Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ani „bakalář“ J. Lipavský není kariérním diplomatem!

2. 11. 2023

Novinářští „papoušci“ snadno vydělávají peníze

Velice mě dnes (26. 10. 2023) pobavil rádoby „poučený“ článek jedné mladé Bakalovy novinářky (má ta slečna aspoň maturitu?), která se jmenuje Barbora Doubravová. Její nejnovější „výplod“ se týká složení Ficovy vlády na Slovensku. Článek má tento titulek: Fico výběrem nového ministra porušil zvyk. Bude jako průtokový ohřívač, říká novinář (Aktuálně.cz, 26. 10. 2023).

Dotyčná mladá žurnalistka věnovala problematice Slovenska na tomto zpravodajském serveru již několik článků. Proto ji nepodezírám z toho, že by nebyla dostatečně obeznámena s poměry u našich východních sousedů. Její článek je nicméně jen typickou ukázkou naší ideologicky jednostranné, nevyvážené žurnalistiky. Ta píše výhradně o negativních věcech, kdežto o těch ostatních cudně mlčí. Zajímalo by mě proto, na jakém novinářském „učilišti“ získala tato slečna svou kvalifikaci. Dokonce ani absolventi předlistopadové fakulty žurnalistiky na tom nebyli hůř než ona. Také jim ideologické „klapky“ na očích a na uších nedovolovaly, aby viděli fakta objektivně a aby o nich dokázali pravdivě psát.

Jak známo, rovněž server „Aktuálně.cz“ patří k zasloužilým „hlásným troubám“ Fialovy vládní propagandy. K nejostudnějším z těchto novinářských poskoků patří zoufalec R. Bartoníček. Budu spravedlivý: slečna B. Doubravová zdaleka nedosahuje jeho „kvalit“, co se týká „lezení do zadku“ momentálně mocným. (S oblibou například doprovází P. Fialu při jeho cestách do regionů: kromě funkcionářů ODS se tam obvykle s žádnými jinými občany nesetkávají, protože na ně není nikdo zvědavý.) Zkrátka: Bartoníčkovo posluhování Fialovým lhářům a podvodníkům nemá konkurenci. (Někdejší novináři z předlistopadového „Rudého práva“, např. J. Kojzar nebo Z. Hoření, musí před jeho výkony blednout závistí.)

Bakalova novinářka B. Doubravová nás v souvislosti se jmenováním Ficovy vlády upozorňuje na některé „problémy“ okolo výběru členů tohoto kabinetu. Nejde přitom ani zdaleka jen o prezidentkou Z. Čaputovou odmítnutého nominanta SNS na pozici ministra životního prostředí ‒ Rudolfa Huliaka. Hlavní pozornost autorky se soustředila na osobu ministra zahraničních věcí – Juraje Blanára (Směr-SD).

Jak autorka sama prozradila, pro svůj článek čerpala informace z jednoho „spolehlivého“ zdroje. Tím je její slovenský kolega s maďarským příjmením – šéfredaktor serveru „Aktuality.sk“ Peter Bárdy. Podobně jako naši mladí novináři, kteří neprošli řádnou žurnalistickou průpravou, nedodržuje ani B. Doubravová veledůležitou novinářskou zásadu, jež se ctí všude na světě: ověřovat si informace nejméně ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. Nač si komplikovat život, že ano? Stačí pouze „papouškovat“ to, co řekli nebo napsali jiní. Proto se i tato autorka rozhodla přidržet toho, co o poměrech v nové Ficově vládě napsal jeden z jeho slovenských kritiků. Ověřováním pravdivosti se nikdo netrápí: hlavně napsat „úderný“ článek, aby byla Z. Čaputová spokojená.

Jak potvrzuje i tento případ, představuje „papouškování“ našich málo zkušených a spíše líných novinářů ten zaručeně vyšší „level“ naší žurnalistiky. Aspoň oni jsou o tom skálopevně přesvědčeni. Má to jednu výhodu: nemusíte nic zjišťovat ani vymýšlet, stačí to opsat od někoho, kdo je „chytřejší“ a pohotovější. Samozřejmě od toho, kdo má zaručeně ty „jedině správné názory“ podle střihu bruselských soudruhů.

Slovenská „berlička“ je totiž osvědčeným prostředkem našich podprůměrných a čím dál línějších novinářů, ale i řady neschopných politiků. Slováků u nás, v České republice, žije tolik (na Slovensku by se tak dobře neměli), že se pokaždé najde někdo, kdo vám „přijde na pomoc“. Toto chování lze spatřovat hlavně u málo zkušených a nedostatečně vzdělaných mladých lidí, kteří se „přimotali“ k novinářské profesi. Stačí se podívat na poměry v „předimenzované“ České televizi, kde se z peněz televizních koncesionářů přiživují stovky zbytečných zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků. ČT je sama o sobě byrokratický moloch a zároveň i „dojná kráva“ pro tyto přičinlivé jedince. Když víte, ke kterému cecíku se přisát, hlady neumřete.

Svůj článek o Slovensku autorka začíná docela razantně a nesmlouvavě těmito slovy: „Nikdy v diplomacii nepracoval, přesto se ve středu (25. 10. 2023) stal Juraj Blanár ministrem zahraničí v nové slovenské vládě premiéra Fica. V minulosti šířil o válce na Ukrajině ruskou propagandu. Oslovení analytici očekávají, že nová vláda odkloní slovenskou zahraniční politiku od Západu.“ (Aktuálně.cz, 26. 10. 2023)

Dotyčná novinářka pouze přebírá názory slovenského kolegy P. Bárdyho a plně se spoléhá na pravdivost jeho informací. Jedná se o dnes tak populární „slepou důvěru“ k tomu, kdo pochází z téhož „vrhu“. Kdepak nějaké ověřování faktů! To se teď nenosí, je to „nemoderní“. Stačí mít ten „zaručeně správný názor“ příslušného „odborníka“ a máte všude dveře otevřené. Vždyť i na Slovensku díky V. Havlovi natrvalo zvítězila „pravda a láska nad lží a nenávistí“. A pokud to ještě v některých zapadlých koutech Slovenska nestihla, do konce letošního roku to jistě dožene. Přítelkyně všech Slováků, M. Pekarová-Adamová, na to se svým slovenským manželem, dohlédnou. Ochrana od „staršího bratra“ i nadále pokračuje – jen v nových podmínkách postkomunismu.

Co se týká hodnocení J. Blanára z pera P. Bárdyho, nevychází z toho nový slovenský ministr zahraničí nijak dobře. Jedná se prý o nesamostatného politika, který není schopen se sám rozhodovat ani řídit tým lidí. Jmenovaný je členem „Smeru-SD“ od roku 2002. V letech 2005-2017, tedy celkem 12 let (= tři volební období za sebou), vykonával funkci župana Žilinského kraje. („Župan“ je stejně „archaické“ pojmenování, jako v případě našeho „hejtmana“.) Podle názoru P. Bárdyho se prý J. Blanár stane pouhým „průtokovým ohřívačem“ R. Fica. (Zda se budou ohřívat i párky, to nám autorka článku nesdělila.)

Ale teď vážně! Tento výraz se občas používá i v české politické hantýrce, avšak v úplně jiném významu. U nás se za „průtokový ohřívač“ považuje „mezičlánek“ mezi ústředím moci a obcemi; nejčastěji jsou to krajské úřady. Peníze, zaslané z centra, jen „protečou“ tímto „ohřívačem“ a skončí u konkrétního adresáta: na úřadech našich měst nebo obcí.  Proto mi není jasné, jak by se J. Blanár mohl stát „průtokovým ohřívačem“. Mají to ale slovenští novináři podivná slovní spojení, není-liž pravda!? Ani „starší“ bratři z Čech tomu nerozumí. Co by tomu asi řekl Ľ. Štúr, J. M. Hurban či J. Kollár (neplést s otcem 13 dětí, který byl v uplynulém období, jistě nedopatřením, předsedou slovenského parlamentu!), kteří ovládali češtinu možná lépe než dnešní Češi?

Daleko větším problémem, než jaký představuje Blanárova „nesamostatnost“, se jeví skutečnost, že v minulosti prý v souladu s ruskou propagandou poukazoval tento politik na podobnost názvu ukrajinské horské útočné brigády s nacistickou protipartyzánskou brigádou. Její jméno znělo: Edelweiss. Pro málo informované novináře P. Bárdyho a B. Doubravovou prozradím (jako historik jsem se zabýval i problematikou nacisty vypálených vesnic na východní Moravě před koncem Druhé světové války), že informace je pravdivá.

Zprávu o tom dokonce přinesl i jeden z nejčtenějších deníků u nás. Na serveru „iDNES.cz“ (15. 2. 2023, 19:06) se o tom píše toto: „Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj udělil čestný titul 10. samostatné horské útočné brigádě za úspěchy v bojích proti Rusku. Nově se jednotka jmenuje Edel’veys, podle rostliny plesnivce alpského (= alpská protěž). Ruská propaganda z nevinného jména udělala důkaz ukrajinského nacismu. Jméno Edelweiss totiž nosila i nacistická protipartyzánská jednotka.“

Aby bylo jasno, vážení novináři! Je mimo jakoukoli pochybnost, že dotyčná jednotka (= Edelweiss) měla na svědomí životy desítek obyvatel vypálených vesnic. Tady se nejedná o žádné „nevinné jméno“, nýbrž o holý historický fakt, jenž je dostatečně zdokumentován písemnými prameny, dobovými fotografiemi, jakož i svědectvími pamětníků. Tvrdit podobné nesmysly, jak to udělali novináři z „iDNES.cz“, je naprostá zhovadilost a projev té nejhorší ignorance. Cynismus představitelů „fialového hnusu“ a jejich novinářských poskoků převyšuje všechno, co jsme až dosud znali. Ani komunisté za minulého režimu nešli tak daleko. Jak známo: „Duté sudy nejzvučněji duní.“

lipavsky-na-ukrajine.jpg

─────

Z naší politiky musíme vypoklonkovat všechny „nácky“!

Znovu se potvrdilo, že intelektuální obzory našich hloupých a nevzdělaných novinářů, kteří bezmyšlenkovitě a bez znalosti věci šíří nejrůznější „narativy“ (ty režimem požadované a soudruhem vrchním „čučkařem“ Koudelkou prosazované), aniž ve skutečnosti znají příslušná historická fakta, nejsou příliš velké. Jednání těchto jedinců by pro nás mělo být varováním, kterak se postupovat nemá. Všechno totiž má své „konotace“ i nepřekročitelné meze. Jen „mezkové“ v politice žádné meze nemají a ty již existující nerespektují.

Nedávno došlo k obrovskému skandálu přímo v dolní komoře kanadského parlamentu. V době, kdy jeho zasedání navštívil ukrajinský prezident V. Zelenskyj, vzdávali přítomní zákonodárci (formou „standing ovation“) úctu 98letému válečnému veteránovi – ukrajinskému nacistovi z podobné vojenské, protipartyzánské jednotky. Nakonec se z toho „vyvrbil“ obrovský politický skandál, za nějž se musel omluvit i samotný premiér J. Trudeau. Ten se k tomu naštěstí postavil čelem.

Naši politici, ti údajně „demokratičtí“, zareagovali v téže věci zcela odlišně: Nejenže odmítli tuto ostudnou akci odsoudit, ale dokonce nepovolili projednání tohoto bodu na řádné schůzi Poslanecké sněmovny. Nejde však jen o nepřijatelné, arogantní chování koaličních poslanců, ale současně i o slabost parlamentní opozice, která si projednání tohoto bodu nedokázala legálním způsobem vynutit. Je to pouhá hra na demokracii, co od podzimu 2021 předvádí tato Poslanecká sněmovna. Ta je již delší dobu zralá na rozpuštění a na odeslání příslušných poslanců na Úřady práce. Tato morální „žumpa“ je nezaměstnatelná a trvale nevolitelná.

Pokud vás zajímá, kteří „výtečníci“ z našich poslanců mají sklon k „náckovství“, pak se s jejich jmény můžete seznámit v článku s názvem: Téměř polovina poslanců „fandí“ příslušníkům SS?! (SN č. 10/2023, vloženo 3. 10. 2023, Zhttps://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2023/temer-polovina-poslancu----fandi----prislusnikum-ss--.htmlDE).

[Právě se dočítám na internetu, že 40 let utajovaný seznam 883 starých nacistů má být v Kanadě odtajněn. Prý to nesouvisí s tím ukrajinským nacistou J. Hunkou. Čili: povídali, že mu hráli. (PL. 31. 10. 2023, 8:51)]

─────

Jak „odpapouškovala“ po svém slovenském kolegovi s maďarským příjmením česká novinářka B. Doubravová, nově jmenovaný ministr J. Blanár toho prý má na svědomí mnohem víc. Vytýká se mu například to, že se na jaře 2021 nepřipojil k protiruské hysterické kampani okolo „kauzy Vrbětice“. Ve svých úvahách prý šel dokonce tak daleko, že již v té době (= jednalo se o vyhošťování ruského diplomatického personálu z ambasády v Praze) Blanár navrhoval, aby Slovensko požádalo Rusko o „normalizaci vztahů“. No řekněte! Že by měl jeden člověk na svědomí tolik „smrtelných hříchů“? Ani se tomu nechce věřit!

Ano, i já rozumím tomu, že osoba s tak vyhraněnými politickými názory dokáže u „bratislavských kavárníků“ vzbudit tak velké emoce a obavy z nejisté budoucnosti. Nota bene: v situaci, kdy Rusko v prvních týdnech po invazi na Ukrajinu připomnělo Slovákům jednu nepříjemnou epizodu z dějin tzv. Slovenského štátu. V r. 1941 totiž v rámci nacistické „Operace Barbarossa“ nasadilo Slovensko proti SSSR 2 divize a 1 brigádu, jakož i tanky české (resp. československé) výroby. Zdá se, že v Moskvě není nic zapomenuto a příležitostně to bude připomenuto. V tomto případě se jedná pouze o „šťouchanec“ prostřednictvím médií.

Leč – nezůstalo jen u této připomínky ze strany ruské propagandy. Slovenští politici, zejména ministr obrany J. Naď (= poslovenštělé maďarské jméno čili: poturčenec horší Turka), se po invazi dopustili jednoho politického „kotrmelce“, který jistě vstoupí do dějin. Jak známo, Tisův klerofašistický režim vyhlásil (jako spojenec A. Hitlera) válku USA, jedné z mocností protihitlerovské koalice. Prezidentka Z. Čaputová a spol. dokázali z tohoto historického skandálu světových rozměrů, o němž se po celá desetiletí cudně mlčí, a to z falešných ohledů na „bratry Slováky“, udělat „majstrštyk“: tito politici podepsali s USA naopak „Obrannou smlouvu“, podobnou té naší. Snad tím chtěli odčinit ono historické selhání z roku 1941. Kdoví?

Dnešní politicky a ekonomicky rozvrácené Slovensko se ve své servilitě vůči USA nerozpakuje udělat cokoliv, aby se zavděčilo pánům z Washingtonu. Na místě by bylo spíše něco jiného. Proto politici, kteří selžou takovýmto způsobem, mají jedinou možnost, jak to napravit: Měli by se zastřelit, aby se nestali oním „balvanem“, který zatarasí Slovensku cestu do budoucnosti. Že se nezastřelila „advokátka ze skládky u Pezinku“ (= Z. Čaputová, rozená Strapáková), to bych i pochopil: mohla by si ušpinit šaty od krve. Ale že tak neučinil onen aktivistický poskok ve funkci ministra obrany (= J. Naď), to už je na pováženou.

A představte si, jak tento „příběh“ pokračuje: Česká „ministryně války“ (= J. Černochová) si tohoto slovenského „packala“ vybrala (jistě bez výběrového řízení, jak jinak?) za svého „poradce“ na svém ministerstvu. Co jí toto „budižkničemu“ chce poradit? Nanejvýš tak to, jak se co nejrychleji dostat do války s Ruskem. Co jiného by se v té jeho plešaté hlavě mohlo zrodit?

─────

Další „toxičtí“ ministři z Dankovy SNS?

Lépe než J. Blanár nedopadli ani jiní ministři Ficovy vlády. Na celé věci je ovšem zajímavá jiná skutečnost: kritika se týká nikoli nominantů „Smeru-SD“ nebo „Hlasu-SD“, nýbrž výhradně Slovenské národní strany (SNS). Na „nejslabší“ kus ve stádě se vždy utočí nejsnadněji. To platí nejen ve světě zvířat, ale i lidí. Děje se tak i proto, že předseda SNS A. Danko má z minulosti másla na hlavě tolik, že by s tím mohl obchodovat někde na farmářských trzích. Já sám jsem v minulosti psal o jeho plagiátorské aféře.

Na R. Kaliňáka si nikdo netroufne: nejspíš má dost „kompro“ materiálů na všechny své kritiky. Divil bych se, kdyby je jako bývalý ministr vnitra neměl. Proto se ho nepodařilo dostat „do tepláků“, ač se všichni Matovičové a jim podobní pomatenci snažili, seč jim síly stačily. S Ficem to bylo obdobné: ani na něj si nikdo netroufne. Předstíraný „ledový klid“ ze strany Z. Čaputové byl velmi výmluvný. Těžko si představit, že by tato „Sorosova holka“ mohla po skončení ve funkci zůstat na Slovensku.

─────

Matovič, Kollár a Danko byli jen „plagiátoři“, ministři za SNS jsou prý „dezinformátoři“!

Bojovníci „proti dezinformacím“ a „proti konspiracím“ nezahálejí ani na Slovensku. Přesvědčila nás o tom samotná prezidentka Z. Čaputová a její novinářští poskoci, kteří se rekrutují z řad „bratislavské kavárny“. Od nich pohotově informace přebírají Bakalovi novináři z „Aktuálně.cz“ a z „Hospodářských novin“.

Zatímco o Rudolfu Huliakovi jsme se dozvěděli, že nevyhovoval pro jmenování do funkce ministra kvůli tomu, že v minulosti zpochybňoval myšlenku globálního oteplování (= klimatické změny), u jeho nástupce ve funkci ministra životního prostředí, Tomáše Taraby, slovenští „investigativci“ vyšťourali věci neméně zajímavé, třebaže to s agendou tohoto ministerstva nijak nesouvisí. Slečna B. Doubravová o něm uvádí toto: „Ten (= T. Taraba) se stal známým agresivní rétorikou na Facebooku, kde se přiživoval na dezinformačních vlnách.“ A teď přijde to nejdůležitější: „Slovně útočil také na dceru prezidentky Čaputové.“

Lépe než T. Taraba nedopadla ani nominantka SNS na funkci ministryně kultury – bývalá televizní moderátorka Martina Šimkovičová. Rovněž ona je údajně spojována s proruskou a konspirační scénou. Inu, snadno se útočí na ty, kteří se nedovedou účinně bránit. Proti Ficovi, Kaliňákovi či Pellegrinimu žádná z těchto „navedených“ novinářských hyen ani necekla.

To, co momentálně sledujeme na Slovensku, velice důvěrně známe i z českých poměrů. Jednostranné politické štvanice proti opozičním politikům, kriminalizace nepohodlných kritiků „jediné správné pravdy“, zkrátka: „studená občanská válka“ formou krajně nepřátelských slovních vyjádření. S tím jde ruku v ruce neakceschopnost Fialovy vlády, „zablokovaná“ Poslanecká sněmovna a „blbá nálada“, která je všude okolo nás.

Jak dlouho to chtějí Fialovi „totalitáři“ takto praktikovat, není jasné. Již v této chvíli jsou v naprosté izolaci jak doma, tak i v zahraničí. O tom svědčí ostatně i hlasování Valného shromáždění OSN, které dne 27. 10. 2023 přijalo rezoluci, jež vyzývá k humanitárnímu příměří ve válce mezi Hamásem a Izraelem. Český velvyslanec u OSN (= J. Kulhánek, přezdívaný „Hamáčkova sekretářka“) byl mezi 14 zástupci států, jež tuto rezoluci nepodpořily. Čili: ČR se zařadila po bok „válečnických“ států, které neváhají podporovat konflikt, jenž může kdykoliv přerůst ve III. světovou válku. To je na pováženou! Premiér P. Fiala je nejen nejméně oblíbeným politikem světa, ale zároveň i jedním z hlavních propagátorů „fašizace“ současné světové politiky. Hanba mu!

Proto doporučuji P. Fialovi, aby co nejdříve podal demisi. Již včera bylo pozdě! Rozumím nicméně tomu, že má z tohoto postupu strach, protože pak by nejspíš on i jeho ministři šli rovnou „do tepláků“, nebo by skončili na kandelábrech. Nacházíme se v situaci, kdy ani toto krajní řešení nelze vyloučit. „Komu není rady, tomu není pomoci“, říká jedno české přísloví. Přesto ‒ jedna rada by tu byla: Ať se nechají vystřelit na Měsíc. Mohli by tam začít tento satelit planety Země kolonizovat. Aspoň v něčem by byli užiteční a mohli by se tím i zapsat do světových letopisů. Takto skončí pouze na smetišti dějin.

31. 10. 2023

‒ RJ ‒

─────

P. S.

À propos: Jestlipak si slečna B. Doubravová položila otázku, jak je to s našimi českými ministry zahraničí? Ten současný, Bc. Jan Lipavský (nemá ani pořádné vzdělání), rovněž není kariérním diplomatem. (Tím byl za První republiky např. Z. Fierlinger nebo K. Krofta.) Většina našich polistopadových ministrů zahraničí rovněž nepatřila ke kariérním diplomatům. Z těch současných je to jedině ministr pro evropské záležitosti M. Dvořák (STAN) a opoziční poslanec za SPD J. Kobza.

Z 16 polistopadových ministrů zahraničí se mohl zkušenostmi z diplomacie pochlubit akorát: Jaroslav Šedivý (1997-1998), Jan Kavan (1998-2002), Jan Kohout (2009-2010, 2013-2014) a M. Stropnický (2017-2018); posledně jmenovaný nedávno skončil na postu velvyslance v Izraeli. Všichni ostatní ministři byli pouhými nominanty politických stran – bez diplomatických zkušeností: od J. Zielence (ODS, ekonom), přes C. Svobodu (KDU-ČSL, podnikový právník, notář), K. Schwarzenberga (nedostudovaný lesník), L. Zaorálka (funkcionář ČSSD), T. Petříčka (ČSSD, „Pocheho sekretářka“), J. Hamáčka (předseda ČSSD), J. Kulhánka (ČSSD, „Hamáčkova sekretářka“) až po J. Lipavského (Piráti), který je posměšně označován za „Kinderministra“. To věru není dobrá bilance.

Proto se divím novinářce B. Doubravové, že líčí J. Blanára v tak ponurých barvách. My na tom nejsme o moc lépe. Teď, po nástupu Ficovy vlády na Slovensku, zůstaneme přeborníky v proamerickém a probruselském řiťolezectví sami – bez Slováků. To už nebude možné přehlédnout. Fiala se stane evropskou „jedničkou“: bude nejhorším premiérem a zároveň největším eurohujerem všech dob. Gratulujeme!

26. 10. 2023

‒ RJ ‒

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář