"Postrach" jménem hřebec
Dnešní krásná vyjížďka, a zajímavé setkání během ní, mě donutila zase trochu přemýšlet. Teď jsem skoro měsíc byla nemocná a Árčí nepracoval, chodil jen do výběhu blbnout s klukama, ale to on se zase moc nepředře, když nemusí, a dostává místo části seno jádro. Člověk by tedy čekal, že s takovým koněm bude na vyjížďce "veselo". A světe div se, veselo bylo, ale v tom správném slova smyslu a vyjížďku jsme si moc užili.
Vlivem jádra je Árčí o žďibíček živější a chody má mnohem vznosnější. Dnes jsem žasnula, jak málo stačí k "elegantnímu" koni. Árčí většinou spíš energii šetří a tak nohy skoro nezvedá, škobrtá a dostat ho do rychlejšího chodu je někdy celkem oříšek. Jádra jsem se "bála" - pořád si tolik nevěřím a mám radši klidnější koně, kteří se zeptají, jestli jsem pobídku opravdu myslela vážně nebo mi jen poposkočila holeň a zrychlovat nemusíme, než rakety, které při jezdcově pomyšlení na rychlejší chod vyrazí, že se ani člověk nestačí chytit hrušky :-) Každopádně to je trochu jiné téma. Áčí byl dnes prostě akorát a ven se tešil, takže ani nebyl naštvaný a výborně se s ním pracovalo a moc jsme si jízdu užili.
Byl krásný den a v lese jsme krom srnek, potkali několik lidí, hřebce stahující dřevo a nakonec i dvě paní na vyjížďce. Kolem hřebců jsme projeli celkem v klidu - Árčího "rivalové", krom toho, že měli skoro tunu živé váhy navrch, měli hlavně práci a tak jen zaržáli vzkaz, který Árčí opětoval. Nechtěla jsem tam moc ocmrndávat a zdržovat od práce, tak jsme odcválali a během pár sekund bylo toto střetnutí za námi a vlastně bez problémů.
To byl první podnět k mé hluboké myšlence o tom, že být hřebec není pro koně nemoc a lidé by se to měli konečně naučit akceptovat. Znovu musím připomenout, že Árčí je můj první kůň, kterého jsem do jeho 3 let vychovávala sama s knížkou o výchově koní v ruce, pak nám moc a moc pomohl kamarád a poslední 2 roky jedeme zase na svou vlastní pěst... Nepopírám, že má Árčí své mouchy, je i trochu rozmazlený, ale i s tím vším, je schopen semnou, jezdcem nejezdcem, celkem v klidu projít kolem dalších koní a ještě "navrch" dalších hřebců... Vždyť vlastně 98% času ani nevím, že je Árčí hřebec. Jezdíme sami i s koňmi, procházíme kolem koní venku i ve stáji, chodíme na jízdárnu, do kruhovky, na procházky, pást se... Děláme to, co dělají i jiní se svými koňmi -nehřebci. Kde je ten rozdíl? V těch 2%, kdy musím na Árčího houknout nebo ho nanejvýš "vyhnat" a nechat obejít pár koleček, aby se probral a když je nejhůř a nereaguje, "kousnu" ho vodítkem do zadku... A kvůli těm 2% jsem ho měla nechat kastrovat? Kvůli těm hloupým pár sekundám "stresu", kdy projevuje přirozené chování a musíme se dohodnout, že teď se seznamovat nebudeme? Když 10 metrů za ohradou nebo cizíma koňma už zase nevím, že je Árčí hřebec a jeli jsme kolem cizích koní...? Ruku na srdce, opravdu mě to tolik neobtěžuje. Rozhodně ne tolik, abych musela Árčího vystavit zbytečnému zákroku, který nese svá rizika a je zbytečně finančně nákladný a pravděpodobně by i znamenal zhoršení sarkoidů. A proč? Abych měla koně, kterému je všechno jedno a mohla v sedle "chrnět" a nevnímat, kde jsou další koně a se svým koněm pracovat, když se s nimi potkáváme? Sarfa, pořídila jsem si koně s tím, že s ním bude práce, bude potřebovat výchovu, péči... Tady není místo pro moje pohodlí. Kůň je partner, ne hračka, kterou si upravím k obrazu svému. A co s valachem, který pořád hřebčí, který je dominantní a chová se jako hřebec a je zlý? Uřízneme mu nohu, aby nemohl "dělat bordel"? Pak druhou? Pak toho "zlého hajzla" odešleme na jatka a nakonec zjistíme, že to byl majitel, který koně zkazil a udělal z něj to, co kůň byl...
Můj kůň je hřebec, ne debil!!!! Slovo hřebec označuje samce koně a není synonymum pro zabijáka, nevychovaného koně, debila, hazjla nebo cokoliv, co si pod tím "koňáci" rádi představují protože to někde četli. Proto na Vás, čtenáři, jezdci i nejezdci, koňáci i nekoňáci, chci apelovat, abyste se zamysleli nad tím, jestli Vy sami máte špatnou zkušenost s tím daným hřebcem. Nemáte? Proč ho soudíte?
Můj kůň, se stejně jako každý jiný - klisna nebo valach - nechá ve výběhu chytit, dokonce i přijde, nechá se odvést do stáje (kolem koní je potřeba s ním pracovat a věnovat se mu), nechá se zavřít do boxu, ošetřit, vyčistit, nasedlat, dá se na něm dokonce jezdit!!! Jediný rozdíl je ten, že mu musím v přítomnosti jiných koní věnovat pozornost - ne cigáru, příteli, přítelkyni, nemůžu myslet na to, jestli zrovna vypadám pěkně, ale musím myslet na to, co dělá můj hřebec, co si myslí a co chce udělat, abych mu to buď mohla dovolit nebo prodiskutovat jeho záměr, ztížit mu ho, pokud je špatný (pro danou situaci) a navést ho na ten dobrý. Opakuji, že jsem chtěla koně, ne houpacího koníčka nebo panenku a to, co můj hřebec dělá, je přirozené chování koně. Mým úkolem je toto chování usměrnit, aby nebylo nebezpečné a naučit koně pravidla. Ano, hřebci řehtají, když vidí jiné koně, chtějí se s nimi jít seznámit nebo si to vyříkat s konkurencí. Proč by nemohl řehtat? Je to hlasité. Pokud to někomu vadí, ať si koně namaluje na zeď - ten bude potichu. Chce jít blíž? Fajn, půjdeme blíž, ale na vzdálenost, kterou určím já a nebudeme cizího koně kontaktovat. A kde je problém? Chvíli třeba létají blesky a snaží se druhého kontaktovat, ale hřebec není debil, aby plýtval energií, když ví, že to nemá smysl, že s koněm sice pojedeme, ale nebudeme se s ním seznamovat blíže a za chvíli přestane. Ano, musím si ho hlídat, ale opět - mám koně, abych s ním pracovala, ne abych si vozila zadeček po lese. Na to se hodí spíš kolo.
Když jsme se vraceli domů, potkali jsme dvě jezdkyně. Uhnula jsem s Árčím mezi stromy a jeli jsme slalom, aby se zaměstnal. Koukal sice, ale vnímal, pěkně stromy obkružoval, překračoval větve... Pozdravily jsme se a prohodily pár slov. Odkud jedeme, kam jedeme, jaké je počasí. Po chvíli se jedné jezdkyni nepozdávalo, že Árčí nestojí úplně v klidu. Řekla jsem, že je to hřebec. Paní se náhle vyděsila, že sedí na kobyle, že musí jet. Prohodila jsem, že to snad nevadí. Árčí to beztak věděl už nějakou dobu a ani jedna z jezdkyň nepoznala, že je Artur hřebec, akorát se jim zdál "divoký". Kdybych řekla, že je mladý nebo překrmený jádrem nebo je to řijná kobyla, povídaly bychom dál. Jenže obě paní měly patrně odněkud zafixované, že hřebci jsou zabijáci a není radno se kolem nich zdržovat. Zajímalo by mně, jak by reagovaly, kdybych měla třeba valacha, ale chodil by semnou po zadních, neposlouchal a bránil se pomůckám, jestli by je také tak zamrazilo...
Doufám, že si uvědomujete tu absurditu celé situace. Ani jedna z cizích jezdkyň nepoznala, že vedle nich stojí hřebec a kdybych to neřekla, zřejmě by se to ani nedozvěděly... Ale protože padlo to slovo "hřebec", začly se bát a odjely. Upřímně - žádná škoda - s takovými lidmi nemá smysl se bavit.
Samozřejmě bych pochopila, kdyby Árčí hřebčil, poskakoval a dělal bůhví co, ale opravdu se mi nejevil divoce (a to nejsem žádný jezdec hrdina).
Proto musím psát tuto úvahu - proč se lidé tak bojí hřebců, když většina jednoho ani nepozná? Kde se píše ten blud, že jsou hřebci zlí? Kopavý valach nebo kobyla, která během říje ukousne hlavu každému, kdo se nedopatřením přiblíží k jejímu boxu je v pohodě, to s nikým moc nehne. Ale stačí, aby hřebec zařehtal a slyším známe "No jo, to je hřebec..." A co, že je to hřebec? Kdyby řehtal jiný kůň, nikdo se nad tím nepozastaví. Klisny a valaši mohou "dělat bordel", ale hřebec nesmí skoro ani mrknout, aby to nebylo podle "znalců" špatně.
Neberte to, prosím, špatně, jako že se ofrňuji nad kritikou a nesnesu, když si někdo myslí, že mám nevychovaného koně. Ano mám, ale který kůň je 100% vychovaný? Pro mě je důležité, abych s ním vycházela já. Abych ho zvládla a aby mi s ním bylo dobře. Kritiku samozřejmě akceptuji, ale konstruktivní a od člověka, co zná mě a mého koně.
Pamatuji na situaci na Klinice koní v Brně, kdy jsem se s Árčím vracela z procházky a ve venkovních výbězích byli koně. Árčí zařehtal a začal se k nim hrnout. Nereagoval na moje dvě upozornění, ani na vyslání na kruh, proto jsem mu stočila hlavu a "kousla" ho do zadku vodítkem a odeslání na kruh opakovala. Musela jsem ho kousnout ještě jednou protože mě stále úplně nevnímal a hrnul se přes můj osobní prostor ke koním. Na to konto se od nějakých přihlížejících slečen ozvalo "No jo, dej mu...a ještě jednou...". Když jsem zavolala, ať si přijdou vzít vodítko a ukázat mi, jak to mám udělat jinak, nikdo nepřišel. Proč? To nebyla kritika, to byl hloupoý komentář. A nemístný, Já svého koně, na rozdíl od čumilů, znám a vím, co sobě a jemu můžu dovolit a co ne. Po tomto "incidentu", kdy jsem Árčího "surově zbila" a byl nucen obejít celá 3 kolečka, jsme kolem koní prošli a odvedla jsem ho stájí, do jeho boxu bez dalších "problémů". A jediné, co tam nastalo byla jeho potřeba seznámit se, moje zamítnutí, které nevzal na vědomí, proto přišlo upozornění a trest, kdy jsem ho vyhnala ze "svého stáda" kousnutím. Stačilo to a Árčí pochopil. Proč by běhal kolem mě a ke koním se stejně nedostal, když může jít po mém boku, koukat, řehtat a projít kolem nich?
Taky jsem byla podobná rozumbrada, ale teď mám svého koně a vím jaké to je. Není možné soudit koně podle pohlaví ani jezdce/majitele, podle situace, kterou vidím. Ono je to celé totiž trochu jinak, ale to ví jen ti dva zúčastnění - kůň a osoba, co s ním zrovna dělá.
Přijde mi hloupé soudit a odsuzovat hřebce, když je lidé neznají, neznají jejich chování a toho konkrétního koně. Stejně tak, jako odsuzují jejich majitele - měla jsem se nechat Árčím převálcovat, aby doběhl ke koním, aby z hloučku mohlo být slyšet "No jo, hřebec..."? Vyřešila jsem situaci tak, jak jí řešíme vždycky protože vím, na co Árčí reaguje a jaký bude pravděpodobně výsledek.
Ale opět nepochopte mě špatně - hřebec je časovaná bomba. Stejně jako jakýkoliv jiný kůň, kterému se nebude věnovat dostatečná pozornost!!!
Mezi mé nejmilejší vzpomínky patří zážitek s 3letým dítětem, které se s Árčím toužilo podělit o jeho mrkvičky nakrájené na 3cm dlouhé plátky. Árčímu byly 4 roky a třískala s ním puberta. Mně bylo 19 a měla jsem stejný "problém" a tak jsem na maminčinu otázku, jestli může dítě koníka nakrmit, odpověděl, že ano. Dalo by se to považovat za bláznovství - s jakýmkoliv koněm, ale lidé jsou přecijen na ty hřebce vysazení. Když jsem viděla, jak chlapeček natahuje sevřenou pěstičku, že které trčely mrkve, trochu mě polil pot. Vysvětlila jsem chlapečkovi, že koníčci se krmí z natažené dlaně a přišel druhý pokus, kde na dlani leželo pár plátků, stejně velkých jako chlapečkovi prsty... Upozorňuji, že Árčího hlava byla velká jako celé dítě a když se k němu sklonil na chvíli mě napadlo, že jsem asi odpověděla špatně. Ale k mému údivu...a potěšení, Árčí jemně pysky posbíral mrkve a prstíků se ani nedotkl. Trpělivě počkal, až chlapeček nabere další várku a přicupitá k nám znovu... Za celou dobu se ani nehnul a nijak dítě neohrozil. Ano vážení - 4letý hřebec. Mohlo to být štěstí, ale často potkáváme lidi a často se mě ptají jestli si Árčího můžou pohladit. Ano, můžou, je to kůň jako každý jiný, ne debil protože jsem ho nenechala vykastrovat.
Někdy si říkám, že kdybych ho nechala kastrovat, byl by pěkný hajzlík. Takhle jsem v takovém "presu", že mám doma tu časovanou bombu a musím ji vychovávat. Kdybych měla valáška třeba by nevadilo, že mě "omylem" štípl a "omylem" mi šlápl na nohu... To jsou ty zárodky. Zárodky, kterým já teď nedovolím povyrůst protože nechci dávat lidem do ruky argument a podklad pro "no jo, to je hřebec...". Ano, je to hřebec, ale má to v hlavě srovnané, jako jakýkoliv jiný kůň, kterého někdo vychovává.
A to, že mě může zabít. Kobyla, valach jeho hmotnosti nemůžou? O tom to přeci není. Nebuďme líní a dejme hřebcům šanci. Stačí je vychovat, nic víc, nic míň. Ano, je to možná o trochu náročnější, ale teď kastrujeme, abychom to měli jednodušší a všichni to očekávají a kam budeme pokračovat? Neni možné si přizpůsobit koně k obrazu svému - musíme se přizpůsobit my jemu. Nevyhovuje někomu hřebec? Kupte si kobylu...nebo kalendář.
Hřebec není nemoc, ani označení zlého koně, problémů...hřebec je jen samec koně.
Komentáře
Přehled komentářů
Děkuji za vaš článek, je úžasný. I já mám hřebce, právě jde do puberty a když si poskočí na vodítku hned slyším proč ho nenechám vykastrovat. Už jsem otrávená z těhle věčných diskusí že jsem blázen a proč to dělám, že jsem o kastraci začala i uvažovat, ale po přečtení vašeho článku jsem zase nohama na zemi. Děkuji!!!!
Skvělě napsáno
(Lucie, 20. 5. 2015 14:00)Tak to je vážně výborně napsaný článek,pokud by nevadilo moc ráda bych si ho vypůjčila a dala přečíst "konkrétním" jedincům. Sama mám mladého fríského hřebce a přesně vím o čem mluvíte, lépe bych to snad ani nenapsala. Argument ,že jsem si pořídila koně, který potřebuje péči a výchovu a né houpacího koníka na kterém můžu chrnět je na 200% pravda!
Re: Skvělě napsáno
(Lucy, 25. 9. 2015 16:43)
To je jen taková soupiska mých pocitů a myšlenkových pochodů. Článek klině dejte přečíst komukoliv, ale za těch pár let s Árčím jsem pochopila, že lidé, co hřebce opravdu nepoznají, nepochopí. Vesměs protože chápat nechtějí. Ale je to jejich volba. Já udělala svou a nelituji. Měla jsem bezpochyby štěstí na charakter koně, každý nemusí být takový, ale nelitovala jsem ani jednou.
Přeji mnoho pěkných společných chvil :-)
Re: Skvělě napsáno
(Lenka, 7. 3. 2016 9:50)Dobrý den, ráda se s vámi stejně jako s autorkou zkontaktuji. Uvažuji koupě koně, chtěla bych kluka a samozřejmě mám dilema nad rozhodnutím, zda hřebce či raději ne. Článek se mi moc líbil a sympatizuji s ním. Nejhorší je, že nevím, kam ho ustájit (v případě hřebce). Člověk vysloví jen ,,hřebec,, a už každý cuká, že to rozhodně ne! dejte prosím vědět na mail: Friesland@seznam.cz
:)
(jana, 13. 10. 2014 13:34)Děkuji za skvělý článek, taky mám mladého hrebce, a vidím ty pohledy lidí a otázky typu Vy ho nebudete kastrovat?? Je to hrebec, i váš valach byl hrebec jestli to nevíte, hrebec je přirozený stav kone. Máte pravdu. Musím být ostrazitejsi, a být na sveho koně nacitena a všímat si toho co se mu asi honí hlavou, tím líp pro mě! Nejlepší škola života! Můj kůň je velký charakter a dobrá duše, jsem hrdá na to že chci aby byl hrebcem, vždyť tak se mame narodil. Je to skvělý kluk. A máte pravdu, valach může dělat binec jaký chce, hrebec nesmí ani ceknout...velká většina hrebcu mohla zůstat hrebci kdyby se lidi o ně více zajímali. ano je to o neco větší práce a zodpovědnost, ale budu pro svého koně ta nejlepší možná verze sebe sama aby on mohl být krásný zdravý a hodný kůň, se vším všudy. :)
Re: :)
(Lucy, 6. 4. 2015 17:31)
Jsem ráda, že jste to celé pročetla a hlavně mě těší, že existuje více lidí, kteří berou hřebce jako "normální" - čím více nás bude, tím lépe se nám společně bude žít. Samozřejmě netvrdím, že kastrace je špatná, ale nesouhlasím s tím, aby se to dělalo paušálně protože je dnes moderní mít valacha.
Držím Vám palce, přeji co nejsnadnější cestu Vaším společným životem a co nejvíce lidí na stejné vlně :-)
super essej
(Jana, 3. 2. 2017 15:25)