Čtená Bohoslužba 11 4 2010
13. 1. 2011
Čtená Bohoslužba 11. 4. 2010
(Žalm 103. Ekumenický překlad)
1) Úvod a Pozdrav: Ve Jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
(Výběr ze Žalmu 89:1.-3. verš: 1 Poučující, pro Étana Ezrachejského). 2 O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení. 3 Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost.
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě věnované převážné Božímu Milosrdenství, apoštolským pozdravem: (2 Korint 13:13 /Pavel/) „Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“ Amen.
Omlouvám se předem, že kázání bude dnes poněkud delší.
2) 1. Píseň:Na úvod zazpíváme píseň: 261
3) Modlitba (první):
Náš Bože, Dej ať více poznáváme Tvou Lásku a Tvé Milosrdenství. Ať jsme schopni ji dennodenně vidět ve svých životech a v životech ostatních. Ano, Jsi se Svým Milosrdenstvím stále při nás. Dej ať Tě za to chválíme, dobrořečíme Ti, neboť víme, že jsme si ho nezasloužili svými činy, ale dostáváme Jej od Tebe proto, že Jsi tak Dobrý Bůh zcela zdarma. Otevři, prosíme, nyní naše srdce i mysli Tvému Svatému Slovu a učiň nás vnímavými. Amen.
4) První čtení: Je z Pavlova listu Efezským, druhé kapitoly od prvního do devátého verše:
Efezským 2:1-9 1 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, 2 v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. 3 I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. 4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, 5 probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! 6 Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, 7 aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. 8 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. 9 Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.
Hallelujah / Hallelujah, Hallelujah, Hallelujah
5) Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme Apoštolským vyznáním víry (je v kancionálu na straně 1231):
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
6) 2. Píseň:Nyní zazpíváme píseň: 642
7) Čtení ke kázání:Je ze Starého Zákona, Žalm 103:
Žalm 103:1 Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! 2 Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! 3 On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, 4 vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, 5 po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. 6 Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným. 7 Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky. 8 Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; 9 nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně. 10 Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. 11 Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí; 12 jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti. 13 Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. 14 On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach. 15 Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí; 16 sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě. 17 Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů, 18 s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je. 19 Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí. 20 Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova! 21 Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli! 22 Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu!
Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky
8) Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
První verš našeho prvního čtení nám praví: 1Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Jestlipak my nezapomínáme dobrořečit a děkovat Bohu za vše dobré, co nám dává, a především za Jeho Lásku a Milosrdenství? A pokud dobrořečíme a děkujeme, činí tak celé naše nitro, děláme to z celé své lásky, s maximálním nasazením svého citu? Nebo jsme spíše otupělí a takového projevu citu zcela neschopní, podobní spíše žulovému kvádru, než člověku? Víte, naše křesťanská víra je značně závislá na tom, zda jsme schopni hlubokého citu, konkrétně lásky. Bez hluboké citové schopnosti milovat a to hlavně Boha a lidi, nemůže být naše cesta ani víra správná. Stojí-li tedy naše víra na čemkoli jiném či je něčím jiným podmíněna (třeba jakoukoli odměnou) jdeme špatně a měli bychom se nad sebou zamyslet. Snad každý z nás alespoň občas pociťuje, že v sobě nemá dost lásky, ale láska může růst, srdce člověka lze citově prohlubovat a tak nemáme výmluvu. Můžeme a měli bychom prosit Boha, aby zasadil více Lásky do našich srdcí, ale také bychom měli ji i sami pěstovat a učit se citově prožívat. Není horšího pohledu, než pohled na křesťana s kamenným srdcem, pravý opak láskyplného Ježíše Krista. Učme se právě od Něj Skutečné Lásce a Milosrdenství. Další verš zní: 2 2 Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! A to je to, co často neděláme. Kolikrát jen zapomínáme děkovat. Naopak míváme mnozí tendenci brát dobro od Boha za úplnou samozřejmost, protože koneckonců víme, že Je Dobrý, ale zapomínáme na to, že takový být vůbec nemusí. Nýbrž je takový dobrovolně, a kdyby nebyl, pak by jistě bylo skutečně strašlivé upadnout do rukou živého svatého Boha. Jen to, že Je Láska a proto Je Milosrdný je důvodem, že nás již dávno nezahubil i s našimi odpornými hříchy, ale naopak nás zachránil skrze svého Syna. A to je pádný důvod k nekonečnému chválení, velebení atd. A proto tak čiňme všichni. Další verš říká: 3 On ti odpouští všechny nepravosti. To je skutečně mocný verš a pravdivý. Není hříchu, který by Bůh nemohl odpustit, pokud ho dotyčný lituje a prosí za odpuštění. Boží Milosrdenství jde až na doraz, vždyť Kristus či Štěpán prosili s jistotou poznání Boha, aby Bůh odpustil jejich vrahům. Kdyby to nebylo možné, modlil by se za to Ježíš, který Otce znal nejlépe? Jistěže ne! Takže je pravda, že Boží Milosrdenství je právě až takto mocné. Koneckonců Ježíš Je Bůh a takové Milosrdenství projevil, jakožto své vlastní. Možná si někdo řekne: a co tzv. smrtelné hříchy, může i ty Bůh odpustit? Pravděpodobně ano. Síla Kristem zjeveného - Božího Milosrdenství je neuvěřitelná. Uvědomme si, že jak již víme, Kristus nebo i Štěpán prosí ze svého milosrdenství za odpuštění svým vrahům - a teď sledujme - kteří ale vůbec nelitují svých zločinů. Pakliže by pro toto jejich milosrdenství Bůh odpustil nekajícím se vrahům - a to možné z logiky je (do značné míry asi právě pro Kristovu Sebeoběť z Lásky a Milosrdenství), oč tedy větší šanci dojít odpuštění má ten, který bude svých hříchů litovat a snažit se je nedělat? A proto, nebojme se jít se svými hříchy k Pánu, ať již jsou sebetěžší, litujme jich a věřme v Boží Milosrdenství, u Boha je možné všecko. Dále čteme: ze všech nemocí tě uzdravuje, 4 vykupuje ze zkázy tvůj život. Tato slova se nám možná zdají přemrštěná, neboť i kdyby, jednou člověk a to leckdy právě spíše na nějakou nemoc zlou, nežli stářím, zemře. Přesto je to fakt v širší rovině. Bůh má moc uzdravit jakoukoli nemoc a v Jeho Ráji, již nebude pražádných nemocí ni smrti. Jsou i jisté spíše dohady o tom, že krom Ježíše byli i jiní zaživa vytrženi v těle ze země přímo do nebe a asi tak vůbec nezemřeli (Eliáš?). Prostě stát se to může. Někdy se to nestane pro naši malou víru či trpělivost, někdy se tak nestane z důvodů jiných. Bůh není Julínkův automat na zdraví, který spočívá v tom, že když ho lidé potkají, a nemají na poplatky, jsou v tu ránu úředně zdraví, jak řepa, protože kdo neplatí, s tím se doktor přeci zdarma bavit nebude, jak se také může stát. V našem textu pojďme nyní dál. Bůh skutečně v Kristu nás doslova vykupuje ze zkázy, proto je Kristus - vykupitel a to jediný svého druhu. Dále dnes čteme: věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním. Co si pod tím představit? Možná se nám tím chce říci, že naše vítězství, nás Božích učedníků - křesťanů, nespočívá ani tak v našich skutcích a dosažených metách, ale v uvozovkách jen v tom, že se nad námi hříšnými Bůh smiluje. Ano, je to tak. Bez Krista a Božího Milosrdenství, nelze zvítězit, nelze vstoupit do Božího Království. Jsme přese všecko plně závislí na Bohu. A vtom je konec prvotního hříchu - ne nestaneme se Bohy, ale jen a jen z Jeho Milosrdenství se můžeme stát Jeho adoptivními dětmi. A to je mnohem víc, než si kdy zasloužíme. Další verš zní: 5 po celý tvůj věk tě sytí dobrem. Ano, bohužel fakt je ten, že jen málokdo je schopen to rozeznat. Měli bychom se učit rozpoznávat dobrodiní, která nám Pán dává. Zpravidla tak zaznamenáme jeden případ z mnoha. Často třeba proto, že přijde ze směru, osoby, atd., odkud je nečekáme a s Boží Vůlí bychom si asi ani netroufli spojovat. Třeba od hříšníka. Jenže vzpomeňme na hříšnou ženu, co vylila na Ježíše olej z nardu a pomazala Ho tak, jak pravil k pohřbu. Tedy dobro může přijít dle Boží Vůle z mnoha stran. Další věcí, kterou nevnímáme, přesto, že je důkazem Božího Milosrdenství je fakt, že jsme my uvrhli svým pádem do pádu celý svět a dalším hřešením a kořistěním jsme například podlomili jeho zdraví a tak je nám svět často zdraví škodlivý. Tak tento fakt spočívá v tom, že navzdory tomu vůbec žijeme. Kdyby nás každého v této vteřině Bůh neochraňoval, věřím, že bychom ji nepřežili. A za tu ochranu, s níž chrání všechny, kteří onu vteřinu přežili, Mu patří náš neustálý vroucí dík. Další slova znějí: tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. To se vtahuje především na ty, co doslova hoří vroucí láskou k Bohu. Občas to můžeme vidět. Takoví se nedají zastavit. Za jejich patrona bych mohl vybrat třeba Štěpána, Marii Magdalskou či Františka z Asissi. Byli a jsou a budou. Bohu díky za ně, alespoň někdy se nemusí lidstvo za někoho stydět, tak jako třeba za mě. Nyní se dostáváme k slovům: 6 Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným. Řekneme si, a to ze svého Milosrdenství, jak se zdá z kontextu žalmu, nebo ze Spravedlnosti? Z Milosrdenství - z Lásky, vždyť přeci Je Láska. Jak je to tedy s tou Spravedlností? No skutečná - ta Boží - Spravedlnost je zcela položena v Lásce a v Milosrdenství, a pokud ne, není to spravedlnost, ale třeba jen ubohá odplata. Těším se z toho, že jednou bude existovat jen ta Boží Spravedlnost založená na Lásce, svět už to moc potřebuje. Protože právě ti utištění, ti nejmenší, jako třeba bezdomovci se práva obvykle nedomůžou. Jednou ale ano… Pojďme v textu dále: 7 Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky. Toto je důvod, proč my křesťané uznáváme mimo Nový zákon i Zákon Starý, neboť i ten obzvlášť v některých místech, jako jsou právě asi nejvíce žalmy, obsahuje Boží Vůli, či poznání Boha. Dnes právě díky tomu prohlubujeme své znalosti Božího Milosrdenství. Přestože Starý Zákon v mnohém takto správně vede, bohužel tomu tak není zcela vždy, a protože obsahuje také mnoho nepochopení Boha, ba přímo jeho karikatury jakožto třeba rasově vybíravého, válečnického, brutálně trestajícího nevinné atd., kteréžto pasáže jsou často v rozporu se Skutečným Bohem, musíme brát vždy Starý Zákon s jistou mírou nejistoty a podrobovat vše v něm zapsané (neboť přeci jen se nám to vše dochovalo jen ze stranické a mnohosetleté kroniky jednoho konkrétního národa), tak podrobovat toto vše porovnání s Novým Zákonem (především s Evangelii), který nám obzvláště v Ježíšových Slovech o Bohu říká, co se týče poznání Boha a Jeho Vůle a Činů, úplnou a nepokřivenou Pravdu. Vždyť třeba víme, že co není z Lásky je hřích a Bůh nemůže ze své podstaty hřešit, Bůh si neodporuje, takže musíme opravdu o Písmu, o Bibli uvažovat s plnou bdělostí srdce, s plnou vírou, s plným soustředěním a s plným poznáním Boha Lásky, jakého jsme jen schopni. A kde nejsme, musíme Ho prosit o poznání. Následující verš nás jen utvrzuje v tom, co jsme již mohli poznat: 8 Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný. Slova nejvýš milosrdný značí, že Je Láska. Jen Láska dokáže být vůči druhému nejvýše milosrdná. Také jsou to slova označující plnost. V Bohu je přítomna Plnost Milosrdenství, jaké například není v žádném člověku, vyjma Ježíše. Je tak pro nás i jakýsi Mustr Milosrdenství, kterému bychom se měli snažit co nejvíce podobat. Dále se dovídáme, že Bůh: 9 nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně. Tím se nám chce říci, že Bůh je schopen vést s člověkem a lidstvem spory a dokonce i hněvat se. Ano, Bůh Je Živý. Cítí naše hříchy jako bolest, cítí a trpí s námi v našich utrpeních, například právě v těch, které pocházejí z našich hříchů, jimiž si sami utrpení způsobujeme. Ne, není Mu to vůbec jedno. Nedívá se na nás s povýšeným nezájmem. Udivuje nás tím, až se i žalmista jindy Boha ptá: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Je přeci všeobecně známo, že jsme jen prach. Jen Láska, jen Láska toto může vysvětlit, bratři a sestry. Další verš nám to potvrzuje, neboť jen Láska: 10 Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. Boží soud časný, každodenní i ten poslední, není soudem přiblblé lidské pseudospravedlnosti, jak si ji představujeme, ale Soudem skutečné Lásky. Boží Soud Je daleko od prosté odplaty, jak se projevuje naše údajná „spravedlnost“. Boží Soud vede k Lásce, Pravdě k Životu, je plný pochopení, lidský naproti tomu k nenávisti, odplatě, neúplné pravdě či lži a k narušení života, či jeho úplnému konci a je plný nepochopení a nespravedlnosti. Bohu díky za to, že poslední Soud nepatří běžnému člověku, ale Bohu, který se aby mohl soudit spravedlivě a poznal slabosti toho, koho bude soudit, stal v Ježíši Kristu člověkem. No, který soudce kdy před soudem zkusil doslova prožít a tedy i co nejplněji pochopit provinilého, aby mohl být spravedlivějším v procesu? Takoví soudci jsou výjimeční, téměř neexistují. Nenakládání s námi podle našich hříchů, neznamená, že je Bůh přehlíží. Ne, jenom se je na rozdíl od našich soudců snaží pochopit, pochopit východiska činu, motivaci atd. A Bůh ví, že represe zdaleka ne vždy vede k dobru, někdy je spíše kontraproduktivní a z malého provinilce může a leckdy dělá mnohem většího, nedávaje mu šanci ke změně, postihujíc ho jakýmsi Kainovým znamením, s nímž se nemůže pořádně zařadit do společnosti, ale cítí se vyloučen. To pak často vede k recidivě. Když někoho lidé nenávidí, proč brát ohledy? Ale prokážeme-li Lásku a pomůžeme-li a nevyloučíme, pak může být uzdraven. Litera zabíjí, ale Duch Lásky dává Život. Následující slova znějí: 11 Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí. O tom, jak nepředstavitelně převyšuje Boží Milosrdenství naše chorosti a představy jsme si už řekli, ale co zde znamená ta jakoby podmínka: kdo se ho bojí? Je to starozákonní výraz, a je dost nedokonalý a zavádějící. Správně bychom měli asi říci: těm, kdo Jej milují, kdo si Jej skutečně váží, respektive dohromady: kdo Jej tak milují, že si jej nade vše váží, kdo tedy z této motivace dělají, co On chce. Zavádějící je ten starozákonní výraz v tom, že pokud někdo nebude hřešit jen ze skutečného strachu a hrůzy z Boha, pak je jeho víra i naděje pokud je v tomto zakotvená marná. Jedině Láska jako motivace vede k Bohu (ale i k lidem), vede k Životu, veškerá ostatní motivace sledující jiné (zpravidla sobecké) cíle je k ničemu. V tom leží důležitá podstata naší víry. Kdo miluje, ten neumírá, Láska je věčná, kdo nemiluje tomu je všechno k ničemu, byť i hory přenášel. Nejlépe to asi napsal Pavel v chvalozpěvu na Lásku. Dále se dovídáme, že: 12 jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti. Tím se asi myslí to, že Bůh se na rozdíl od mnohých jiných osob doopravdy snaží nás odvádět od našich hříchů, které ve výsledku vedou k naší smrti ať již duchovní, či tělesné, nebo obojí. Celá Bible svědčí o tom, jak nás Bůh vzdaluje od našich nevěrností. Neustále se snaží, ale co my? Nevděčně to pomíjíme, ani mu za to neděkujeme. To je tristní pohled na nás lidi. Chudák Hospodin, chudák Ježíš, když na nás shlíží, jak moc asi z toho Boha bolí tak láskyplné srdce! Obraťme se a přestaňme jej znovu a znovu křižovat! Vzmužme se, buďme stateční a bojujme ze všech sil se svými hříchy, protože Bůh si rozhodně nezaslouží, abychom Mu na Jeho neustálou Lásku k nám odpovídali nezájmem či nevěrou a nevírou. Bůh za nás pracuje a vzdaluje od nás nevěrnosti, tak se snažme Mu být v tom nápomocní a více nehřešit. Dále slyšíme slova: 13 Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. O výrazu „bát se Hospodina“ jsme již mluvili a víme, že moc dobře nevystihuje podstatu, ale je spíše zavádějící. Koneckonců pokud někoho opravdu milujeme, nemůžeme se ho bát, láska a strach k jedné a té samé osobě se v podstatě vylučují. Pokud někdo namítne, že existují takové případy, kdy si lidé v tom libují, třeba když žena miluje svého muže a ten ji týrá a mlátí a dokonce i její děti, pak to ale není opravdová láska, ale láska „opičí“, spíše biologická, nebo i psychická nemoc. Následující verše praví: 14 On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach. 15 Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí; 16 sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě. Z toho nám plyne, že Hospodin reflektuje skutečnost, že nejsme jako On, ale jen slabá stvoření. Nemusel by to žádný Bůh reflektovat a mohl by nás svou svatostí spálit na prach, ale tento Bůh – Láska – nás naopak spasil. Tím se odkrývá Pravý Bůh Stvořitel od pseudobohů falešných, například z řeckých bájí. Hospodin má pro člověka pochopení a něžně se snaží chránit a zachránit své stvoření. To, že Mu na svém stvoření záleží, je důkazem Pravého Stvořitele. Bůh jak z dalších slov plyne, Ví, že po našem pádu jsou naše dny na světě omezeny a tím i omezena naše možnost obrátit se a Je tak Milosrdný, že to bere v úvahu, když Soudí a opět by vůbec nemusel, ale Je prostě takový. Díky Bože, že Jsi právě takovým Láskyplným a Milosrdným Bohem. Text pokračuje dalším nám již známým ujištěním o Božím Milosrdenství: 17 Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů 18 s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je. Počátek slov nás ubezpečuje, že jako je věčný Bůh i Jeho Milosrdenství je věčné, to je ono: „od věků na věky“. O slovech „kteří se ho bojí“ jsme již mluvili výše. Slova Jeho spravedlnost i se syny synů má asi vícerý význam. Jsou ujištěním pro Židovský národ, že Hospodin bude i nadále k nim Milosrdný. Jsou ale možná i obecným ujištěním o tom, že nebude v lidstvu generace, které by nebyla pod Božím Milosrdenstvím. Je to logické, kdyby Bůh stáhl své Milosrdenství, hříchu propadlý svět by nás všechny v mžiku vyhubil, lépe řečeno možná my lidé sami, kteří jsme stále hříchem determinováni a vědomě či nevědomě mu v nějaké podobě otročíme. Následující osmnáctý verš se zdá být opět jakýmsi vymezením. Zdá se, že se toto Boží Milosrdenství najednou týká jen těch, kteří dodržují Smlouvu, pamatují na Jeho Zákony a plní je. Nic méně nic více. Není to tak zcela. Jak jsme si řekli a ukázali, Bůh Je milosrdný i k svým vlastním nepřátelům. Jako Ježíš na kříži žádající Otce o odpuštění Jeho vrahům, (ale i jako u běžných lidí Štěpán). V Bibli jsou zmínky třeba o tom, jak Hospodin vyjednává se samotným ďáblem, třebas v Jobově příběhu. I zde se k tomu nejzlejšímu Bůh chová vždy milosrdně a laskavě, snaží se ho přemluvit a odvrátit od zla ne silou, ale Mocí Lásky, jenže ten zlý odolává a nechce Lásku přijmout. Jeho osud je tedy jen jeho volbou. Bůh se snaží i jeho ze všech sil spasit, alespoň se to tak může zdát. Je-li Bůh Láska, jak věříme, není se čemu divit. Z toho nám ale plyne naděje. Je-li Bůh tak Dobrý i k tomu zlému, oč více bude Bůh Dobrý k nám, přeci jen doufejme, trochu méně zlým. Ale snažme se nebrat tuto Boží Vlastnost – Boží Milosrdenství, jako laciné. Není! Na příkladu Ježíše vidíme, že aby svatý Bůh mohl být nejen Láska a Milosrdenství, ale i Svatá Spravedlnost, Musel se Sám za nás obětovat v Kristu Ježíši na kříži. Proto, pokud Milujeme Boha, máme zachovávat Jeho Přikázání a pokud tak nečiníme, jakože v tom máme jistě všichni nějaké mezery, pak je to důkaz naší malé lásky k Němu. To je ovšem problém, neboť právě tato Láska k Němu a lidem, je to jediné co k Němu do Jeho Království vede. Musíme tedy začít sami sebe vyučovat v Lásce Boží snažit se ji doopravdy žít. Někteří křesťané lanaří nové věřící a o tomto jim moc nepovídají. Nabízejí jim tak zvanou „lacinou milost“, která by se dala vyjádřit jako, uvěř a budeš spasen a nic více není nezbytné. To je ovšem lež! Popravdě je to Luk 10: 'Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí' a 'miluj svého bližního jako sám sebe'." Jen Láska spasí. Pojďme v textu dále: 19 Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí. V těchto slovech vyjádřených ve starých kosmologických představách té doby se nám dostává poznání, že Bůh vládne z nebe (jinak řečeno vesmíru) a to svou královskou mocí – tehdy nejvyšší vyjádření pro moc, je moc královská – tedy největší myslitelnou mocí. Jeden z posledních veršů našeho dnešního čtení zní: 20 Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova! Ať jich chceme, či ne, bytosti, kterým se říká andělé, existují. Možná v trochu jiné podobě, než je ta zlidovělá, ale přeci. Existují-li, pak mohl Gabriel zvěstovat Panně Marii, ale také to značí i to, že existuje i ten zlý, padlý anděl, obcházející nás jak lev řvoucí, snažící se nás pozříti. Tak dejme pozor! Bohužel totiž jak právě na tom zlém vidíme, nejsou všichni do jednoho plnitelé Boží Vůle, ani vždy poslušni Božího Slova. To se pisatel tragicky mýlí, asi se nechal unést. Proto, kdyby se nám zjevil anděl a něco po nás chtěl, jistě bychom jej měli nejprve požádat, aby nám řekl své jméno a přísahal při Jediném Živém Bohu, že je Jeho služebníkem. Jinak by to mohlo být nebezpečné. Předposlední verš zní: 21 Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli! To nejsou jen slova určená věrným andělům Páně, ale i nám všemu v Boha věřícímu lidu, všem křesťanům, Božím služebníkům, kteří mají činit Vůli Boží, což se ovšem ne vždy děje. Nezapomínáme tedy dobrořečit a chválit Boha? Kdy jsem tak činili naposledy? Minulou neděli? Ale to je málo! Každý den, každá chvíle je vhodná! Neučme své srdce a svou mysl chválit Boha neustále. Dá se to naučit, jako se dá naučit neustálé modlitbě, tak se o to snažme. Poslední verš zní: 22 Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Je zajímavý v tom, že k dobrořečení vybízí nejen živá Boží díla, tedy bytosti, ale zdánlivě i jakoby neživé předměty, aby dobrořečily Bohu. Jak může neživé dobrořečit? Jenže naše vnímání života je velice omezeno. Je totiž možno si představit, že vhledem k tomu, že vše je stvořeno Bohem, který Je Živý, jeho Duchem Dárcem Života, tak i ta nejnepatrnější částečka hmoty nebo i energie může nést jakousi stopu svého Stvořitele a to sice ne tak hodně, jako člověk, ale možná přeci jen trochu. Proto se nám možná i praví, že kdo ničí Boží Dílo, toho zničí Bůh. To naznačuje, že Bůh lpí na svém stvoření a to pro Lásku, kterou k němu má. Má-li k tomu lásku, pak to ovšem není z Jeho pohledu pro Něj asi úplně neživé. I lidé mají občas lásku k nějakému předmětu. Abych to naznačil nám známějším příkladem, tak třeba my křesťané míváme rádi Bibli, která nese zapsaná Slova Boha. Například podle jistého výkladu má být Evangeliáři, dle katolíků vzdávána čest, jako Kristu, protože nese jeho Živá Slova. Možná to zní až hereticky, ale … Může být Láska ke Kristovým Slovům, která jej reprezentují herezí? Katolíci se také zprvu paradoxně tvrdě stavěli proti reformačním snahám, aby měli věřící Písmo Svaté v srozumitelné řeči, aby se tak naše křesťanské duše mohly sitit neustále duchovním pokrmem. Jak víme, evangelíci byli leckdy schopni i zemřít, aby zachránili třeba schovanou Kralickou Bibli. Jestliže je pro nás lidi možné mít takový vztah k předmětu, respektive k tomu, co předmět obsahuje, proč by to tak nemohl cítit Bůh? Vždyť pro Lásku, tedy milujícímu, je vše živé! Ale kdo ví, jak to je …, berme proto toto závěrečné přemýšlení o posledním verši s velkou rezervou. Uvedl jsem ho zde spíše jen proto, abychom o tom také někdy přemýšleli. Poslední věta zní: Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Chtělo by si dodat: Amen. Kéž se tak stane, kéž to opravdu začnu systematicky konat. A kéž každý můžeme, tak jako žalmista, každého dne říci: Žalm 40:11-12 (výběr) 11 Spravedlnost tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě a tvé spáse. Nezatajil jsem tvé milosrdenství a věrnost velikému shromáždění. 12 Ty mně, Hospodine, neodepřeš svoje slitování. Kéž mě stále opatruje tvoje milosrdenství a věrnost!
9) Modlitba (po kázání): Pomodleme se: Pane Bože, jsme ohromeni Tvou Láskou. Jsme ohromeni Tvým Milosrdenstvím. Je tak, tak moc veliké, že se až tají dech. Vlévá nám do žil naději, když už sami padáme pod tíhou svých vin, z nichž se nám nedaří uniknout. Tvá Láska a Tvé milosrdenství jsou největší silou všehomíra a nic je nepodlomí! Děkujeme ti za toto ujištění. Děkujeme Ti, že máš s námi tak vpravdě Svatou Trpělivost. Smiluj se nad námi a odpusť nám naše viny. A veď nás, ať čestně bojujeme ze všech sil proti svým hříchům, abychom ti nepůsobili bolest, ale naopak přinášeli radost. Amen.
Nyní je vhodný prostor pro Vaše modlitby sestry a bratři.
10) 3. Píseň: Nyní zazpíváme píseň: 597 (259)
11) Oznámení:
12) Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (Kancionál str. 1231):
„Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.
13) Požehnání: (Podle Numeri 6:24 - 26) Přijměme požehnání:
24 „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, 25 ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, 26 ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“
14) 4. Píseň: A na závěr zazpíváme píseň: 263
frater Iohannis
