frater Iohannis

Přejděme nyní k našemu dnešnímu čtení ke kázání. Jak si můžeme všimnout, nalezneme zde podobná slova. Je zde ale vícero věcí. Pojďme tedy postupně. Král David v tomto žalmu vyznává, že jen v Bohu se ztiší jeho duše, jen z Boha mu vzejde spása. Tedy nikoli z majetku, z moci, ale z Boha. Jen v Něm se může ztišit, neboť jen On – Bůh je schopen dát člověku jistotu, nikoli tedy majetek. David přirovnává Hospodina k nedobytnému hradu. Ano, neboť pravého Boha Stvořitele není možno přemoci, On je naším útočištěm. David si dále stěžuje lidem, že jej napadají a hrozí mu zabitím, že přemýšlí jak jej svrhnout. Zároveň připomíná lidskou proradnost. Jsou to ta slova „žehnají ústy, zlořečí v nitru“. Ano, asi jsme toto za svůj život již všichni poznali. Poznali jsme lidi, kteří nám pochlebovali, ale přitom proti nám „kuli pikle“, jak se říkává. Je to velmi nechutné. Správné jednání je upřímné. A proto ať ani my na toto nezapomínáme a takto podle ať nejednáme. Buďme upřímní, neboť věřím, že Bůh má velmi rád upřímnost a nesnáší pokrytectví, ani klam. Dalo by se říci toto heslo: Upřímností blíž k Bohu. Držme se jej. David na tuto podlost reaguje tím, že říká: „Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. 7 Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. 8 Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště.“. Ano, naše naděje a naše útočiště je jen v Bohu, v ničem jiném, ani v nikom jiném. Dále nám David říká tato významná slova: „9 Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště“. Tato slova nejsou jen o tom, že si můžeme Bohu naříkat na svůj úděl, že Slyší slova potřebných, ale jsou asi též výzvou ke zpovědi. Toto se myslím také skrývá za slovy: „Vylévej před ním své srdce!“ Ano, měli bychom se Bohu pravidelně zpovídat ze všech svých hříchů a vin. A pak také pronášet k Němu své prosby. Dále nám David praví, že lidé jsou jen vánek. Je pravdou, že v porovnání se Stvořitelem – Bohem, nejsme my stvoření zvaná lidé ničím. Jsme na Bohu bytostně závislí, i když se nám tato závislost nemusí líbit, ale prostě jsme. A já jsem tomu rád. Toto vědomí nás může umravňovat. Srážet naši přemrštěnou lidskou pýchu. Vždyť nejsem nic než jen vánek pouhý. Slyšme to všichni a pochopme! Velmi krásné je, že David si uvědomuje, jak praví: „urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek“. Toto krásné myšlenkové vyobrazení bezvadně sedí. Je úžasné, že David chápe i své vlastní postavení. Ač král, není ničím. Urozenost je jen lživé zdání. Není pravdivé, je jen lidskou hrou. Urozený člověk není o nic lepší než ten neurozený. Kdybychom vzali doslova Davidova slova o tom, že urození: „Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek“, pak bychom dospěli k názoru, že David snižuje urozenost až pod hranici obyčejného lidství, neboť „Lidé jsou jen vánek“, ale urození „dohromady jsou lehčí než vánek“. Tedy urození dle tohoto by byli ještě lehčí než obyčejní lidé, tedy ten vánek. Co z toho plyne? David se asi domnívá, že být urozeným je ještě míň, ano ještě míň než být prostým člověkem. Neuvěřitelné, že? To zní docela pokorně a pravdivě. Prostý člověk je totiž často lepší než jeho vládce. Zůstává více člověkem, neboť není tolik pokřiven mocí a majetkem. Tedy ani modloslužbou Mamonu. Všimněme si, co dělá moc a majetek s lidmi. Jak je odlidšťuje. Dělá z nich necítící stroje na navyšování svého prospěchu a majetku. Podívejme se třeba na příklad mocných politiků, jak ztrácejí své lidství. Což to není evidentní? A tak je úžasné, pokud si opravdu David jako král byl ještě schopen toto uvědomit. A Davidova slova: „Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte“, jsou poselstvím nám všem, nejen mocným i když těm především. Nám křesťanům by mělo být jasné, že jako Kristovi služebníci nesmíme nikoho utiskovat, ani toužit po tom něco uchvátit. A tedy že současný hlad mnohých církví po majetku, byť někdy i původně jejím vlastním je v rozporu s Vůlí Boží. Dá se totiž říci: Nevyhazujte nemocné a staré lidi z míst, kam se církev vrací. Víme, že se tak leckdy stalo. Čas od času se takové případy objeví v médiích a vrhají temný stín na naši křesťanskou víru. Ponižuje to Toho, který přeci řekl, že nemůžeme sloužit Bohu a Majetku. Proč tedy usilujeme o majetek? A pokud, proč se ještě nazýváme křesťany a ne mamonáři? Ach jo, Ghándí měl a má stále pravdu. Obraťme se, dokud je ještě čas! David nás varuje: „k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce“. Ano, i David nás varuje, abychom nesloužili majetku. Abychom mu nevzdávali čest, neotročili mu, ani o něj neusilovali. Jako bych slyšel odpůrce. Tak to přeci na světě chodí. Ano, jenže to takto na světě chodí výhradně pro naši zradu na Kristu. Neděláme, co musíme. My musíme dle své víry přinášet do světa nároky Boha a Jeho Vůli, nikoli sloužit Božímu odpůrci, Mamonu. Právě ta slova: „Tak to přeci na světě chodí“, bývají ukázkovým vyjádřením zlé vůle. Z těchto slov se často rodí činy, kvůli nimž umírají mnozí nevinní světa. Tato slova nás usvědčují z viny, kterou je, že nehlásáme a vlastně neuznáváme pravou Boží Vůli, ale lidsko-satanskou zvůli. Co vy na to? Nepoužíváme také často tato slova, abychom ulehčili svému svědomí? Abychom se mohli řídit padlým světem a jeho žádostmi a nikoli Boží Vůlí? Na to je nyní tato aktuální odpověď: Je Kairos!, toto řecké slovo nám říká, že je právě nejvyšší čas se obrátit. Neužívejme tedy už slov „tak to na světě chodí“, ale aktivně a statečně měňme svět podle Boha a Jeho Vůle. David nás ujišťuje o tomto: „12 Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc, 13 i milosrdenství je, Panovníku, tvoje. Ty každému splatíš podle jeho skutků“. Moc je tedy v rukou Božích, koho bychom se tedy měli bát? Můžeme též doufat v Boží milosrdenství, které nás může podpírat. Nezapomínejme nikdy, že jak říká nejen David: „Ty každému splatíš podle jeho skutků“. A proto, jaké jsou bratři a sestry naše skutky? Komu sloužíme, co děláme? Zamysleme se konečně pořádně nad sebou a následujeme konečně Krista a ne pseudoboha Mamonu. A Bůh nám v tom pomáhej. Amen.

       

Modlitba (po kázání): Pomodleme se:

Pane Bože, Ty Víš jak my, kteří se nazýváme Tvým Jménem, selháváme. Že tím ubližujeme Tobě, svému Bohu a způsobujeme, že v Tebe lidé nevěří. Jak nečiníme to, co máme, ale žijeme si poklidnými životy kolaborujíce s tímto světem propadlým hříchu. Ty Víš, jak Tě často zrazujeme proto, abychom měli klid, abychom si získali majetek, peníze či moc a zajistili se tak v tomto světě. Pane, my napříště chceme být zajištěni jen a jen Tebou. Chceme být jen Tvůj lid, ovce, které Paseš Ty Sám. Nechceme již toužit po těch hříšných věcech, které nás odvádějí od Tebe. Pomoz nám stávat se stále víc a více Tvými a konat Tvou Vůli aktivně ve světě, aby se svět začal skutečně měnit pod tlakem Tvé Vůle. Dej nám k tomu vše co potřebujeme a zbav nás všeho, co by nám v tom mohlo zabránit. A staň se Vůle Tvá. Amen.

 

Nyní je vhodný prostor pro Vaše modlitby sestry a bratři.

 

 

Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (Kancionál str. 1231):

 „Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.

Požehnání: (Podle Numeri 6:24 - 26) Přijměme požehnání:

 „Ať Hospodin nám Žehná a chrání nás, ať Hospodin rozjasní nad námi Svou Tvář a je nám Milostiv, ať Hospodin obrátí k nám Svou Tvář a obdaří nás pokojem“.