Svobodné noviny na internetu

Ano, toto výše uvedené, nebývale troufalé prohlášení pochází z úst jednoho z nejdůležitějších a zároveň nejviditelnějších politiků Fialovy vlády – ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS). Vedle něho je premiér P. Fiala jen nedůležitým, nečekaně zamlklým a stydlivým „trpaslíkem“. Dotyčný výrok byl publikován na „spřáteleném“ serveru „Echo24“ (10. 4. 2024, 11:05).

Předpokládám, že nejsem sám, kdo tento výrok zaznamenal. Bohužel – nikdo z těch vyhlášených „majáků“ pravdomluvnosti a korektnosti z našich provládních médií se neozval. Mělo by jim to vadit, ale nevadí. Ve své zaslepené podpoře všeho, co přichází z této vlády, již zcela pozbyli posledních zbytků soudnosti. Měli by řvát z plných plic ve všech médiích, ale oni namísto toho cudně mlčí. Možná proto, že se již začali stydět. V tom případě jsou na dobré cestě a zaslouží si pochvalu. Obávám se však, že tomu tak není. Pouze si toho nevšimli a „docvakne“ jim to až s velkým časovým zpožděním, stane-li se tak vůbec.

Zdá se, že na naší „cestě do zdi“ jsme se dostali tak daleko, že náraz můžeme očekávat každým okamžikem. Podotýkám, že za onou „zdí“ se nachází již jen „nedemokracie“. Někdo na ni jistě netrpělivě čeká, ale pro většinu občanů, kteří na konci roku 1989 vítali „konec vlády jedné strany“, je to veskrze špatný výsledek naší 34leté cesty za obnovenou svobodou a demokracií. Kdyby totiž ten Stanjurův návrh (doufejme, že jen návrh, nikoli příkaz k realizaci bez reptání) prošel, ocitli bychom se definitivně mimo rámec toho, co označujeme za „parlamentní demokracii“.

Opravdu to nikomu z našich „politologů“ (máme jich u nás tolik, že bychom jimi mohli vydláždit Václavák) nevadí? V našich zeměpisných šířkách se stalo v posledních letech zvykem, že se cosi do mikrofonu „kvákne“ a až pak se hledá pro to nějaké zdůvodnění. Nebo se něco „koaličně“ dohodne, aby za pár dní (v horším případě za pár hodin) bylo všechno jinak. Tak, jak nám to předvedl Z. Stanjura, se vyjadřují diktátoři, nikoli demokraticky zvolení politici. Možná tento drobný detail naši „elitní“ novináři a vládní „podkuřovači“ ještě nestačili zaregistrovat, a tudíž ani „zpracovat“ svým mozkem. Těm, kteří žádný nemají, postačuje, když jen poslušně „odpapouškují“ to, co se po nich požaduje.

[Pokud vás zajímá, jak to měl „demokratický“ politik Z. Stanjura ve skutečnosti říci, tady je předpokládané znění dotyčného sdělení: „Domnívám se, že by bylo vhodné, kdybychom do návrhu zákona zapracovali i možnost výpovědi bez udání důvodu.“ Tak je to v pořádku a plně v souladu s demokratickými pravidly politiky.]

Výše uvedeným prohlášením Z. Stanjury se Fialova vláda dostala na roveň známých diktátorských režimů, kolik se jich na naší planetě za posledních sto let „urodilo“. Popravdě: nebylo jich málo. Ve všech takových zemích o politice rozhodují nikoli občané ve svobodných volbách a následně jejich volení zástupci v zákonodárných sborech a ve vládách, nýbrž výhradně „silní“ a náležitě sebevědomí představitelé výkonné moci: ať už prezidenti, vybavení mimořádnými pravomocemi, nebo stejně neohrožení a mocí opilí premiéři. Zkrátka: J. V. Stalin, „Velký kormidelník“ Mao Ce-tung, A. Hitler či B. Mussolini by nám mohli závidět, kam až to „politolog na baterky“ P. Fiala s tou naší demokracií přivedl.

Krachující ekonomika se stala jen druhou stranou mince naší „zdegenerované demokracie“. Proto někteří politici, víceméně na zapřenou, objíždějí různé polodiktátorské státy světa (coby „nákupčí“ nábojů a střeliva pro Ukrajinu) a „kamarádí se“ s kdejakým šéfem místní vojenské junty. Těmto jedincům sotva vysvětlíte prostý fakt, že skvělý projekt „evropské integrace“ po skončení Druhé světové války byl ryze mírový: Měl zabránit poraženému Německu, aby znovu zvedlo hlavu a začalo zbrojit. Navíc si tento projekt kladl za cíl: zajistit ekonomický růst a prosperitu evropských států v nových, poválečných poměrech.

To, o čem píšu a co předvedl ve svém opojení neomezenou mocí Z. Stanjura (chová se, jako by se mu „zažraly pod kůži“ manýry komunistického režimu, spojené se zneužíváním moci a s odpudivými projevy papalášství), je čistokrevný „voluntarismus“ v politické praxi naší Pětikoalice. Ta přitom sama sebe prohlašuje div ne za vzor dodržování svobody a demokracie. Kéž by tomu tak bylo doopravdy!

Bohužel – není! Při tom všem se tito politici nestydí dovolávat se odkazu exprezidenta ‒ humanisty V. Havla. Ať byl tento levicový intelektuál a bohém, který se řízením osudu dostal do nejvyšších pater politiky, jakýkoliv: To, co dělá dnešní „Pětikolka“, by se mu hrubě nelíbilo a neschvaloval by to! Vždyť se jedná o absolutní úpadek demokracie a doslova o „demontáž“ toho, co bývá označováno za „právní stát“!

Absurditu stavu, v němž nyní žijeme, nejlépe charakterizuje toto: Zatímco píšu tyto kritické řádky, jež varují před tím, že se čím dál tím víc dostáváme za mantinely parlamentní demokracie a že náš stát míří mílovými kroky k nedemokratické formě vládnutí, probíhá v přímém televizním přenosu jakási obskurní tisková konference z Poslanecké sněmovny (na ní exhibuje „mafiánský“ ministr P. Blažek, obklopen řadou neznámých poslankyň z různých politických klubů), jejímž námětem je jakási „redefinice“ znásilnění.

Opravdu nemáme v této zemi jiné, důležitější starosti, než je toto absurdní, naprosto nedůležité pseudotéma? Na co si to ta hrstka našich nekompetentních politiků, které platíme ze svých daní, hraje? Kdyby V. Havel ještě žil, mohl by o těchto absurditách Fialovy koalice napsat několik „absurdních“ jednoaktovek. K těm, jimiž se již zapsal do dějin našeho dramatu a divadelnictví.

Jak „tatíček“ T. G. Masaryk, k němuž se pokrytci z Fialovy koalice často a rádi hlásí, tak i exprezident V. Havel by si mohli svou hlavu ukroutit nad tím, jaké „skopičiny“ provádí to Fialovo vládní panoptikum ze Strakovy akademie. Doopravdy není u nás nikdo, kdo by tomu příštímu nárazu „do zdi“, za níž začíná „nedemokracie“, dokázal zabránit?

Nečekám odpověď, protože bych se jí od těchto ignorantů a diletantů sotva dočkal. Místo toho by měly následovat činy. Ještě je čas naši demokracii zachránit! Zítra již může být na všechno pozdě.

10. 4. 2024

‒ RJ ‒