Lesní studánka – František Růžička
Léta běží, nohy stále více bolí, myšlenky se vzpomínkami se překotně vracejí… Až tam, někam do raného dětství. Proč před nimi utíkat, vždyť mohou být znovu tak krásné, bezstarostné, mohou napomoci před útrapami všedního a uchvátaného dne. Pokuste se chvíli mlčet a jen se zaposlouchat.
…Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste kapradí a vůkol rudý vřes – Tam ptáci, laně chodí pít pod javorový kmen, ti ptáci za dne bílého, ty laně v noci jen – Když usnou lesy hluboké a kolem ticho jest, a nebesa i studánka jsou plny zlatých hvězd…
No řekněte, není to přece jen úleva? Není to krásné, toulat se jako „Pootavský slavík“, nebo někdo úplně jiný a zcela někde jinde? Zapomenout, ale přece jen – nezapomínat. Kdysi dávno nám babička tyto veršíky četla a my je brzy uměli zpaměti. Vždyť byly věnovány „Těm nejmenším“. Kdo je napsal? Josef Václav Sládek. Teprve později, při hodinách jazyka českého, později literatury, jsme se dozvídali o dalších a dalších krásných věcech. Učili jsme se básničky o zvířátkách, o dětech, o květinkách. Jedna byla hezčí než druhá. A jak se právě přesvědčuji, jsou evokovány jen letmou připomínkou. Zcela náhodnou. Při neplánovaných víkendových cestách jsme se tentokráte zatoulali do ticha krásného parku, do koncertu hnízdícího ptactva, do míst, kde jmenovaný autor jistý čas žil a tvořil.
Vůbec nejsem žádný literární historik, jen běžný poutník a možná zvědavý turista. Přesto mne to dovedlo k několika řádkám, ve kterých kdosi ze SNDK (Státního nakladatelství dětské knihy) načrtl, že Sládek svým dílem dovedl posloužit dětem, aniž se při tom odchýlil od linie umělecké. Jeho verše jsou plné hravého rozmaru, nemoralizují a přece vedou děti pevně k dobru. Verše tak lidské i básnické…
No uznejte, nepotřebovali bychom se zase vrátit k této linii??? Větší harmonii s okolní přírodou?
Přehled jeho literárního díla je nad možnosti této statě. Narodil se v říjnu roku 1845 ve Zbirohu, zemřel v červnu 1912. Byl nejen spisovatelem a básníkem, ale také novinářem, především však vlastencem, představitelem realismu. V roce 1868 odjel do USA, kde vedl dobrodružný život, pracoval jako dělník, zajímal se o osudy indiánů a černochů. Od roku 1972 žil v Praze a v letech 1897-98 žil ve Vysoké u Příbramě. Psal také pro Květy, Světozor, Osvětu. Jeho první žena zemřela při porodu, s druhou měli dceru Helenu… Věnujme mu s úctou tichou vzpomínku.
František Růžička, Hlas svědomí
Zahradní domek, kde J. V. Sládek pobýval
Pamětní deska
