Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jezuita-učenec Josef Stepling

30. 6. 2016

socha-andela-v-klementinu--j.-stepling-.jpgJeho jméno zná dnes již jen málokdo. Většina návštěvníků Klementina, někdejšího centra jezuitské vzdělanosti u nás, kteří procházejí jeho nádvořím, míjí bez povšimnutí skromný pomníček, jenž připomíná tohoto učence. Ten stojí jen pár metrů od vstupních dveří do tzv. Zrcadlové kaple, známého koncertního sálu, který je vyhledáván zvláště turisty ze zahraničí.

Nad ním se majestátně tyčí Astronomická věž Klementina (původně zvaná matematická) z r. 1722. Tady se již v 18. století prováděla pravidelná astronomická pozorování a meteorologická měření: od r. 1752 zásluhou J. Steplinga a od r. 1775 díky jeho žáku ‒ A. Strnadovi. A právě toto místo je spjato s osobností, jejíž jméno je napsáno na zmíněném pomníčku, soše anděla se zhašenou pochodní – Josef (Joseph) STEPLING (1716-1778).

stepling-joseph-06-2016-grey.jpgTento astronom, matematik, fyzik a meteorolog se narodil dne 29. 6. 1716 v bavorském Regensburgu (Řezně). Jeho otec pocházel z Vestfálska a působil jako sekretář císařského velvyslanectví; matka prý byla „rodilá Češka“. Snad právě proto se mladý Josef po otcově předčasné smrti spolu s ní přestěhoval do Prahy. Pro výchovu budoucího učence bylo důležité nejen jeho české národní cítění, ale i jezuitismus.

Mladý J. Stepling se stal žákem jezuitské latinské školy na Menším Městě pražském. Zájem o astronomii, matematiku a přírodní vědy v něm vzbudil jeho domácí učitel – jezuita I. Sickelbarth. Nadaný student zvládl jako samouk základy matematiky. Přes tuto disciplínu se chtěl dostat do jezuitského řádu, který umožňoval získat kvalitní vzdělání.

První pokus 16letého Steplinga skončil pro nedostatečnou fyzickou zdatnost nezdarem. Stepling se proto věnoval studiu filozofie. Již na jaře 1733 se mu podařilo vypočítat podle tabulek zatmění Měsíce, k němuž došlo dne 28. 3. 1733. A protože jezuité dokázali ve svůj prospěch podchytit talentované jedince, bylo tím o Steplingově budoucnosti rozhodnuto: dne 9. 11. 1733 se stal jezuitským novicem. Noviciát v Tovaryšstvu Ježíšově (Societas Iesu) prošel v letech 1733-35 v Brně. V následujících letech (1735-38) byl poslán na studia filozofie do Olomouce. Po jejich absolvování několik let působil jako profesor na latinských školách.

Již v Olomouci se J. Stepling intenzivně věnoval pod vedením prof. J. Klaudiána matematice. Té zůstal věrný i později – po příchodu do Prahy (1743). Tady začal studovat teologii a souběžně vyučoval jezuitské novice základům matematiky. Zabýval se také přírodními vědami. V r. 1744 prováděl pokusy s elektřinou. (Někteří jezuité ještě v té době považovali elektřinu za nadpřirozený jev, jímž se věda nemá zabývat). Studium teologie, jehož vyvrcholením byl pobyt v jezuitské koleji v Jičíně, ukončil Stepling v r. 1747. Od následujícího roku (1748) již natrvalo zůstal v Praze.

Počátek Steplingova působení v Praze je spjat s jeho významným přínosem pro oblast astronomie. Z podnětu berlínské Akademie věd a na přání svého nadřízeného, klementinského rektora F. Heisslera, hodlal Stepling uskutečnit několik požadovaných pozorování: jednalo se o zatmění Slunce (25. 7. 1748) a zatmění Měsíce (8. 8. 1748). Třebaže zatmění Slunce nemohl pro nepříznivé povětrnostní podmínky uskutečnit, zatmění Měsíce ano. Ještě téhož roku byl v časopise „Acta eruditorum“, který vycházel v Lipsku, otištěn vůbec první Steplingův odborný článek s názvem Pozorování úplného zatmění Měsíce v Praze 8. srpna 1748. Byla to první vědecká práce, jež vznikla z činnosti pražské astronomické observatoře, sídlící v budově Klementina.

Výsledky práce J. Steplinga byly od samého začátku pozorně sledovány jeho současníky. Jeho úspěch s pozorováním zatmění Měsíce nezůstal nepovšimnut. Dostalo se mu ocenění např. od švýcarského matematika, fyzika a astronoma, který působil v Petrohradě a Berlíně – L. Eulera (1707-1783). Ten mu v dopise z 31. 8. 1748 za jeho práci na pražské observatoři poděkoval a vyzval ho k dalšímu pozorování, zejména Jupiterových měsíců. Stepling se proto otázkám geodetické astronomie věnoval i později: v letech 1759-61 pozoroval zatmění Jupiterových měsíců a v r. 1776 uveřejnil studii o určení zeměpisné délky města Prahy.

Klementinská „matematická věž“ byla dostavěna v r. 1721 a tři desítky let sloužila jako vyhlídková věž. Její přestavba na astronomickou observatoř se uskutečnila poté, kdy v r. 1748 J. Stepling vypracoval projekt, pro jehož realizaci se mu podařilo získat provinciála F. Heisslera. První etapa přestavby věže skončila v r. 1751. Observatoř se podařilo vybavit potřebnými přístroji. V letech 1751-52 byly zhotoveny také tzv. tychonovské a kopernikánské hodiny. Bylo proto především Steplingovou zásluhou, že „matematické muzeum“, jež spravoval, bylo dobře vybaveno kvalitními přístroji. Díky nim se mohla u nás začít systematicky rozvíjet vědecká činnost.

Ke klementinské observatoři náležela i meteorologická pozorování – od počátku 50. let 18. století. Stepling si k tomuto účelu opatřil řadu přístrojů. Až do r. 1752 používal teploměr petrohradského akademika J.-N. Delislea, ale již rok předtím (1751) sám zkonstruoval vlastní teploměr, „termometrum Steplingianum“ – rtuťový teploměr s Réaumurovou stupnicí. astronomicka-vez-klementina.jpg

Počátek Steplingových meteorologických pozorování spadá do r. 1752. Jejich výsledky tento učenec publikoval o rok později (1753) ve studii nazvané Baroskopická, termoskopická a hyetometrická pozorování za rok 1752. Tím byla založena tradice pražské meteorologické práce. Do oblasti meteorologie patří i Steplingova úvaha o pádu meteoritů u Strkova (nedaleko Sezimova Ústí), k němuž došlo dne 3. 7. 1753.

J. Stepling byl talentovaný učenec, který si uvědomoval, že žije v „přelomové“ době osvícenství, v níž se díky vědě dařilo odstraňovat nevědecké předsudky a posouvat hranice lidského poznání. Svůj podíl na tomto úsilí měli jak Stepligovi „pokrokoví“ a tolerantní představení v jezuitském řádu, tak i „osvícená“ panovnice – císařovna Marie Terezie (1740-1780). Nebýt součinnosti všech těchto činitelů, nic z toho by se zřejmě nepodařilo.

Příchod J. Steplinga do pražského jezuitského učiliště v Klementinu znamenal pozitivní změnu, která nacházela příznivou odezvu u jeho nadřízených. Proto již od poloviny 40. let 18. století se začala v Klementinu kolem Steplinga sdružovat skupina mladších řeholních kleriků, kteří se zajímali o přírodní vědy. K nim patřili: J. Wendlingen, A. Langer, J. Heinich, F. Asole, J. Herberstein, K. Sagner, Š. Schmidt, J. Körber, J. Bergmann aj.

Od r. 1748 bylo Steplingovi umožněno, aby svým spolubratřím přednášel experimentální fyziku. (Jako první začal tuto disciplínu v r. 1745 v Praze vyučovat J. A. Scrinci.)  Protože přírodověda podávala přesvědčivé důkazy o nesprávnosti staré peripatetické přírodní filozofie, plnil tak Stepling jaksi mimoděk to, co po něm jeho nadřízení požadovali: odstranit Aristotela jako základ filozofie.

Jezuité se ocitli ve „schizofrenní“ situaci: na jedné straně si přáli znát nové poznatky, avšak na straně druhé hodlali Steplingovy přednášky a experimenty uzavřít za zdmi Klementina. Navzdory tomu se však informace dostávaly ven a pronikaly na veřejnost. Stepling, ač o to sám neusiloval, stával se ‒ chtě nechtě ‒ veřejně známou osobou.

Nepochybně i tato skutečnost měla vliv na to, že byl dne 25. 6. 1752 jmenován ředitelem (direktorem) pražské filozofické fakulty. Stal se nejen akademickým hodnostářem, nýbrž i exponentem státní dvorské politiky, kvůli níž byl podřízen politickým úřadům. Steplingovým nadřízeným byl protektor zdejšího vysokého učení – pražský arcibiskup, jenž nepatřil k příznivcům jezuitského řádu.

Jmenování J. Steplinga do čela jedné ze čtyř fakult pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity bylo vyvrcholením snah císařovny Marie Terezie o reformu univerzitního studia v habsburské monarchii. První reformní nařízení byla vydána pro filozofickou, právnickou a lékařskou fakultu v r. 1747. Protože císařovna nebyla spokojena s pomalým tempem provádění této reformy, rozhodla se předpisy, platné pro Vídeň, rozšířit v r. 1752 i na Prahu. V důsledku toho bylo studium filozofie zkráceno ze tří na dva roky; aristotelismus byl zakázán; přednášení fyziky bylo postaveno na experimentální základnu; přikázán byl pozitivní výklad přírodopisu bez citátů z Bible. Jednalo se o změny vpravdě revoluční, byť prosazované direktivně shora.

Jak již bylo uvedeno, byl v r. 1752 ředitelem pražské filozofie jmenován jezuita J. Stepling. Spolu s ním byl v témže roce do čela teologické fakulty postaven F. Hoffmann. O dva roky později (1754) personální změny pokračovaly: ředitelem právnické fakulty byl jmenován K. Kresl z Kvaltenberka a na fakultě lékařské V. MacNeven.

Za Steplingova předsednictví zasedaly v letech 1753-1760 na pražské filozofické fakultě tzv. filozofické konsesy. Byla to jakási sdružení pražských univerzitních profesorů matematiky a přírodních věd i jiných učenců. Dnes bychom je označili za zárodek příští učené společnosti, předchůdkyně akademie věd. Na těchto „konsesech“ se četly vědecké dizertace, jež se pak vydávaly tiskem v nákladu 500 výtisků. Cílem bylo jednat o dosud málo objasněných otázkách, stejně jako o podpoře vědeckého poznání.

Časem se ukázalo, že prosté, administrativní opatření k zásadní proměně univerzitního studia stačit nebude. Stepling, který byl stoupencem fyziky I. Newtona, sice značně přispěl k odstranění Aristotela, byl však starými peripatetiky pronásledován a utlačován. Nakonec se i on stal obětí druhé protijezuitské vlny. Během ní byli svého úřadu zbaveni všichni stávající ředitelé jednotlivých fakult pražské univerzity.

Došlo i k dalším změnám. Podle příkladu z Vídně byla i pražská filozofie rozdělena na dvě části: prvním ředitelem se stal kněz P. Hebenstreit ze Streitenfeldu; druhým ředitelem (pro matematické a fyzikální obory) zůstal J. Stepling. Byl jediným jezuitou, kterému bylo dovoleno zůstat v ředitelské funkci až do smrti – jako výraz vysokého ocenění jeho zásluh.

Kromě činnosti organizační, jež souvisela s touto ředitelskou funkcí, věnoval se J. Stepling i publikování vlastních vědeckých pozorování. Sledoval vědecké výsledky, jichž dosahovali jeho zahraniční kolegové z Lipska, Paříže, Londýna či Petrohradu. Tři svá vědecká pojednání z této doby publikoval v časopise „Acta eruditorum“, který vycházel v Lipsku: Úplné zatmění Měsíce v Praze roku 1748 (1748), Pozorování o činnosti Slunce v různých zeměpisných šířkách (1759) a O hledání ohniska oscilace (1759).

Steplingova geodetická astronomie, meteorologická práce i problematika diferenciálního a integrálního počtu, o něž se zajímal, jsou prostoupeny vědomím praktického užitku vědeckého bádání. Smysl pro praktické otázky života projevil tento učenec i německy psaným spisem Srovnávací tabulky staročeských měr a jejich hodnot s měrami novorakouskými a jejich hodnotami (1764). Spolu s J. K. Boháčem byl J. Stepling vybrán i pro činnost Vlastenecké hospodářské společnosti, jež byla ustavena v r. 1767.

Zásadní změna, kterou pro osvícenskou Evropu znamenalo zrušení jezuitského řádu (1773), se dotkla J. Steplinga jen okrajově. I nadále totiž jako exjezuita zůstal na pražské filozofii ředitelem matematických a fyzikálních oborů. Činnost profesora vykonával až do r. 1777, kdy ho vystřídal jiný exjezuita ‒ F. Zeno. Vedle práce na univerzitě zastával Stepling také funkci ředitele astronomické observatoře v Klementinu. Svůj vliv si udržel i na obsazování profesorských míst na filozofii. Zasadil se např. o to, aby v r. 1774 zůstaly zachovány obě stolice matematiky: „elementární“ pro S. Vydru a „vyšší“ pro J. Tesánka.

V závěru svého života se J. Stepling zapojil do činnosti skutečně vědecké instituce, jež se v době nastupujícího národního obrození dokázala prosadit. V r. 1772 byl totiž na Starém Městě pražském otevřen „Učený klub“ (Learned Club), z něhož se kolem osobnosti I. Borna vyvinula „Učená společnost“ (1773-74). Sídlo bylo v dnešní Karlově ulici, poblíž Klementina.

K zakládajícím členům této naší první „akademie věd“, od níž vedla přímá cesta k ustavení „Královské české společnosti nauk“ (1784), patřil i J. Stepling.  Born poskytl Steplingovi publikační prostor pro jeho cenné vědecké práce. V šesti svazcích Pojednání soukromé společnosti v Čechách k podpoře matematiky, vlasteneckého dějepisu a přírodopisu otiskl Stepling celkem 14 studií (nejvíce ze všech učenců té doby), z nichž pět obsahovalo dosud nezveřejněné výsledky jeho vědeckého bádání.

Jako pedagog seznamoval J. Stepling své žáky s dílem významných učenců – minulých i současných (I. Newton, L. Euler aj.). Velkou část svého jmění věnoval na vybavení astronomické observatoře i na nákup knih do knihovny Klementina. Kromě již zmíněných vědeckých prací, zanechal po sobě mnoho oddaných žáků i následovníků. K nim patřili i dva jeho životopisci: matematik S. Vydra, s nímž ho pojilo osobní přátelství, a historik F. M. Pelcl.

J. Stepling zemřel v Praze dne 11. 7. 1778.

21. 6. 2016

PhDr. Rostislav Janošík

 

Seznam vyobrazení:

  1. Socha anděla na nádvoří Klementina, připomínající jméno J. Steplinga.
  2. J. Stepling (1716-1778).
  3. Astronomická věž Klementina.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář