Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Holly Půlnoční měsíc

Když v pondělí odešel Morgýšek na obláček, seděli jsme s manželem v obchodě a byli strašně sami. Náš pejsek byl už uložen k poslednímu spánku a my vzpomínali na všechny naše chlupaté přátele, co nás provázeli životem.

Asi po hodině to manžel nevydržel a prohlásil, že bez psa to prostě nejde. Nebyla jsem schopná ani myslet, natož hledat nového pejska, přesto jsem zapla počítač a zkusila štěstí.  Jeden pejsek, té naší krevní linie se nám líbil, ale bohužel byl už prodán. Manžel chtěl totiž zase kluka. Mně to bylo celkem jedno, fen jsem však měla v životě víc. Večer jsem dala upoutávku na facebook. Netrvalo dlouho a nabídky začaly chodit.

Nejvíc mne zaujala nabídka chovatelky Katky Kloučkové, která mi nabídla pejska, který se narodil v pátek. Protože její Corinka má v předcích i Morganovy předky, tak tahle nabídka byla velmi zajímavá. Ráno jsem měla v mailu však ještě jednu nabídku této chovatelky. Holly. Sedm měsíců stará, drobná fenečka. Vzduchem začaly lítat maily Chocerady - Mrač. Nakonec mi Katka nabídla, že Holly přiveze ukázat. Zavolala jsem manželovi a pověděla jsem mu o téhle možnosti. Myslím, že podvědomně tušil, jak to dopadne.

Když odpoledne Katka přijela, vyběhly z auta dvě ovčandy. Hollyina teta a Holly. Obě fenky byly hned se mnou kamarádky, což bylo dobré znamení. Holly vypila misku vody, bylo děsné horko, tak vypadala, jak africké, podvýživené dítko a lehce žbluňkala. Psí holky si to tu hned prohlédly, dostaly pár pamlsků a čekaly jsme všechny na manžela. Holly dodává: Mezitím mne Katka trochu pomluvila, že neaportuju. Když jsem viděla, kolik hraček strejda Morgan měl, aportovala jsem, ještě ten den. A na prochajdy už nosíme balónek.

Když přijel, nevěřícně koukal na to malé, žbluňkající stvořeníčko, ale bylo vidět, že si budou rozumnět. To víte, Morgan byl urostlý pes, měřící poctivých 65 cm a skříteček Holly - to byl velký rozdíl. Ale její milá povaha ho dostala, stejně, jako mne. A bylo rozhodnuto. Zaplatili jsme a obdrželi průkaz původu. Pak jsem si uvědomila, že tatínek Holly má ve čtvrté generaci Tinu v. Lechtal, sestru Morganova otce Tilla v. Lechtal.

Toho vidíte zde na fotce. Prostě se nám náš pejsek vrátil v krvi Holly, což je skvělé. Vždy mám tuto krev už vlastně od začátku. 

A nyní k Holly samotné. Její otec je Kanto v.d. Zenteiche, matka Cora Půlnoční měsíc.

Holly se po odjezdu Katky chovala výborně, neustále vše zkoumala, byla zvídavá, jen rachtající páníček s kolečkem jí trochu vyvedl z míry, ale zvědavost byla silnější. Posléze už pěkně napapaná a po procházce, ležela s páníčkem u pc. Ale nechme vyprávět Holly samotnou.

Přijela jsem do nějakého dvora a tam byl báječně voňavý obchod se vším, co nám psům může udělat radost. Hned se mi tam zalíbilo, dostala se pár dobrých soust a s tetou jsme vše důkladně prošmejdily. Fakt dobrý, jen všude jsem cítila pach psa, který tam nebyl. Později mi páníčci vysvětlili, že se jmenoval Morgýšek a já budu na jeho místě. Byla jsem z toho paf. Páníček, zatímco já byla s novou paničkou na prochajdě, kde jsem potkala budoucí kámošku Rú, vygruntoval kotec. Do výběhu mne nedali, prý ještě  není vyklizený a navíc se báli, jestli nebudu mít zaječí úmysly. Panička si mne chtěla vzít do bytu, ale Katka jí to rozmluvila. Prý škodím.

S novými páníčky jsem byla kámoška hned, cítila jsem jejich smutek, který jsem nechápala, ale bylo mi jasné, že mám velký životní úkol, starat se o ně. Jsou moji. Lehla jsem si k páníčkovi, aby viděl, jak se snažím, hned mne vyfotil.

Pak jsem slyšela, že bude zase jídlo, to byla výborná zpráva. Prý nějaký pro pac, mně to bylo fuk, hlavně už mi zase něco dejte. Čichla jsem a spadla do toho nového krmení přímo po hlavě, jak to bylo dobré. Po véče jsem ještě dostala rybičku obalenou kuřetem, jehněčí párek a pár psích piškotů. No, to si dám líbit. Není to tu špatné. Večer jsem šla spát do nového kotce. V pití jsem si umyla hlavu a nohy, aby viděli, jak jsem čistotná. Potopa byla uklizena, já dostala nové pití. Z kotce jsem otrhala šlahouny psího vína, jak to ten strejda Morgan mohl tam mít, to nechápu. Dozvěděla jsem se, že se to nemá, tak jsem se pomazlila s paničkou, že příště vymyslím něco jiného. Pozdě večer jsem ještě byla vyvenčena, přesto jsem to svědomitě vydržela a hovínko nakladla v kotci a poctivě rozťapala všude. Packy jsem si umyla v pití. Nejsem čuně!

V pět ráno tedy panička drhla kotec, já teda prchla, abych nedostala, ale nic se nestalo, panička ke mně přišla a mazlila se se mnou, že to nic, to se stane.Byla jsem moc ráda.

Druhý den mne panička dala do strejdova výběhu. Byla jsem z toho paf. Ten celý velký prostor výběhu a bytová jednotka 2+1, to mne dostalo.Pořád jsem lítala a lítala, všechno bylo tak jiné. Ulevit jsem si šla do kotce. Panička mne pořád nenápadně sledovala, takže hned přilítla s kbelíkem páchnoucí vody a uklidila. Kousek exkrementu dala do výběhu, abych věděla, kam to mám příště naklást. Jsem chytrá holka, pochopila jsem ten den. Dokonce už mám své kákohodiny, takže už ani výběh nepoužívám. Nejsem už čuně. Mám svůj režim. Ráno dostanu dvě vaničky golden dog, stejně, jako je snídal Morgýšek. Teda po vyvenčení. Pak si pohrajem a ještě dostanu granule pro pac large breed puppy. Jím víckrát denně, abych vypadala líp. Odpoledne mám granule na sváču a večer dostávám granule s konzervou landfleisch. No, určitě se nemám špatně.  A ty dobré pamlsky....... . Hlavně si nemyslete, že mne v bývalém domově mučili hlady a žízní, to ne, já jsem jen taková kyselina, co jí a jí a všechno vylítá. Na zahradě mám své oblíbené místo. Místo, kde dotlouklo srdíčko strejdy Morgana. Zvlášťní, jak mne to místo přitahuje a nosím tam hračky.

Hádejte, co zrovna dělám? Ležím v obýváku a paničce diktuju, co má psát. Dnes jsem tu prvně a ležím a chovám se ukázkově.

Každý den se s někým dalším seznamuju. Se psy, panička je vždycky pohladí, dá mi očuchat ruku, jsem totiž trochu plašan, a naopak. Pak nenápadně si psa očuchám a už je vše v pořádku. Taky mám problém s muži. Trochu mne děsí. Panička tak hladí pány na potkání, aby mi ukázala, že jsou hodní. Já už pak nemám problém a nechám se pohladit.Hlavně, aby nějaká panička tu mou nekousla za to osahávání pánů. Dopoledne panička hladila souseda Zdendu, tak jsem ho pak pečlivě olízala a nechala se hladit.

Divné je, že tu neustále někdo je. Nějak si to nemohu v hlavě srovnat, ale panička mi říkala, že na to přijdu sama.

Chodím na prochajdy. Zatím jsem poznávala Chocerady, ale v sobotu mne vzali páníčci do lesa. Tam panička prohlásila, děj se vůle Boží, a pustila mne z vodítka. Prý je to můj les. Nevěřila jsem vlastním očím a uším. Lítala jsem, ale pořád jsem si páníčky pečlivě hlídala. Najednou se mi páníček někam ztratil, ale za chvíli jsem ho našla. Přivolání mám prý skvělé, trénovaly jsme s paničkou průběžně. Našla jsem několik mrtvých myší a chtěla se po psím navonět. Zazněl povel fuj, než jsem stačila dokonat. Protože jsem poslechla, hned jsme se s paničkou pomazlily. Vlastně to je lepší, než se válet v hnusu, jak mi panička říkala. Na fotce právě studuju srnčí bobky, taky jsou prý fuj. Když jsme přišli domů, padla jsem a usnula.

Každý den se něco naučím a moc mne to baví.

V sobotu přijelo auto a panička mi říká, to je Petra a Michal, jsou hodní a jsou naši. Kupodivu, nejdřív jsem začala kamarádit s Michalem. Teda opatrně. Zkusil mne uplatit, což bylo zajímavé, že mám povolíno to, co od cizích nesmím, ale chvilku jsem dělala drahoty. Nakonec jsem si piškot vzala.

Každý den, mám tolik zážitků, že byste nevěřili. Moc se mi tu zatím líbí a budu se hodně snažit, abych byla tím nejlepší psem na světě.

Vaše Holly

Zpracovala Eva

foto archív Eva

foto archív Petra

video autor Petra

 A aportík nosím ze všeho nejraději: