O Lásce..♥
Nevěř tomu, kdo říká "Miluji Tě", ale tomu, kdo v slzách říká: Miluj mě!"
Slova lásky nemají se psát, nic nenahradí citát: MÁM TĚ RÁD. To však řekne každé dítě, místo toho říkám: MILUJI TĚ. Miluju tvůj úsměv, miluju tvé objetí, miluju tě tak, že o tom nemáš ani ponětí. Miluju každičký kousek tvého těla, i místečka, která jsem ještě neviděla. Miluju tě úplně celá, miluju tě víc, než jsem chtěla... Pořád na tebe myslím, na tvůj úsměv, na tvé oči. Jsi můj celý svět, ale jedno mi prosím slib, že mě nebudeš podvádět! Miluji tě!
Strašně moc tě miluji, tak strašně moc. Proč Ti to nemohu dát najevo, proč vedle Tebe musím chodit a dělat jako že nic, že nic necítím a že jsem v pohodě. Strašně mě bolí srdce, když tě vidím, toužím tě políbit a obejmout jako to bylo donedávna. Miluji Tvůj parfém, i když nejsem na místě, vím, že jsi tam byl. Čekám na každý tvůj pohled a když se naše oči sejdou, cítím obrovskou touhu, je to nepopsatelné, ale je to šíleně silné.
Už mě nebaví psát o Tobě, víš?už mě to dost vyčerpává a ubírá odvahy a sebevědomí, chápeš? ne? tak já Ti to zopakuju ještě jednou:"nestojíš mi za ty slzy"!už asi néé nooo!!klidně se směj, že to stejně nedokážu!!víš, když je mezi někým místo lásky jen využívání, tak tomu druhému člověku, který Tě miluje ubíráš energii, tím, že on Ti dává lásku a ty ji nevracíš.Je to jako kdyby jsi po každém jídle dostával veliký pocit hladu,nebo po tekutinách ukrutnou touhu pít.Rozumíš tomu?proto už na Tebe nemůžu dál čekat, nejde to!! už nemůžu čekat na to, až se rozhodneš a uvědomíš si, co si uvědomit máš...Já musím jít dál, prostě pokračovat, čas daný pro Tebe už vypršel...už jsem se dostala na konec cesty a nesmím se už nikdy otočit.Já vím, co jsi teď myslíš...říkáš si...ty na mě stějně nikdy nezapomeneš, ikdyby si chtěla, ale bohužeel noo...mysli si, co chceš, ale každým Tvým ubohým výsměchem dostávám ještě větší šanci pro cíl být s Tebou...jo nemám sílu na Tebe zapomenout, ale mám sílu pro všechno ostatní...tu sílu mi ještě nikdo nevzal...ještě ji v sobě musím mít, ona tam vážně někde je...ty jsi mě připravil o hřejivý pocit lásky a bezpečí, vzal si mi srdce, ovládl jsi mou duši i tělo, ale nikdy mi nevezmeš pocit žít krásným životem a zažívat okamžiky na které se budu toužebně těšit...nikdy mi nemůžeš vzít slunce, měsíc, hvězdy...nikdy mi nemůžeš vzít pocit kdy se procházím bosíma nohama rosou,kdy usínám při pohledu na hvězdy a kdy me budí odrazy slunečného dne ve třpytivém rybníce...nezakážeš mi ani abych ve večerní mlze seděla na rosou smáčeném a studeném kamenu a poslouchala růst trávu....to jsou totiž okamžiky na které nikdy nedosáhneš...jsi oproti nim slabý, tak jak já jsem slabá oproti Tobě, ale já mám taky trochu té síly...a dokážu být šťastná i bez Tebe, to jsem Tě teď zklamala, já vím, ale už Tě nechci, protože ty jsi mě nezasloužíš...ještě stále máš pocit, že dýchám jen pro Tebe? a jsem tu pro Tebe vždy, kdy mě potřebuješ?ticho...