Svobodné noviny na internetu

Není nic staršího, než včerejší noviny. Kdysi byly noviny papírové, krásně vonící tiskařskou černí, vůní papíru a novinkami, vůní dálek. A to těšení se! Už v době Krameriových vlasteneckých novin to nebylo s novinkami nejrychlejší, spíše se hodnotila správnost a dobré podání toho, co se ve skutečnosti děje.

Nyní, v době několika týdnů před mayskou kulturou prý naplánovaným koncem našeho světa 2012, máme pro zpravodajství fantastické vybavení, úžasnou rychlost skrze datový internet pro digitální televizi v super HD vysokém a věrném rozlišení, kde zastaralé Hi-fi našich dávných let převyšuje každá lepší zvuková výbava dobré TV či kvalitního počítače nebo jejich sluchátek… Ale obsah, byť s tím nejpravějším a nejvyšším rozlišením, může být na houby či dokonce stát za ho… Mám důkaz ke svému tvrzení či nějaká podpůrná fakta, pro tak ostré a příkré vyjádření? Zde prosím je: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/212411034000325-protivladni-demonstrace/    

Co se stalo?

Ti, kteří mne znají osobně, vědí, že přípravě věnuji desítky hodin a studuji stovky textů, často „zdánlivě nesouvisejících“. Uvědomí si, že chtít konkurovat osobně Janu Nerudovi či staršímu Karlu Havlíčkovi Borovskému neumím a nemohu. Nemám na to! Jsem sebekritický. Ale co mám oproti nim? Obrovský, živý archiv, internet a řadu neobvyklých zkušeností a smysl přijít věcem na kloub. Často štěstí!

Co tedy pro 17. 11. 2012 v "mayské" Praze v připomínce 17. 11. 1989 vidím obecně nového a zajímavého? Jen tolik, že nedávno 85 % občanů rezignovalo na volební hru nechat se neustále podvádět politiky – a nešlo volit. Toho využili komunisté a sociální demokraté, ti z někdejší líhně KSČ a StB. Tito výtečníci ihned utvořili veřejné i tajné koalice a řadu dalších "nových" politických dohod. Jako dříve s ODS a jejich opoziční smlouvou. Jenže nyní se jako nadává Kalouskovi a dalším kvítkům… Jenže pan Zavadil a jeho estébácko-soc. dem. bossové jako odboroví předáci hrají s veřejnosti jen pokračování sprosté absurdní frašky z dílny Václava Havla a navíc to neumějí. Na rozdíl od profesionálního, byť dost hodně mizerného dramatika, kterým pan Havel byl!  Tak tahle estébácko-sametová šmíra sehrála protestní divadlo jako na hru na sociální soucit a spravedlnost – a to přilepila na vzpomínku 17. 11. 1989. Tedy původně události k 28. X. 1939, kdy se střílelo a postřelení zemřeli. Jako medik Jan Opletal. Jeho pohřeb, jako protinacistické demonstrace (pro zapomínající, méně sečtělé: nacisté byli židovští extrémisté, kteří ovládli politickou scénu od dvacátých let zejména v Itálii a Německu a pak prováděli vnitrožidovské boje mezi sebou s cílem získat výhodné postavení ve světě pro tehdy budoucí stát Izrael, který vznikl formálně k 14. 5. 1948) byl zakončen tehdy gestapáckou razií ve vysokoškolských kolejích a popravou 9 českých vůdců těchto demonstrací. Zcela podle představ Gestapa a jeho židovských šéfů… Ono není v módě připomínat, že jen ve Wehrmachtu bylo více než 40 000 židovských důstojníků a u Gestapa to bylo podobné. Je znám těžko zapomenutelný Göringův výrok, že o tom, kdo je Žid v nacistickém Německu, rozhoduje on, jako šéf policie… Tak to bylo. Prý dávno. A co je dnes?

A co bylo dnes, 17. 11. 2012, tak zajímavého, že se k tomu vracím? Ale jen to, že KSČ a její tichá koalice všeho, co nám v „Parlamentu a Senátu ČR“  vládne, sehrála dnes cestou „odborářů“ a iniciativy „STOP vládě“ podivné absurdní divadlo nadávání na Kalouska… 

Je tu něco jiného?

Ano. Nad Václavským náměstím při krákorání pana Zavadila, přítele Miroslava Kalouska, přátel KSČM a komunistů vůbec, zazněly tóny písně Karla Kryla. Zbystřil jsem. Co to znamená? Jako vždy jsem přišel pozdě, ale k nejlepšímu. Totiž http://www.sk-de.cz/ pořádala vzdoroakci!

***

* Dokument * Dokument * Dokument *

Popis případu MILOŠE CACHA: HRUBĚ ZBIT POLICISTY A NÁSLEDNĚ PARALYZOVÁN ELEKTRICKÝM OBUŠKEM!

MILOŠ CACH,

STATEČNÉ SRDCE a jeden ze dvou mluvčích skupiny, prosazující Skutečnou demokracii (viz www.sk-de.cz), BYL DNES, 17. 11. 2012 na Václavském náměstí HRUBĚ ZBIT POLICISTY, NÁSLEDNĚ PARALYZOVÁN ELEKTRICKÝM OBUŠKEM (!) a odvlečen k výslechu. Protože na tom byl zdravotně zle, byl po nějakou dobu v nemocnici Na Františku a v době po 17. hodině, kdy jsem odcházel z Václaváku, byl prý stále vyslýchán na policejní služebně v Krakovské ulici. Zároveň mu bylo odtaženo jeho ozvučené auto, se kterým jsme měli v úmyslu ozvučit i nižší část Václaváku, po odchodu „iniciativy“ STOP VLÁDĚ. Zároveň byl odvezen náš zvukař, pan Mottl, a po asi dvouhodinovém výslechu byl propuštěn. Organizace Občanského sněmu tedy zbyla na panu Zdeňku Ponertovi, který v odpoledních hodinách již téměř ztratil hlasivky. Jak je uvedeno na pozvánce a na našem webu www.sk-de.cz, dostali na 10 minut prostor také ti, kteří se přihlásili do diskuze. Podrobnější informace o incidentu včetně fotografií a videozáznamu zveřejníme v nejkratší možné době.

JE VIDĚT, ŽE NAŠE INICIATIVA VLÁDNÍ OLIGARCHII OPRAVDU VADÍ, TAK NÁS MUSELI ALESPOŇ ZBAVIT JEDNOHO Z MLUVČÍCH (podle neověřených zpráv je zbit tak, že jeho zdravotní stav se prudce zhoršil – nepoznává své nejbližší (svou ženu). DOKAŽME, ŽE JEHO UTRPENÍ NENÍ ZBYTEČNÉ A PŘIJĎTE I ZÍTRA, NA DRUHÝ DEN OBČANSKÉHO SNĚMU,  V JEŠTĚ VĚTŠÍM POČTU. VOLÁME CELÝ NÁROD KU POMOCI! NENECHME SE ZASTRAŠIT! UŽ NÁS NESRAZÍ NA KOLENA!

Více zde: http://www.sk-de.cz/

Materiál redakci poskytl: Miroslav Müller

***

Prezidentský kandidát Vladimír Franz: Mravní obroda národa je zkrátka nevyhnutelná

(Vyjádření k 17. listopadu)

Jakkoli trendem je třídimenzionální vidění světa a kina i obývací pokoje jsou plné lidí s brýlemi mámení, naše životy jako by byly zcela plošné a měly jen dvě dimenze. Ta třetí, ta, která dodává životu hloubku, chybí. Současné české společnosti prostě chybí ideál, k němuž by se mohla vztahovat.

Jedině vzdělaný a kulturní člověk je totiž schopen pochopit a připustit si, že nemá jen tolik proklamovaná lidská práva, že má také lidské povinnosti. Jedině takový člověk je schopen cítit se, a v důsledku i být občanem.

Říkám-li, že je nám zapotřebí ideálu, nemám na mysli ideál ve smyslu zneužitelného ideologického fetiše, ale ve smyslu – člověk jakožto míra věcí. Ideálem by tedy měl být myslící člověk.

Abychom ale mohli hledat paralely i východiska, musíme si pojmenovat, v čem tkví základní problém. Podle mého soudu je to rozpor mezi rozumem a citem, respektive vynášení jednoho takového fenoménu nad druhý.

Jakékoli lidské konání, jakýkoli obor lidské činnosti, ztratí-li etiku, může být jen a jen fachidiotstvím. Například taková ekonomie bez etiky zůstane jen karetní hrou, chvílemi dosti hazardní.

Aby člověk mohl být mírou věcí, musí být vzdělaný, nemůže to být rezignovaný a nečinný živočich, tvor řídící se pouze svými pudy, pasivně přihlížející sofistikované logistice vymývání mozků, tvor, kterému je možné namluvit v podstatě cokoli. To ale bez ideálu, bez ambice, bez touhy, bez činnosti, bez aktivity – nejde.

Život na téhle planetě vznikl a také se tu udržel – je tedy možné, aby člověk žil, nebyl rozmařilý, žil zodpovědně ve smyslu: Co je kolem mě a co po mně zůstane, povznesl se nad sebe sama a uvažoval o sobě jako o součásti celku.

Aby bylo jasno, vzdělání nechápu jako nutnost mít univerzitu v každé vesnici. Vzdělání je především otázkou jasně nastavených pravidel, odbornosti oborů a v neposlední řadě také efektivity, neboť není důležité, co spolykám, ale co strávím a jaké živiny si z potravy vezmu.

Mravní obroda národa je zkrátka nevyhnutelná. Není nutné, aby se to stalo hned, ale musí se to začít dít. Nechci totiž ani domýšlet, co by se stalo, kdyby se k nějaké aktivitě vzmohli i ti nemyslící. Obávám se, že by šlo o aktivitu hrubě nesametovou.

Vladimír Franz

(Parlamentní listy, 19.11.2012 14:41)