Svobodné noviny na internetu

V útulném prostředí kavárny a cukrárny „Na nábřeží“ (dříve Alice) v Českých Budějovicích se uskutečnila další z předvánočních autogramiád. Pod názvem „Procházka minulostí“ představil své dílo známý historický publicista Ing. Jan Schinko. Abychom byli přesní: kniha se jmenuje „Putování městem České Budějovice“. Tentokráte již druhý díl, který zahrnuje popis lokality od Krajinské ulice přes Pražskou a Husovu do městské části Starého Města. Tedy do míst, kde stávala původní osada Budivojovice. Zpětně dodejme, že první díl, který vyšel před rokem, popisoval lokalitu historického jádra města, která je obtékána řekami Vltavou a Malší. Autor ve svých dílech nevypráví jen o stavební historii objektů, ale ve zkratkách seznamuje také s majiteli, nájemníky a někdy nechává nahlédnout i do různých lidských osudů. Čtenář tak má možnost zavítat do historie dávnější i méně dávné tohoto významného města, které básník Jan Neruda přirovnal k italské Florencii mezi českými městy.

V historickém jádru je kolem 450 domů, ale nelze je do knihy zařadit všechny, neboť u některých mu chyběly srovnávací snímky. Je pochopitelné, že si v mnoha případech musel podklady vypůjčit z rodinných alb jiných občanů. Spoustu obrazových dokladů z antikvariátu v České ulici spláchla ničivá povodeň v roce 2002. Autor  má doma dosti obsáhlý archiv: vždyť aktivním sběratelem je už více než padesát let. Některé snímky pro knihy dodal i sám nakladatel Pavel Kopp.

Jan Schinko je budějovickým rodákem a jeho spolužáci i kamarádi uvádějí, že již od svého mládí byl sběratelským koníčkem přímo posedlý. Pořád si něco zjišťoval, něco zapisoval. Já osobně od něj opakovaně slyšel: „Jen to přines, třeba se to někdy hodí!“ Jak řekl, vše začalo někdy v dětství, když chodil s rodiči na procházky. Dnes při svém objevování, zjišťování a ověřování jezdí po jihočeské metropoli výhradně na kole. Jinak ho snad ani neznáme. Někteří z nás ale i ze sportovních kolbišť. Víme také, že má vřelý vztah k celému městu. Rád by napsal o některých čtvrtích, ale ty již neexistují. Průběh života a rozrůstajícího se města je navždy srovnal se zemí. „Budějičáci“ se s ním často mohou potkat v čítárně knihovny, v muzeu nebo při různých akcích.

Tak nějak si Honza s nostalgií posteskl k současné podobě Staroměstského kostela, který se už nachází na hřbitově, ale prakticky v lese, kde na něj není vidět. Přesto je to významná kulturní památka. Nese zasvěcení sv. Janu Křtiteli a sv. Prokopu. Rozhodně není sám, kdo v poslední době poukázal na kovový kříž, který již zcela zarostl do jednoho ze starých stromů. Jsou z něj vidět už jen některé okrajové části. Pokud se s ním dáte do hovoru, bude vám sypat jednu informaci za druhou, zná téměř každý dům, v centru města ostatně chodil do školy. Nejspíše si to ani nebudete dlouho pamatovat.

Takže: teď máte možnost vše si v klidu doma opakovaně připomínat z jeho knih. Třeba se v některé dočtete, že není nadšen z nové zástavby, která mu připomíná samé kvádry bez ladu a skladu. Jeden z jeho věrných kamarádů si na autogramiádu přijel pro knížku až z Plzně. Rozesmál přítomné, když uvedl, že poštovné by bylo dražší než jízdenka na vlak.

František Růžička, České Budějovice (Hlas svědomí)

J. Schinko s vydavatelem