Šumavské kostelíky XII. ‒ František Růžička
Opouštíme oblast, rozloženou bezprostředně na březích Lipenského jezera, ale i na další pouti k domovu objevujeme další krásná, i dosud nepoznaná místa. Z Černé v Pošumaví se tentokrát vydáváme směrem severovýchodním, kde se nachází zakázaná zóna - Vojenský újezd Boletice.
Hořice na Šumavě
Mnozí z nás tuto obec možná pamatují z doby minulé, kdy byla polorozpadlou a zanedbanou pohraniční vesnic, a napomáhali jí zvládat úkoly zemědělské velkovýroby pasením krav nebo sklízením sena. Kdo tam od té doby ještě nebyl, bude dozajista velice i příjemně překvapen. V současné době je obec, dnes již městys, velice známá díky konání „Hořických pašijových her“.
Počátky obce se datují k roku 1272, kdy usedlosti patřily do majetku pánů z Kosové Hory, později jedné větve Rožmberků. V roce 1290 byly prodány cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě. Tato doba znamenala počátek poněmčování, které se v době pobělohorské a za třicetileté války ještě prohloubilo. V 19. století již byla obec téměř celá německá. Vznikjejího názvu není přesně znám, snad od požárů, které dom, stojící v prudkém stoupání vedle sebe a s dřevěnou krytinou, ničily. Poslední velký požár v srpnu 1898 zachvátil v krátké době přes třicet domů. Kostelní věž pak vyhořela po zásahu bleskem v září 1900.
Nová historie se začala psát v červnu 1945, kdy spravování až dosud německé obce převzali zástupci vojenské správy v Českých Budějovicích. Okolní kopcovitý ráz krajiny a značně kamenitá půda byly vhodné zejména pro volný chov dobytka. Výrazná změna nastala v roce 1969, kdy zde vznikl provoz Aritmy Praha-Vokovice. Až do roku 1989 v něm pracovalo přes 200 zaměstnanců.
Ani další „nová doba“ nebyla pro obyvatele nějak jednoduchá… Dnes zde žije přes 800 obyvatel a dlouhé, svažující se náměstí, se prezentuje čistotou, výsadbou a množstvím již opravených domů. Právě na náměstí se nachází pranýř, pocházející z roku 1549, a dvě mísy, dále sedm kamenných kašen, tvořících důmyslný systém pro zásobování obyvatel vodou i k hašení požárů, který pochází z konce 19. století. V kopci trochu vzdáleném za obcí se nachází amfiteátr, dnes již velice známý jako „Pašijové divadlo“.
Farní kostel sv. Kateřiny, původně raně gotický z doby kolem 13. století, byl na přelomu 15. a 16. století přestavěn, avšak roku 1791 vyhořel. Vedení matrik je evidovánok roku 1741, fara je zmiňována již k roku 1248. V letech 1999-2002 byl kostel rozsáhle opraven, a to především díky milodarům věřících ‒ místních i ze zahraničí.
Mezi hlavní akce „Hořického kulturního léta“ patří právě Hořické pašijové hry, dále Milifest - festival na podporu talentovaných dětí, Rockfest, Hořické trhy, vystoupení řady umělců (Vašo Patejdl s kapelou, Zdeněk Izer a Petr Jablonský, Petr Spálený s Apollo Band a další).
Mezi nejaktivnější instituce patří Sbor dobrovolných hasičů a především Společnost pro zachování Hořických Pašijových her. Návštěvníkům je k dispozici Muzeum obce a Pašijových her.
Za zmínku rozhodně stojí zaniklé poutní místo se zbytkem kaple Panny Marie Bolestné s Božím hrobem a křížovou cestou. Na vrchu Randlerberg původně stála dřevěná kaple U sv. Anny z roku 1733, později zděná z let 1781-82. V roce 1965 se stala obětí demolice.
Hořické pašijové hry
Historie zdejších her je značně bohatá a v poslední době znovu nabyla na aktuálnosti, neboť jsou významným kulturním dědictvím, které přesahuje nejen rámec okresu, Šumavského regionu, ale celé republiky. Patří mezi nejstarší v Evropě s více než 200letou tradicí. Již v roce 1897 zde američtí filmaři natáčeli film, který byl uveden ve Filadelfii i v New Yorku.
● Dřívější, „novodobou“, historii lze označit rokem 1816, velké úspěchy pak v letech 1893-96, kdy během několika sezón hry zhlédlo na 80 tisíc diváků; tehdy byla postavena nová divadelní budova a vzniklo hlediště s nevídanou kapacitou pro 2 tisíce diváků… V roce 1923 byly texty her přeloženy do češtiny, v roce 1939 byly nacistickým režimem zrušeny, v roce 1945 tradice obnovena, ale v roce 1948 komunistickým režimem zakázány…
● Po roce 1989 vznikla mocná snaha hry obnovit, ale také otázka, kde vůbec hrát. Stalo se tak v roce 1992, kdy byla přírodní scéna v lesoparku upravena pro 500 diváků. V roce 1997 se jim dostalo významného ocenění na Pražském hradě udělením ceny za rozvoj místních občanských nadací Patria a Místo v srdci. V představení účinkuje kolem 70 osob, většina z nich jsou amatéři.
● Pašijové hry jsou dávným příběhem, jehož poselství osloví i dnes a přenese v čase do doby, která zcela ovlivnila další podobu světa… Příběh o posledních dnech Ježíše Krista uvádí obrazy: Poslední večeře, Rozjímání v Getsemanské zahradě, Soud u Velké rady krále Herodesa a Piláta Pontského, Odsouzení, Křížová cesta a Ukřižování.
Je právě pravé poledne, a tak si s doprovodem zvonu připomeňme modlitbu „Anděl Páně“…
Polná na Šumavě
Po cestě z Hořic se vracíme přes obec Květušín. Vesnice s německým názvem Kwitsching byla součástí dnes již zaniklé obce Lštín; v roce 1921 s 159 obyvateli německé národnosti a 21 domy. Do konce roku 2015 byla součástí vojenského újezdu Boletice, dnes je součástí Polné. Počet obyvatel: 154, domů: 56. Smutný obraz druhé poloviny minulého století.
Polná je obec, která byla obnovena dne 1. ledna 2016. Již v roce 2011 začalo Ministerstvo obrany ČR připravovat optimalizaci vojenských újezdů s vyčleněním podobných obcí z újezdu. V době rozhodnutí měla Polná 59 obyvatel a Květušín 181. O zmenšení újezdu rozhodla vláda začátkem roku 2012, v únoru se zde uskutečnila anketa o budoucnosti dotčených obcí. Zdejší lesy měly zůstat ve správě s. p. Vojenské lesy. Součástí obce jsou Otice a Olšina.
V obci se dochoval kostel sv. Martina, biskupa, původně z roku 1488 jako filiální ve farnosti Boletice. Od roku 1785 zde byla samostatná farnost, do té doby byla obsazována kněžími zlatokorunského kláštera. Matriky jsou vedeny od r. 1647. V pozdější době byl kostel upravován, zachovalo se pozdně gotické sanktuarium. Celkově byl opraven až po roce 1990.
Boletice
Dalo by se napsat, že jsme dorazili k cíli našeho putování po šumavské části českobudějovické diecéze. Nahlédnete-li však na internetové stránky se zdejší historií, najdete název „Původní Boletice“. Ač silnice jsou téměř skvělé, bohatou zelení obklopené, znovu vás píchne u srdce a po zádech přejede mráz, takže raději začněme dochovanou pověstí.
Za svého života se zde hádali dva tvrdohlaví sedláci, kteří se nesnášeli. Když zemřeli, byli pohřbeni na místním hřbitově. Ale odtud se po nocích ozývalo spílání, nadávky a vyhrožování. Boletičtí tak byli pro smích, že mají hádavé nebožtíky. Ani místní pan farář si nevěděl rady, a tak požádal o pomoc samotného papeže. Podle jeho rady byly kříže nad hroby otočeny zády k sobě, od té doby již byl klid. Pomni, člověče: „nenávist až za hrob“!
Asi půl kilometru jihovýchodně od vsi na vrchu Olymp se zachoval kostel sv. Mikuláše, biskupa, původně románský ‒ jako ohrazený kostel pravděpodobně z konce 12. století; první zmínka je z roku 1263, kdy vesnici daroval král Přemysl Otakar II. zlatokorunskému klášteru. Od roku 1400 byl obsazován kněžími tohoto kláštera. Z původního románského kostela zbylo jádro: obdélníková loď s hranolovou věží v západním průčelí. Presbytář a sakristie byly přestavěny pozdně goticky. Matriky jsou vedeny od roku 1644… Jakýkoliv další popis znovu nahání slzy do očí. Hřmění, avizující blížící se odpolední bouřku, připomíná apokalyptické dějství… Severně od kostela stávala fara ze 17. století, západně od kostela škola z roku 1722. V roce 1797 byl pořízen vodovod do fary i školy. Roku 1937 byl kostel elektrifikován a opravena střecha. Ještě v roce 1956 byl opravován… Vše bylo v letech 1969-70 zlikvidováno a zůstaly z nich jen zdi a zarostlé rozvaliny. Obdobně jako všechny zanikající vesnice. Na větším obrazovém panelu je možné připomenout si běsnění „socialisticky“ vychovávaného člověka.
● Po roce 2000 vzniklo Občanské sdružení Boletice, usilující o záchranu kostela; v červenci 2005 se skotskými dobrovolníky organizovalo úklid okolí kostela.
● Vojenský újezd – Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a oblast byla začleněna do vojenského újezdu. Vyčerpávající informace jsou však nad možnosti tohoto článku.
Nicméně: historii nelze zcela opomenout.
● Původní Boletice – Název odvozen od slovanského kmene Boleticů. Ležely na významné obchodní stezce, na nedalekém kopci vznikl hrad Roziberk. Rozlehlý újezd byl korunním majetkem. Václav I. věnoval újezd purkrabímu Hirzovi, král Přemysl Otakar II. roku 1263 klášteru Zlatá Koruna… Za husitských válek se panství zmocnil Oldřich z Rožmberka, roku 1420 se i boletičtí poddaní podíleli na plenění kláštera. Později většinu statků získali Vok a Petr z Rožmberka.
● V rámci ankety Ministerstva obrany ČR se místní obyvatelstvo v únoru 2012 vyjádřilo pro připojení k obci Kájov ‒ jako její nová místní část.
(Konec putování Lipenskou oblastí s poděkováním, že alespoň do některých objektů bylo možné nahlédnout skrze mříže.)
František Růžička, České Budějovice
Hořice, kostel sv. Kateřiny
Polná, kostel sv. Martina, biskupa
Boletice, kostel sv. Mikuláše, biskupa
