kočkovité šelmy
Tygři
Druhy tygrů : tygr činsý,tygr indočínský,tygr bengálský,tygr sumaterský,tygr si
Tygr bengalsky
(Panthera tigris tigris) je nejpočetnější poddruh tygra džunglového. Vyskytuje se převážně v okolí ústí řeky Gangy, Indii a Bangladéši
Tygr je samotářské zvíře lovící převážně v noci, není to vytrvalý běžec, takže si za své oběti často vybírá slabá nebo zraněná zvířata. Útočí tak, že se nejdříve plíží ke kořisti v trávě (díky jeho maskovaní si ho oběť mnohdy nevšimne ani tehdy, plíží-li se ve velice nízkém porostu) a poté ji rychlým skokem polapí. Kořist usmrtí tak, že jí prokousne hrdlo nebo jí kousne do týla a zlomí vaz. Tygr útočí nejčastěji zezadu, ulovenou kořist si poté odtáhne do houští a její zbytky přikryje listím (tygři se často ke své kořisti opět vrací).
Mezi hlavní složky potravy patří gaurové a buvoli, avšak nepohrdne také menšími zvířaty jako jsou zající, opice, hulmani a pávi. Jsou známy také útoky na nosorožce a mladé slony. Čas od času uloví také predátory jako jsou leopardi, vlci, krokodýli, lišky a dhoulové.
Tygr býlí
V přírodě jsou velice vzácní, avšak v zoo slouží jako populární atrakce. Genetickou odlišnost nejčastěji způsobuje páření mezi rodiči a mláďaty, při kterém dochází ke zkopírování genetického kódu rodičů. Bohužel, takovéto oplození často způsobuje vrozené vady jako jsou například skolióza, poruchy imunitního systému nebo degenerovaná páteř. Navzdory těmto faktům se o takovou mutaci pokouší čím dál více zoologických zahrad, které chtějí nalákat turisty.
Bezpruzí tygři bílí
Existuje také čistě bílá varianta tygra. K takovéto genetické odchylce dochází nejčastěji při páření bratra se sestrou. V Cincinnati se povedlo vyšlechtit bílého tygra bez pruhů v místní zoo, tygrům Bhimovi a Sumitě (bratr a sestra) se každé čtvrté mláďe narodilo bez pruhů. Mláďata byla poté prodána jiným zoologickým zahradám, například do Španělska, Mexika a dokonce i České republiky zajímavosti * Tygři bengálští jsou často zabíjeni farmáři * Je jednou z mála šelem, které nelezou na stromy
* Za jednu noc je tygr schopen spořádat na 30 kg masa
* Umí skvěle plavat, uloví i středně velikého krokodýla
* Tygrův řev je možné slyšet až na vzdálenost 3 kilometrů.
Tygr čínský Základní zbarvení čínských tygrů je tmavší než u předešlých poddruhů a bývá většinou intenzívně narudle hnědoplavé. Příčné pruhy jsou málo početné, poměrně široké a často vytvářejí na bocích svým zdojením široce rozevřená protáhlá oka. Zbarvení pruhů je téměř černé. Pro tygra čínského je charakteristické i nápadně temnější zbarvení obličeje. Zimní srst je hustší a delšínež u indických tygrů. Tygr čínský je dnes již v přírodě vzácný.
rozšíření: Tygr čínský je středně velká forma tygra, která se vyskytuje ve východních a jihovýchodních částech střední Číny, v jižní Číně a ve východní Číně.
Tygr sibirský
se řadí mezi kočkovité šelmy a najdeme ho v různých oblastech Asie. Jsou to samotáři. Své teritorium si zakládají vlastními způsoby. Hranice si označují škrábáním kůry ze stromů, nebo močí. Indové nosí odstrašující masku na temeni hlavy, protože 1% tygrů nepohrdne lidským masem.
Tygr musí strávit dlouhé hodiny na lovu, jelikož bývá úspěšný pouze jeden pokus z deseti. Tento tygr je specialista na lovení divokých prasat, která v jeho jídelníčku tvoří hlavní chod. Loví i jeleny, srnce, buvoly apod. Čas od času loví predátory jako např. leopardi, krokodýli a lišky. Tygr je samotář, který loví převážně v noci. Za své oběti si často vybírá slabá nebo zraněná zvířata, protože není vytrvalý běžec. Nejprve se připlíží ke kořisti v trávě, propadá se v zádech, ale zadní nohy zůstají na zemi poté ji rychlým skokem polapí. Kořist usmrtí prokousnutím hrdla nebo kousnutím do týla. Útočí nejčastěji zezadu, poté si ulovenou kořist odtáhne do houští a zbytky přikryje listím. Tygr přirozené nepřátelé nemá a jediné reálné nebezpečí pro něj představuje člověk. Samozřejmě zde nepočítáme onemocnění. Tehdy může být tygr zabit i divokým kancem, buvolem či gaurem. Existuje však zvíře, kterému se tygr v určitých případech neubrání. Je to jihoasijský divoký pes dhoul. Jsou známé případy kdy hladová smečka těchto šelem, velkých asi jako menší německý ovčák, napadla a roztrhala tygra. Ve smečce musí být nejméně 12 až 15 psů, aby měla úspěch. Útoky psů na tygry jsou však skutečně výjimkou. Tygr ve svém teritoriu nemilosrdně pronásleduje vlky a levharty a kde může, tam je zabíjí. Tygřice bere svá mláďata na lov kolem pěti až šesti měsíců. Už jako malé mají mláďata vrozenou schopnost uchopit kořist za krk.Matka je naučí, jak přesně najít místo, kam se zakousnout
.
Tygr sumatersky
Tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae) je nejmenším poddruhem tygra džunglového. Jedná se o kriticky ohroženou šelmu, která je endemitem ostrova Sumatra.
* hmotnost: 115-180 kg
* délka těla: 140-180 cm
* délka ocasu: 60-80 cm
* výška v kohoutku: 0-90 cm
Tygr sumaterský je mezi tygry nejmenší, což je pro něj výhodné při pohybu v husté džungli. Srst má výraznou hnědooranžovou barvu, černé pruhy jsou poměrně úzké a hustě naskládané vedle sebe. Zvláště samci mají velmi výrazné licousy.
Podobně jako ostatní tygři je i tygr sumaterský samotářský lovec, jejich kořistí se stávají kopytníci do velikosti jelena, prasata i hrabaví ptáci.
Tygr šavlozubý
Šavlozubí tygři (zastarale i šavlozubí lvi) je lidové označení pro vyhynulé kočkovité šelmy z podčeledi Machairodontinae. Nejznámější je Smilodon, který žil až do konce poslední doby ledové v Severní a Jižní Americe. Označení šavlozubý tygr není z vědeckého hlediska moc přesné, neboť současný tygr patří do jiné podčeledi a s šavlozubým tygrem není blízce příbuzný. Správnější označení by bylo "šavlozubá kočkovitá šelma".
VÝVOJ : Předek smilodona Machairodus sám vznikl z proailuria. Podle fosilních nálezů může být Smilodon zařazen mezi kočkovité šelmy, ale do jiné vývojové větve. Zahrnuje těžké a pomalé druhy, mnohem silnější a robustnější a při stejné velikosti těžší než současné velké kočky. Smilodon byl mezi těmito druhy nejmenší. Tyto kočky se vyvinuly v různých částech světa nezávisle na sobě. Vyskytovaly se v Evropě, Asii, Africe a Severní Americe v rozmezí přibližně před 13 - 2 milióny let. Kostry především mladých jedinců smilodona byly nalezeny v Kalifornii, poblíž Los Angeles v asfaltovém jezírku Rancha La Brea.Tyto kočky téměř vyhynuly v období pleistocénu před 1,8 – 1 milionem let v Americe a v Eurasii téměř současně. Ojediněle se vyskytovaly ještě před 13 000 - 10 000 lety.
Zuby :Pro šavlozubé byly typické dlouhé, horní ze stran zploštělé špičáky, s hranami ostrými jako nůž, na kraji lehce zoubkovanými, přičemž špičáky v dolní čelisti byly malé nebo zcela chyběly, doširoka rozevíratelné čelisti a silné krční svaly. Délka špičáků naznačuje, že Smilodon dokázal tlamu do široka rozevřít. Podle odhadu to je úhel až 120 stupňů, dnes žijící lev dosáhne 65 stupňů. Tato fakta naznačují, že se zřejmě mohl odvážit i na kořist, která byla podstatně větší než on.
Lov a potrava:
Tyto šelmy zřejmě měly odlišnou techniku lovu kořisti než dnešní kočkovité šelmy. Ty loví tak, že dlouhým skokem skočí kořisti na šíji a ostrými drápy se na ní pevně zachytí. Kořisti zaryjí zuby do šíje a pootočením hlavy jí zlámou vaz. Nejprve se vědci domnívali, že Smilodon zasahoval kořist hlubokými bodnými ranami na měkké části krku a následným porušením artérií a uzavřením dýchacích cest zvíře usmrtil.
Podle dnešních nálezů se ale usuzuje, že Smilodon byl mrchožrout. Silné zakřivení špičáků svědčí o tom, že zvíře nemohlo zasáhnout kořist hlubokými bodnými ranami, jenom ji těmito zuby rozpáralo nebo rozřízlo. Navíc šavlozubí nebyli vybaveni pro rychlý běh. Fosilní nálezy kostry dokazují, že měli poměrně krátké nohy a přitom robustní tělesnou stavbu, což nejsou nijak příznivé podmínky k rychlému běhu a k pronásledování kořisti. Podle dochovaných exemplářů se zahojenými zlomeninami lze usuzovat, že Smilodon zřejmě žil a lovil v rodinných skupinách. Jejich hlavní kořistí mohli být velcí tlustokožci, jejichž vymizení může souviset s vyhynutím Machairodontů. Podle jedné studie z roku 2008 byly některé velké šavlozubé kočky společenské a žily stejně jako dnešní lvi ve smečkách