Bílá smrt
Nejprve nějáká fakta. A ta jsou taková, že například tady, kde já bydlím, tak tady okamžitě vyjednou sypači a to prosím stačí, aby napadl milimetr sněhu, takže první vločka je tady taková předzvěst, že brzy pojedou právě ti pitomí sypači.
Nicméně, do vedení obce byli dosazení noví lidé, tak doufám, že s tím třeba něco udělají. A kdyby ne, tak snad sepíšu petici, protože to není normální, aby sypali hned, co je milimetr sněhu...
Ale dost takových keců, teď se budu věnovat myšlenkám. Tohle byla fakta. A ta jsou většinou nehorázně nudná.
První vločka... Takové je téma. A co se mi vybaví? No, asi to, že za tou vločkou budou následovat další. A to až bude celá pláň zasněžená... Když se řekne první vločka, vybaví se mi sníh. A když se řekne sníh, vybaví se mi smrt. Proč? Nevím, možná proto, že jsem morbidní, možná proto, že mám prostě ráda depresivní a smutný věci.
Zima je taková bílá smrt. Jistě, většinou se říká, že smrt je černá, ale já myslím, že vzhledem k situaci by smrt mohla mít mnoho barev. Vzato kolem a kolem, proč by třeba nemohla mít modrý vlasy... (Viz. Botan z Yu Yu Hakusho)
Jak říkám, bílá smrt. A to se dostáváme k tomu, co si představím dál. Dál si představím osamocený strom uprostřed bílých plání, obsypaný sněhem, totálně bez listů, jak jinak taky, že... A nad ním krouží krkavci. No scéna jak vyšitá pro fantasy horor, no ne?
Já myslím, že ano. A ještě lepší by bylo, kdyby se pod tím stromem krčil nějáký človíček. Nkědo, komu hrozí umrznutí. A nakonec by si na něm ti krkavci pochutnali. Zdá se vám to nechutný? Newsflash! Takový je život... Ty nechutnosti v něm byly, jsou a budou.
A to je vážení konec mého článku. Vřele doufám, že dává alespoň trochu smyslu, protože mně žádný nedává. Ha, a vidíte, málem bych zapoměla. Chci vás ještě odkázat na báseň, která se tohoto tématu týká a kterou najdete na mé Literární dílně. Konkrétně zde - Bílé pláně.
