2 Petrův 3:9 Pán neotálí splnit svá zaslíbení

Praktická část: Pracovní list Nyní víš dost, aby sis vyzkoušel Práci. Nejprve zapíšeš své myšlenky na papír. Vyber si nějakou osobu nebo situaci a v krátkých, jednoduchých větách vyjádři své názory. Nezapomeň obracet všechny své soudy a všechna svá obvinění směrem ven. Můžeš si zvolit svůj současný pohled či psát z pozice pětiletého dítěte či pětadvacetiletého člověka. Prosím, nepiš zatím ještě o sobě.

1. V této situaci, čase a místě, kdo tě štve, mate nebo zklamává a proč? (Pamatuj: Buď nespravedlivý, nelítostný, dětinský a malicherný.) Nemám rád (zlobím se na, mám strach z, jsem smutný kvůli, nevyznám se v, atd.) (jméno), protože __________________________________________________.

2. V této situaci, jak chceš aby se změnil(a), co chceš aby udělal(a)? Chci, aby (jméno)_________________________________________________________

3. V této situaci, jakou radu bys mu/jí dal(a)? (Jméno) by měl(a), neměl(a)_______________________________________________.

4. Abys byl(a) v této situaci šťastný(á), co potřebuješ aby si myslel(a), řekl(a), cítil(a) nebo udělal(a)? (Mysli si, že máš narozeniny a můžeš dostat všechno, na co si vzpomeneš. Jen směle do toho!) Potřebuji, aby (jméno)____________________________________________________.

5. Co si o něm/ní v této situaci myslíš? Napiš seznam. Nešetři jej – buď kritický/á a malicherný/á. (Nesnaž se soudit rozumně a laskavě.) (Jméno) je _______________________________________________________________.

6. Co už nikdy v této situaci nechceš zažít? Už nikdy nechci __________________________________________________________. 

Praktická část:

Dotazování Každý výrok z Pracovního listu zkoumej s pomocí čtyř otázek a pak výrok, kterým se právě zabýváš, otoč. (Pokud potřebuješ pomoc, podívej se na "Jak vyplňovat Pracovní list".) V průběhu celého procesu zůstaň otevřený všem možnostem, které se nacházejí za tím, co si myslíš, že znáš. Je nesmírně vzrušující objevovat svoji nevědomou mysl. Podobá se to potápění. Stále znovu opakuj otázku a čekej. Nech odpověď, aby si tě našla. Říkám tomu setkání mysli a srdce: Jemnější polarita mysli (již nazývám srdce) se setkává s polaritou nacházející se ve zmatku, protože ses jí ještě nikdy důkladně nezabýval. Pokud mysl míní svou otázku upřímně, srdce dá odpověď. Budeš prožívat odhalení, která mohou transformovat celý tvůj život, a to už napořád. Podívej se na první tvrzení, které jsi zapsal do Pracovního listu. Pak si polož následující otázku 

1. Je to pravda? Realita je pro mě tím, co je pravdivé. Pravda je to, co je před tebou, co se skutečně děje. Ať se ti to líbí nebo ne, právě prší. „Nemělo by pršet,“ je pouhá myšlenka. V realitě neexistují takové věci jako „mělo by“ a „nemělo by“. Jsou to jen myšlenky, které realitě vnucujeme. Bez oněch „mělo by“ a „nemělo by“ jsme schopni vidět realitu takovou, jaká je, a to nám dává svobodu jednat účinně, s jasnou hlavou a logicky. Při kladení otázek nijak nespěchej s odpověďmi. Práce je metodou lovení pravdy z největších hloubek naší bytosti. Nyní nasloucháš svým odpovědím, nikoli odpovědím jiných lidí, nikoli tomu, co ses naučil. Možná budeš pociťovat nervozitu, protože vstupuješ do oblasti neznámého. Zatímco se budeš nořit stále hlouběji, pravda bude stoupat vzhůru, až se setká s tvojí otázkou. Buď k sobě ohleduplný a něžný a zcela se odevzdej tomuto prožitku.

2. Můžeš s absolutní jistotou vědět, že je to pravda? Pokud na první otázku odpovíš Ano, pak se zeptej: „Mohu si být absolutně jist(a), že je to pravda?“ V mnoha případech se tvrzení pouze jeví být pravdivým. Je to pochopitelné. Tvé názory stojí na pevných základech celoživotních přesvědčení, nepodrobených žádnému hlubšímu rozboru. Když jsem se v roce 1986 probudila do reality, mnohokrát jsem si všimla, jak lidé v rozhovorech, v médiích a v knihách s oblibou používají výroků typu: „Na světe není dost porozumění.“ „Je příliš mnoho násilí.“ „Měli bychom se mít více rádi.“ Sama jsem těmto prohlášením také věřila. Připadaly mi citlivé a láskyplné, ale všimla jsem si, že když je slyším a ztotožňuji se s nimi, vzniká ve mně stres, nikoli pocit klidu a míru. Například když jsem slyšela větu: „Lidé by měli v sobě mít více lásky,“ zrodila se ve mně otázka: „Mohu si být absolutně jista, že je to pravda? Mohu to skutečně vědět, jsem v hloubi duše přesvědčena, že lidé by měli mít v sobě více lásky? I kdyby mi to říkal celý svět, je to skutečně pravda?“ a k svému údivu, když jsem se zaposlouchala do sebe, viděla jsem, že svět je to, co je – nic míň, nic víc. Realita neznamená žádné „co by mělo být“, pouze „co je“, takové, jaké to je právě v této chvíli. Pravda je nadřazena každému přání. A každé přání, které nepodrobíme zkoumání, nám zabraňuje vidět pravdu. A tak jsem se začala při každém výroku, který ve mně vzbuzoval nepohodlí, ptát: „Mohu si být absolutně jista, že je to pravda?“ A odpověď, stejně jako otázka, byla novou zkušeností: Ne. Nezpochybňovala jsem tu odpověď a zůstala jsem při ní – sama, klidná a svobodná. Jak je možné, že správná odpověď zní Ne? Všichni známí a všechny knihy se shodovaly, že odpověď je Ano. Já však pochopila, že pravda je sama sebou a nikdo ji nemůže nadiktovat. Když se v mém nitru vynořilo Ne, začala jsem vidět, že svět je takový, jaký by měl být, Ať s tím souhlasím, či nikoli. Objala jsem realitu celým svým srdcem. Miluji svět a miluji jej bezpodmínečně. Pokud tvá odpověď stále zní Ano, pokud si myslíš, že si můžeš být absolutně jist(a), že je to pravda, pak neuškodí, když přikročíš k otázce 3.

3. Jak reaguješ, co se děje, když této myšlence věříš? Tato otázka nám pomůže uvědomit si vnitřní příčiny a účinky. Všimni si, že když té myšlence věříš, vzniká v tobě nepříjemný pocit, který může sahat od mírné rozmrzelosti až po panický strach. Když si mne vyhledaly ony čtyři otázky, všímala jsem si myšlenek typu: „Lidé by měli mít v sobě mít více lásky,“ a uvědomila jsem si, že ve mně vzbuzují nepříjemné pocity. Všimla jsem si rovněž, že před onou myšlenkou byl ve mně mír. Má mysl byla klidná a vyrovnaná. Taková jsem bez podobných myšlenek. A pak jsem v tichu uvědomění pozorovala pocity, které se rodily ze ztotožnění se s touto myšlenkou. A můj klid začaly narušovat pocity neklidu a smutku. Když jsem se zeptala: „Jak reaguji, když věřím myšlence, že lidé by v sobě měli mít více lásky?“, viděla jsem, že mám nejen nepříjemný pocit (což bylo zjevné), ale začala jsem rovněž vytvářet mentální představy, dokazující, že je to pravda. Ponořila jsem se do světa, který neexistoval. Žila jsem ve stresovaném těle, nahlížela na svět očima strachu jako náměsíčník žijící v nikdy nekončícím zlém snu. Jediným lékem bylo jít pomocí otázek hlouběji. Miluji otázku 3. Jakmile si ji sám za sebe zodpovíš, jakmile pochopíš příčinu a následky dané myšlenky, klubko tvého utrpení se začne rozmotávat. 4. Kdo bys byl(a) bez této myšlenky? Toto je velice mocná otázka. Představ si sama sebe v přítomnosti osoby, o které jsi psal a která dělá věci, které by podle tvého názoru neměla dělat. Nyní zavři na pár minut oči a představ si, kým bys byl, kdybys nechoval tuto myšlenku. V čem by byl tvůj život v téže situaci bez tohoto přesvědčení jiný? Nech oči zavřené a pozoruj tu osobu bez svého přání. Co vidíš? Jaké jsou tvé pocity? Co ti připadá lepší – mít tu myšlenku, nebo ji nemít? Co je laskavější? Co ti dává více klidu? Hodně lidí si vůbec neumí představit život bez svých přání. Nemají možnost srovnání. Takže nejčastější odpověďí na tuto otázku je: „Nevím.“ Jiní odpoví: „Byl bych svobodný.“ „Byl bych více milující.“ „Měl bych v sobě více klidu.“ Můžeš rovněž říct: „Umožní mi to vidět situaci jasněji a jednat účinněji.“ Bez našich přání jsme nejen schopni jednat s přehledem a beze strachu, ale jako přítel, jako ten, kdo naslouchá. Žijeme šťastně. Vděk a uznání je pro nás stejně přirozené jako dýchání. Pro člověka, který ví, že nemusí vědět už nic víc, a že má všechno, co potřebuje, už tady a teď, je štěstí přirozeným způsobem existence.

Otočení Nyní přepiš daný výrok tak, že jej otočíš. Nejprve jej napiš tak, jako by byl napsán o tobě. Jméno jiného člověka nahraď svým jménem. Místo „on“ nebo „ona“ napiš „já“. Například větu: „Paul by měl být ke mně laskavý.“ otoč na: „Měla bych být k sobě laskavá.“ a „Měla bych být laskavá k Paulovi.“ Jiným typem otočení je otočení o 180 stupňů na svůj protiklad. „Paul by ke mně neměl být laskavý.“ Neměl by být laskavý prostě proto, že (podle mého názoru) není. To je skutečný stav, žádné moralizování. Jednu větu můžeš takto otočit třikrát, čtyřikrát nebo i vícekrát. Nebo jen jednou, pokud ti to bude stačit. Zamysli se nad tím, zda je každá obrácená výpověď stejně pravdivá nebo pravdivější než výchozí tvrzení. Například obrácené tvrzení: „Měla bych být k sobě laskavá.“ se mi zdá stejně pravdivé nebo pravdivější než původní výrok, protože když pomyslím na to, že Paul by měl být ke mně laskavý, cítím vztek a odpor a způsobuji si hodně stresu. Nezacházím se sebou laskavě. Kdybych k sobě byla laskavá, nemusela bych očekávat laskavost od jiných. Výrok: „Měla bych být k Paulovi laskavá.“ je rovněž přinejmenším stejně pravdivý jako původní věta. Když pomyslím na to, že Paul by měl být ke mně laskavý, a cítím vztek a odpor, chovám se k Paulovi ve své mysli velmi nelaskavě. Proč nezačít u sebe a nechovat se k Paulovi tak, jak bych chtěla, aby se choval on. Výrok: „Paul by ke mně neměl být laskavý.“ je zajisté pravdivější než jeho opak. Neměl by být, protože není. To je realita. Otočení je velmi působivou součástí Práce. Dokud jsi přesvědčen, že příčina tvého problému je „tam venku“ – pokud si myslíš, že někdo jiný nebo něco jiného je příčinou tvého trápení – situace je beznadějná. Odsuzuješ se navždy do role oběti, trpící v ráji. Přiveď tedy pravdu k sobě domů a začni se osvobozovat. Dotazování v kombinaci s otočením je rychlou cestou k seberealizaci.

Otočení otázky č. 6

Otočení otázky číslo 6 se trochu odlišuje od ostatních. „Nechci už“ změníme na: „Jsem ochoten (ochotna)“ a „Těším se na". Například „Nechci se už s Paulem nikdy hádat.“ se otočí na: „Jsem ochotna se s Paulem znovu hádat.“ a na „Těším se na novou hádku s Paulem.“ Toto otočení znamená přijímat život s otevřenou náručí. Když říkáme: „Jsem ochoten (ochotna)“ a myslíme to skutečně vážně, stáváme se otevření, tvořiví a flexibilní. Odpor, který v sobě ještě chováme, má obroušené hrany, situace nám nepřipadá tak skličující, přestaneme se snažit s vynaložením veškeré své vůle odstranit ji ze svého života.

Když říkáme: „Těším se na“, aktivně se otevíráme životu a všemu, co s sebou přináší. Je potřeba vzít na vědomí, že tytéž pocity a situace se mohou vracet, byť třeba jen v myšlenkách. Když si však uvědomíš, že utrpení a neklid jsou podnětem a výzvou k dotazování, začneš se na všechny nepříjemné pocity těšit. Dokonce je možná začneš pokládat za své přátele, kteří přicházejí, aby ti ukázali, co jsi ještě důkladně neprozkoumal. Abys zažíval mír a harmonii, není už nutné čekat, až se lidé a situace změní. Práce je přímou cestou k tomu stát se strůjcem svého štěstí. Otázky a odpovědi Je pro mne těžké psát o ostatních. Mohu psát o sobě? Jestliže se chceš něco dozvědět o sobě, je lepší psát o někom jiném.

Na začátku zaměř Práci směrem ven a pak si uvědomíš, že všechno venku je přímým odrazem tvého myšlení. Vše je o tobě. Většina lidí zaměřuje svou kritiku a odsouzení celá léta na sebe, ale nic tím nevyřeší. Soudit někoho jiného, vystavit své soudy dotazování a pak je otočit je nejrychlejší cestou k pochopení a sebeuvědomění. Jak můžete tvrdit, že realita je dobrá? Co válka, znásilnění, chudoba, násilí a týrání dětí? Chcete je omlouvat? Jak je mohu omlouvat?

Prostě si jen všímám, že když věřím, že by neměly existovat, přestože existují, trpím. Jediné, co mohu udělat, je ukončit válku v sobě. Přestat znásilňovat sebe a ostatní svými týrajícími myšlenkami a činy. Pokud to neudělám, pak budu pokračovat právě v těch věcech, které si přeji zastavit v celém světě. Mohu začít jedině tím, že ukončím své vlastní utrpení, svou vlastní válku. A to je práce na celý život. Tvrdíte, že bych měl přijímat realitu takovou, jaká je, a neodporovat jí. Pochopil jsem to správně? Práce netvrdí, co by kdo měl nebo neměl dělat. Jednoduše se ptá: „Jaký účinek má odporování realitě? Jakým pocitům to dává vzniknout?“

Práce zkoumá příčinu a následky připoutání k bolestným myšlenkám a toto zkoumání je cestou k nalezení své svobody. Tvrzení, že bychom neměli odporovat realitě, dává vzniknout jen další fikci, další filozofii nebo náboženství. Nikdy to nefungovalo. Milovat to, co je, zní, jako nikdy nic nechtít. Není zajímavější něco chtít? Mou zkušeností je, že neustále něco chci: Chci to, co je. Není to pouze zajímavé, je to přímo extatické! Když chci to, co mám, myšlenky a činy nejsou od sebe oddělené; pohybují se spolu, není v nich rozpor. Pokud najdeš něco, co ti chybí, pokaždé zapiš své myšlenky a podrob je dotazování. Zjišťuji, že život nikdy nepřichází zkrátka, a nežádám po něm žádnou konkrétní budoucnost. Vše, co potřebuji, vždy dostanu, a nemusím pro to nic dělat. Není nic více vzrušujícího než milovat to, co je. Co když nemám s lidmi žádné problémy? Mohu psát o jiných věcech, např. o svém těle? Ano.

Práce je možno použít na jakoukoli situaci, která vás stresuje. Až se blíže seznámíte se čtyřmi otázkami a otočením, můžete si vybírat taková témata jako tělo, nemoc, zaměstnání či dokonce Bůh.

Při otočení pak používejte na místě subjektu termín „mé myšlení“. Příklad: „Mé tělo by mělo být silné a zdravé.“ nahradíme „Mé myšlení by mělo být silné a zdravé.“ Chceš ve skutečnosti tohle – vyrovnané zdravé tělo? Je tvým problémem nemocné tělo nebo tvé smýšlení o tvém těle? Zkoumej. Přenechej péči o své tělo lékařům a pečuj o svoje myšlení. Mám přítele, který se vůbec nemůže hýbat, a vede milující život. Svoboda nevyžaduje zdravé tělo.Osvoboď svoji mysl. Jak se mám naučit odpustit někomu, kdo mi velmi ublížil? Suď svého nepřítele, pak to napiš, polož si čtyři otázky, všechno otoč na sebe. Přesvědč se sám, že odpuštění znamená objevit, že to, co myslíš, že se stalo, se nestalo. Dokud neuvidíš, že není nic, co by se dalo odpustit, neodpustil jsi doopravdy. Nikdo nikdy nikomu neublížil.

Nikdo nikdy neudělal nic strašného. Neexistuje nic strašného kromě tvých neprozkoumaných myšlenek o tom, co se stalo. Takže kdykoli trpíš: dotazuj se, prohlédni si své myšlenky a osvoboď se. Staň se dítětem. Začni myslí, která nic neví. Na cestě ke svobodě se vyzbroj svou nevědomostí. Je dotazování procesem myšlení? Pokud ne, čím tedy je? Dotazování vypadá jako proces myšlení , ale ve skutečnosti je to způsob, jak myšlení odstranit. Myšlenky ztrácejí moc, kterou nad námi mají, když si uvědomíme, že se jen prostě objevují v mysli. Není na nich nic osobního. V procesu Práce se je učíme přijímat s otevřenou náručí, nikoli je potlačovat a utíkat před nimi.

Kristus také přijímal s otevřenou náručí. Jak přijímáš Ty?