „odkud berete tu jistotu, že více manželek nutně znamená štěstí?“

…

Malý chlapec pozoroval svého otce faráře, jak píše kázání.

 "Jak víš, co máš napsat?" optal se.

 "No, Bůh mi to říká."

 "Aha. A proč Mu v tom pořád škrtáš?"

…

Molièrovi vyčítali, že se ve své divadelní hře Tartuffe povyšuje do role kazatele. „Když někdo může hrát na kazatelně divadlo, mohu já na jevišti kázat,“ zněla dramatikova odpověď.

…

Šestého dne Bůh povídá archandělovi Gabrielovi: "Dnes stvořím zemi, jež se bude nazývat Kanada. Bude to země plná přírodních krás. Bude mít majestátná, vysoká pohoří, jiskřivá jezera plná ryb, hluboké lesy, vysoké útesy nad písčitými plážemi. Zařídím, aby se její obyvatelé měli vždy dobře, aby se jim vyhýbala zemětřesení a povodně. Budou to Kanaďané a budou brzy známi jako ti nejmilejší lidé na Zemi." Gabriel se hned ptá: "Pane, nemyslíš, že jsi na ty Kanaďany až moc hodný?" "Neboj. Uvidíš, jaké budou mít sousedy!

…

"Pane Bože, co je to pro tebe tisíc let?" "Chvilička." "A Pane Bože, co je to pro tebe tisíc dolarů?" "Penízek." "Pane, prosím tě, dej mi penízek." "Jistě, počkej chviličku."

…

Vězeňský kaplan promlouvá k recidivistovi, který už potřetí vyloupil pokladnu: "Můj synu, až se dostaneš na svobodu, rád ti budu pomáhat." "Moc děkuji za nabídku, důstojnosti," povídá vězeň. "Ale na to musí být odborník."

…

Márius se vyučil kominíkem. Vymetl komín i panu faráři. „Co jsem ti dlužný,“ ptal se farář a doufal, že Márius po něm nebude nic žádat. „Pro vás, pane faráři, to bude za dvě stě franků.“ „Dvě stě franků, můj synu,“ diví se farář, „není to trochu mnoho?“ „To víte, pane faráři, my černí si vždycky necháme za svoji práci dobře zaplatit…“

…

Ráno po svatbě v Káni Galilejské… Hosté se pomalu probouzejí, většina z nich se drží za hlavu a sténá. Jeden zvláště "přejásaný a přepitý" muž prosí: "Já mám takovou žízeň! Skočte někdo pro vodu…“ Ježíš se zvedne, že tedy půjde, když vtom všichni svorně vykřiknou: "NE! Ty už ne…“

…

Friedrich Hebbel diskutoval při jednom večerním kroužku o stvoření. Jeden z přítomných prohlásil: „Celé stvoření je přece pouhý vtip!“ Hebbel mu odpověděl: „Kdo pokládá stvoření za vtip, zjevně nepochopil pointu, kterou do něj Stvořitel vložil.“

…

Polský král Jan III. Sobiesky se těžce roznemohl. Jeho biskup se mu snažil poskytnout útěchu slovy: „Vydal jsem nařízení, že se lidé v celém Polsku mají za Vaše Veličenstvo modlit.“ Král mu ale pravil: „Milejší jsou mi modlitby, které nebyly nařízeny.“

…

Na barovou stoličku vedle kněze si přisedl člověk, ze kterého to táhlo jako z lihovaru. Oblek zašpiněný, na tváři stopy rtěnky, z kapsy mu čouhá poloprázdná láhev. Vytáhl noviny a začal číst. Po pár minutách se otočil ke knězi a zeptal se: "Řekněte mi, Otče, co způsobuje artritidu?" Kněz Mu chce dát za vyučenou: "Pane, k tomu vede nevázaný život, obcování s lehkými ženštinami, přemíra alkoholu a pohrdání bližními." "Hm, to je moc špatný." zamumlal opilec a znovu se zahleděl do novin. Kněz rozmýšlel o tom, co předtím řekl, pak poklepal muži na rameno a omlouval se: "Je mi to moc líto, nechtěl jsem být tak přísný. Máte artritidu dlouho?" "Já ne, Otče, ale tady čtu, že papež ji má."

…

Na žádost jistého faráře o příspěvek na koně připsal Bedřich Veliký: „Není přece psáno: jeďte, nýbrž jděte do celého světa a hlásejte všem národům.“

…

Friedrich II. si neodpustil připsat poznámku na okraj žádosti jisté pomořanské obce, která usilovala o změnu faráře, protože ten současný prý popíral víru vzkříšení těla: „Farář zůstane. A jestli se mu v den soudu nebude chtít vstávat, ať klidně zůstane ležet.“

…

Venkovský farář je na návštěvě v Marseille. Jde se večer projít po městě a zastaví ho slečna a zve ho k sobě. „Dítě moje, to nepůjde. Mám nejméně tři důvody, proč s tebou nemohu jít. Za prvé nemám peníze, za druhé…“ „Nenamáhej se dědo,“ přeruší ho slečna, „ty další důvody mě vůbec nezajímají.“ 

…

Kněz v kostele při přijímání: "To není keks, ale Boží tělo, to si nemůžeš odnést domů pro psa."

…

Je Hospodin ženatý?

Vyloučeno!

Proč?

Protože už by nebyl všemohoucí.

…

Maršál de Cossé byl kategoricky proti pronásledování hugenotů ve Francii“ „Je-li Bůh v hostii skutečně přítomen, nedokážou ho z ní vyhnat ani všichni hugenoti dohromady. A jestli v ní není, tak ho do ní nedokážeme dostat ani my.“

…

Jde chlapík kolem kláštera, když v tom čte cedulku. Sex s jeptiškou za 1500 Kč. Neváhá, vejde do kláštera a ptá se, kde je ten sex k dostání. "Musíte zaplatit, jít touto chodbou až na konec a vejít do posledních dveří vpravo." Chlapík se dostane na konec chodby, otevře poslední dveře vpravo a vylítne přímo na ulici. Dveře se zaklapnou a on na nich čte cedulku: "Dnes s Vámi vyjebala sestra Tereza!"

…

Dítě se ptá: „Mami, co je to anděl?“

„To je takové děťátko jako ty, jenže má křídla a lítá.“

„Tak proč táta říkal slečně vychovatelce, že je anděl? Copak lítá?“

„Zatím ne, ale poletí…“

…

Konrád Adenauer, německý spolkový kancléř jednou prohlásil: „Kdybych já byl tenkrát papežem, k reformaci by vůbec nedošlo, drazí pánové. Prostě bych si toho Luthera zavolal, vždyť to byl docela rozumný chlap, ne?“  

…

Tři kazatelé jeli společně autem, a ten, který řídil, nedokázal vybrat zatáčku, tak skončili v příkopě. A když vystoupili a snažili se vymyslet, co dál, zastavil u nich podroušený řidič a volal:

 "Haló, jste celí?"

 "Ano, ano," uklidňoval ho jeden z kazatelů. "Ježíš je s námi."

 Opilec se nad tím zamyslel. "Hele, neměl bych ho radši vzít k sobě do auta? Vždyť vy ho zabijete!"

…

 ...

V zapadlé italské přímořské vesnici žije jeden rybář.

Jednoho dne vyloví zlatou rybku a ta mu slíbí splnit tři přání.

První zní: "Zlatá rybko, chtěl bych být krásný a slavný, abych se líbil ženám" (inu Ital, je Ital).

A hned byl z něho Brad Pitt.

Jeho duhé přání bylo: "Zlatá rybko, chtěl bych být moc bohatý, abych měl na drahé dárky pro slečny".

A hned byl z něho Bill Gates.

A jaké bylo jeho třetí přání?:

"Zlatá rybko, nyní mám krásný život, tak mé poslední přání je: Chtěl bych žít věčně!"

A hned z něj byl zarostlý, špinavý, otrhaný a chudobný – Františkán!