Nekonečné téma: ELETRONICKÝ OBOJEK
Zeptám – li se nepejskařů, nebo ne příliš zkušených pejskařů, na elektronický obojek, můžu zcela jistě předpokládat, že většina reakcí budou bezpodmínečně negativní. Zeptám – li se zkušenějších kynologů, jejich odpovědi nebudou tak jednosměrné a povedou k rozvinutí větší debaty. Je jednoduché věc zavrhnout, anebo jen tak přijmout, ale nic není černobílé a tak se Vám teď pokusím osvětlit toto téma. Možná potom budete uvažovat jinak :)
Poprvé jsem se setkala s elektronickým obojkem před osmi lety, když ho začala používat moje mamka. Měla tehdy takového toho typického, nedůvěřivého, nervního a dominantního belgického ovčáka. Byl mu rok. Do rodiny a na sportovní výcvik to byl šikovný pes, ale venku pro běžný život naprosto nepoužitelný. Nikdy jste nevěděli, koho bude chtít sežrat, jakou fenku se rozhodne „obšťastňovat“, nebo kdy si to namíří přes silnici na lov zvěře apod. Vodit celý život maliňáka na vodítku je peklo – peklo pro Vás i pro vašeho energií neskutečně nabitého psa. Tak si pořídila elektriku. Nejdřív mi to přišlo dost drsné, ale když jsem později zapřemýšlela nad situací, tak celkem vhodné. Čip mohl běhat na volno, vybít ze sebe co nejvíc energie a přitom si mamka mohla být jistá, že nikomu neublíží. Jak cizím lidem a psům, tak sám sobě. Přeci jen za každým polem a každou loukou čeká někde v dáli silnice. Představa, že uteče za zvěří a už se Vám nevrátí, protože ho srazí auto, je stejně tak hrozná jako představa, že celý život stráví uvázaný na vodítku.
Moje zkušenost s elektrikou
Já jsem na žádného ze svých psů elektronický obojek nikdy nepoužila. U prvního psa mě to ani nenapadlo. Má nynější fenka něco takového naštěstí také nepotřebuje. Za to můj prostřední miláček Ax na ni má nárok celý život. Prvních 6 let svého života si nenechal nic líbit. Se psy by se rval, jak jen by to bylo možné a když jsem s ním na vodítku jen trochu škubla, kousl pro uspokojení aspoň mě. Na volno běhat nemohl. Jakmile viděl v dáli psa nebo člověka, který mu nepřišel vhod, hned by se mu běžel podívat na zoubek. Elektriku na krk jsem si mu ale dát nedovolila. Axíček je sice dominantní hajzlík, ale taky velký nervák, slaboch a citlivka. Pokud chci svému psovi dát elektronický obojek, musím si být jistá, že na to má náturu. Ax i přes jeho nevyzpytatelnou povahu na něco takového dle mého náturu nemá. Pokusila jsem se neustálý boj mezi námi ulehčit alespoň kastrací, což si mimochodem nemohu vynachválit, ale to je zase jiná kapitola. Tímto příkladem chci poukázat na to, že nejprve musíte svého psa velmi dobře znát, abyste mohli učinit takové rozhodnutí.
Na své psy jsem tedy el. obojek nikdy nepoužila. Párkrát jsem ho však doporučila lidem, kteří se na mne obrátili s prosbou o pomoc při výcviku. Jednalo se o lidi, kteří měli již dospělé psy s vlastní hlavou a bez špetky respektu. Samozřejmě většinou není chyba v psovi, ale na druhém konci vodítka. To ale nemění fakt, že tu ve výsledku máme nezvladatelného psa. Obojek jsem doporučila až po několika výcvikových lekcí, kdy jsem prohlédla do povahy páníčka. Když jsem si byla jista, že je to člověk, kterému takovou věc do rukou mohu svěřit, pustili jsme se do další fáze – naučit se, jak s obojkem pracovat, kdy ho použít a kdy ne a proč.
Kdy tedy elektronický obojek ano a kdy ne?
Elektronický obojek doporučuji v případě, že váš pes svým volným pobíháním bez vodítka může nějakým způsobem někoho ohrozit, byť třeba sám sebe. Podmínkou je, že musí bezpečně znát základní povely. Musí zvládat základní poslušnost v ničím nerušeném prostředí a vy ji díky tomuto obojku jen upevníte. Vy i pes musíte být v dobré psychické kondici. Ovladač elektronického obojku rozhodně nepatří do rukou nervově labilnímu člověku, anebo třeba člověku, který dychtí po příšerné dokonalosti a ze svého psa by časem chtěl mít neomylný stroj – vedlo by to ke zničení vašeho vztahu i psychiky psa. Samozřejmě i váš pes musí mít dostatečnou náturu na něco takového. I přestože má na krku obojek, musí za uposlechnutí a přiběhnutí být patřičně odměněn (pamlsek, hračka, radování se). Obojek ho sice donutí přijít, ale jedině v případě, že stále zůstane psovi nějaká motivace (mimo respektu z obojku), bude chodit rád a cvičení ho přesto bude bavit. Samozřejmě každý, kdo uvažuje o pořízení elektronického obojku, by se měl nejprve poradit na kynologickém cvičišti! :)
V závěru to tedy znamená, že elektrika může být dobrý pomocník ve skvěle fungujícím vztahu psa a majitele. Nesmí se však dostat do špatných rukou!
Jak já říkám „Lepší pes s krabičkou na krku, než psí rohožka pod koly náklaďáku.“