Jdi na obsah Jdi na menu
 


ZAJÍMAVOSTI - DOZPĚVNÁ 2008 - 2011

14. 10. 2010
      Dovolte, abych mezi námi přivítala našeho pana starostu, který přijal pozvání na naši dozpěvnou.
Dnešní kulturní program zahájíme prohlídkou zámku, dále již budeme postupovat dle stanoveného scénáře.
Nacházíme se na nádvoří zámku, o němž jsou první zmínky ze 14. století jako o tvrzi. Až v roce 1578 pán Ondřej Bzenec započal přestavbu tvrze na zámek, tedy ve 4-křídlou zděnou budovu stavěnou v renesančním hradním slohu. Zámek měl 3 patra a v každém rohu se pyšnil věží. Dnešní fasáda skrývá pískovcové překlady a sloupy, které kdysi zdobily nádvoří. Dnes je pro názornost odkryt pouze jeden. V témže rohu skryt zrakům běžných návštěvníků zůstává rytířský sál s malovanými stropy a křížovou klenbou za vinárnou Klenba a dále dochované schodiště do 1. patra nyní sloužící jako skladiště firmy Jankostav. Skryt zůstává i pan Riemel, který údajně stále kutá ve sklepení zámku v jihovýchodním rohu nádvoří.
K tomuto nádvoří se váže zajímavý právní spor, který skončil popravou přímo v těchto prostorách. Roku 1547 totiž jistý Štěpán Hvižď, poddaný třebovického pána Jiřího Bzence, zavraždil Martina Kašubu, poddaného klimkovické vrchnosti. Paní Johanka spravující v té době panství klimkovické ustavila soud z „lidí cizích a nepodezřelých, vybraných z okoličných vsí“, který uznal vinu Štěpána Hviždě a určil trest podle práva hrdelního. Ten byl vykonán na nádvoří klimkovické tvrze v létě roku 1547.
Nyní budeme pokračovat hlavním vstupem do 1. patra, v ceně exkurze je projížďka výtahem, pořízeným pro tyto účely na sklonku roku 2007, zdatnější mohou využít schodiště s reliéfem místní umělkyně Oli Edlerové. Sejdeme se prosím v 1. patře u výtahu před lítačkama.
 
 
Zámek postihl v roce 1854 ničivý požár, při kterém bylo navždy ztraceno 3. patro i s věžemi, podruhé zámek zcela vyhořel při osvobozovacích bojích 1. května 1945. Tak se z celé nádhery dochovalo pouze monumentální kamenné schodiště v románském slohu s toskánskými sloupy a kamenným kuželkovým zábradlím. Zde v 1. patře se dochovaly 2 kamenné portály s bohatou výzdobou.
 
 
Po vydání spolkového zákona z roku 1860 se zakládají první sportovní a kulturní spolky, dříve byla kultura pouze výsadou šlechty. Vůbec prvním spolkem v Klimkovicích byl Slezský pěvecký sbor Křížkovský. Byl založen již v roce 1861 a dostal jméno po v té době žijícím Pavlu Křížkovském, slezském sbormistru a skladateli, učiteli Leoše Janáčka. Spolek měl vlastenecké a buditelské poslání, které naplňoval zpěvem českých a slezských lidových písní. Přesnějších zpráv o činnosti sboru nemáme, ale je známo, že působil v přízemí domu č. 48 na náměstí, a to ještě ve 20. letech minulého století.
Další zmínka o zpívání je z roku 1967, kdy při místní jednotě Svazu požární ochrany vznikl pěvecký sbor, který koncem 60. let minulého století uspořádal několik zájezdů do imperialistické ciziny, přesto je i nadále pod patronací a finanční záštitou města. Producentem a scénáristou této nástěnky je sopranistka Hana Robenková, další vývěsní skříňka sboru bude umístěna v exteriéru při realizaci celkové výměny mobiliáře města.
 
 
 
 
Tato místnost dnes sloužící jako kuchyňka je dokladem toho, že tudy vedlo točité schodiště zřejmě do strážní věže tohoto zámku. Prosím posledního návštěvníka, aby místnost uzamkl a klíč mě osobně předal.
 
 
Nyní se nacházíme v jižním traktu zámku, jehož prostorné místnosti svědčí o bývalém využívání pro reprezentační a společenské účely šlechty. V dobách největšího rozkvětu měl zámek 67 místností, je zajímavostí, že všechny dochované místnosti byly průchozí, dnes však tyto prostupy slouží jako oboustranné vestavěné skříně, v tomto křídle odboru HTO a správního. Za zmínku stojí také nebývale bohatá výzdoba oken, kterou se pracovníci MěÚ snaží vyjádřit kladný vztah ke svému městu.
 
 
Tento elegantně upravený kout po vaší pravici skrývá násilně ukončené ústí schodiště původně spojující toto patro s nádvořím. Přilehlé prostory dnes slouží jako obřadní síň, pokud máte v úmyslu se ženit nebo vdávat, pracovníci MěÚ vám k tomuto pomíjivému štěstí rádi dopomohou, doporučujeme pouze vyvarovat se doby mezi 12:00 a 12:05, kdy z důvodu bezprostřední blízkosti kostelních zvonů zde není slyšet vlastního slova. Průhledem přes lítačky můžete vidět nenápadný závěs skrývající vstup do spojovací nadzemní chodby. Tuto chodbu využívala šlechta k přesunu do kostela, dnes slouží jako sklad nábytku Universal, volebních uren a bohaté sbírky diplomů a čestných uznání z druhé poloviny 20. století.
 
 
 
Téměř bez povšimnutí jsme prošli kolem finančního srdce Klimkovic, které tepe za těmito dveřmi skrytými v dřevěném obložení. V chodbě tohoto severního traktu upozorňuji na paspartované dobové fotografie významných budov Klimkovic, zvláště na tuto důvěrně známou práci.

Zde naše prohlídka končí, za těmito dveřmi následuje další program. Děkuji vám za pozornost a nashledanou. 

 

 

Úvod dozpěvné 2010.

 

 

 
A nyní dámy ba i páni, dovolte krátké povídání,
od vánoc co se událo a bylo toho nemálo.
Jak to už u nás zvykem bývá a stalo se tak tradicí,
vítat rok zpěvem Novoročním, tak proč to tady neříci?
A někteří pak zatoužili zábavou zkrátit dlouhou chvíli,
co bylo asi, kdopak to ví? Ples se jmenoval srdíčkový.
Potvrdí mi rád každý zdejší, že další akce - nejmilejší,
i sousto velké jsme si skousli, Evangelium podle houslí.
Vystoupení tak silná byla, všechny nás jistě ovlivnila,
v zábavě taky při práci se popěvky v mysl navrací.
Někteří z nás pak nemeškali s pietou basu pochovali,
zásluhy měla basa milá, dlouho nás všechny veselila.
Též vinou toho masopustu a taky pěveckého půstu,
jsme v kostelíku zazpívali, koncertem jaro přivítali.
Náš koncert jarní zvláštní byl, už nástupem se odlišil,
úvodní kánon byla síla, ten koncert kladně zhodnotila.
A je tu opět dobrá zpráva festival sborů Místek dává,
pozvání na něj přijímáme, protože zpěv moc rádi máme.
Divákům jsme se zalíbili, dlouhým potleskem nešetřili,
dali nám takto vysvědčení, nad které v celém světě není.
Buď nám to nejen potěšením,ale i velkým povzbuzením,
po prázdninách hned ruku k dílu, aby náš zpěv měl stále

sílu!!!! 

 

2010

 Naše hlasy.

 

 Ať naše sezení není tak šedé, začneme sopránem,

ten počtem vede.

Postavy ztepilé mají jak laně, v hrdle pak zlato,

však pozor na ně!

Líbezný hlásek se rychle promění, hlavně po kritice,

na živlů běsnění.

A stačí málo, řekněme pochvala, změní se v ptáčátka

co něžně pípala.

Pak je tu alt,a jenom napovím, doplní soprány svým

hlasem medovým.

Zní jim to krásně, musím Vás ujistit, do síně slávy

dnes je chci umístit.

Alty i soprány, opora sboru, vyzvednout zaslouží, to

beze sporu.

Vzpomenu tenory, malí a odhodlaní, veliké převaze

úspěšně se brání.

Nevelcí počtem, však hlasu znělého, svým zpěvem

přesvědčí opravdu každého.

Zbývají basy, jsou na tom stejně, snaží se nechybět,

cvičit pravidelně, aby  společná  vystoupení,  byla

všem zdrojem potěšení. 

 

2011

 Vzpomínka minulého času.

 

Tož shrňme ten rok uplynulý, abychom krátce vzpomenuli,

sled událostí co se staly a radost velkou nám všem daly.

Ještě prázdniny neskončily, my ani trochu nelenili

a do Ilavy pospíchali, na rynku radost rozdávali.

A jen pár týdnů uplynulo, už zase sboru smutno bylo,

akce úspěšná celkem vzato, Mikolowskie to Babie Lato.

Hned těšíme se velice, na akci další - Kunčice,

pod Ondřejníkem soustředění, věru nad něho lepší není!

Jistotu zpěvu dodává, je to na Podzim příprava.

Náš svátek hudby to je prosté, pak nemá chybu, všichni hosté

to náležitě ocenili, potleskem vůbec nešetřili.

Už dosti jásotu a konec ódy, na dveře klepou Martinské hody.

V pečlivé přípravě na tu akci, založili jsme spolupráci,

a příchod zimy, mezi náma, oslavili jsme s hulánama.

Vánoční čas pak, sníh mraky ženou, koncertem slavíme s Madalenou. Nejenom zpíváme, taky se bavíme, se starým rokem se důstojně loučíme.

Nový rok přináší zase chuť k dílu, těší nás úspěchy dávají sílu.

Pak všechna radost, umění, síla, tryská z našeho Evangelia.

A že jsme dobří, uznáním cení, diváci, hosté i mistři umění.

Však na vavřínech jsme nezaspali a jarní koncert přichystali.

Koncert byl zvláštní, tím že hosti, připomenul kus minulosti.

Stařičkou tramvaj i léta třicátá, většina diváků slzela dojatá.

A taky kostýmy na mou věru, podpořily tu atmosféru.

Ne každá akce přinese potěšení, hned Slezský Trojok připravil

překvapení. Tam v arboretu mezi květinami, jako sirotci jsme málem byli sami. Však s chutí jsme si zazpívali, poslední koncert užívali.

Tak lidi povězte, bylo snad toho málo? Hrálo se tančilo a stále zpívalo.

Zdá se, že bylo všeho dosti, kdo chtěl, vybral si do sytosti.