PRVNÍ samostatná štace Praskolesy, Hořovice, Lochovice, Mrtník, Svatá Dobrotivá, Lhotka

D3: Hořovice - půlnoční

Můj předchůdce, pan děkan Josef Pilát, byl tělem i duší muzikantem. Hrával v kvartetu nejen part houslí, ale v nouzi i part violy. V Hořovicích a okolí bylo z čeho vybírat, ať to byli hudebníci, či zpěváci. Založili jsme s panem Bedřichem Novákem pěvecký sbor. Do Hořovic jezdil coby dirigent ing. JUDr Roman Makarius z Prahy. Pravidelně se zde hrála Rybova vánoční mše, na kterou jezdívali z okolí mnozí věřící. Jaké bylo překvapení, když Roman Makarius na půlnoční přivezl mistra Eduarda Hakena! Nesměl jsem prozradit, že mezi nás mistr přijel. Na začátku půlnoční jsem od oltáře řekl: Dnes naše farnost dostala krásný vánoční dárek: uslyšíme hlas z Dvořákovy Rusalky. Po mši byl velikánský aplaus! Asi po pěti letech se mistr Haken v Hořovicích objevil podruhé. I tato půlnoční byla s orchestrem, s tympány atd. Překvapení se tentokráte konalo až po půlnoční. Když jsem mistra Hakena a Romana doprovázel k autu, s hrůzou jsme zjistili, že někdo během mše vypustil u Romanova auta  pneumatiky a jednu i probodl! Co teď dělat v noci kolem třetí hodiny? Nabídl jsem své vozidlo. Vše dobře dopadlo, ale později se mi doneslo, že v tom mělo prsty StB. Pravda, jednoho dosáhli: mistr Haken už potřetí nepřijel. Ale o dvojí zážitek nás NIKDO neokradl! Od všech, kteří tehdy účinkovali, to byla statečnost!

Hořovice – biřmování

Pro každého kněze i věřící je jedním z vrcholů duchovní služby příprava a zážitek sv. biřmování. Za totáče bylo s tímto spojeno vždy mnoho těžkostí. Stát neměl zájem o růst duchovního života v ČSSR. I s tím jsem měl mít svou zkušenost. V Hořovicích, větším městě, nemělo nikdy být biřmování. Aniž jsem tušil, usnadnil jsem SNB a StB jejich úkol: ztížit co nejvíce průběh biřmování! Jel jsem týden před biřmováním 21.srpna autem a přívěsem po silnici z Cerhovic do Hořovic. Něco jsem převážel, když mne na silnici za Cerhovicemi zastavila hlídka SNB. Co to vezete? Jak to, že to vezete? Nic jsem neprovedl, nepřekročil rychlost. Jediné, co bylo pro tehdy policajty rozhodující: Vše podezřelé a všechny podezřelé osoby pečlivě hlídat! Nepřipustit kontrarevoluční aktivity! A teď jim do rukou padla přímo trefa: farář-třídní nepřítel! Navíc jsem díky své averzi vzhledem k policajtům, tehdy na otázku: Co to vezete? Řekl jsem: Tak si do toho přívěsu sedněte a hlídejte mně! A to stačilo! Třikrát jsem musel na přezkoušení, abych získal řidičák zpět. Sebrali mi jej ihned na silnici! Vše, co bylo nutné při přípravě biřmování, jsem absolvoval za pomoci hořovických obětavých věřících. Vše jsme stihli! Bez auta je i ten nejlepší manažer bezruký. Vše dopadlo dobře. Při posledním testu, který jsem absolvoval na Okresním obvodu SNB, jsem dostal čas navíc, abych splnil počet bodů, které jsou nutné, pro vrácení řidičáku. Major SNB pan Šmíd, mne vzal bokem a řekl tato slova: Jako farář jste církvi žádnou ostudu neudělal! Vy jste už při prvním testu BEZ PŘÍPRAVY splnil počet potřebných bodů pro vrácení řidičáku! Toto bylo pro mne opravdu satisfakcí!

Lochovice – restaurování soch

Příchod restaurátorů na zámek v Lochovicích bych nikdy neočekával. Oprava sálu probíhala po několik měsíců. Když se 3 chlapíci objevili v kostele na mši, došlo k dohodě, že nám opraví 3 nejvíce poškozené sochy. V tomto shodném čísle jsem viděl jakousi paralelu s návštěvou 3 andělů v lidské podobě u Abraháma. Tehdy se od nich dozvěděl, že za rok bude do této doby neplodná Sára chovat v klíně chlapce. Čas ubíhal a já na vše zapomněl. Dohoda zněla: až budou sochy opravené, ozvou se. Cenu jsem nedomlouval, věřili jsme si. Jednoho mlhavého listopadového dne přišel telegram, že sochy jsou hotové, že mi je přivezou v pátek odpoledne. Cena: 15tis.Kčs.

Tehdy jsem měl v pokladně pár korun. Tentýž den, co přišel telegram, zazvonil telefon. Ozval se známý hlas našeho bývalého okresního církevního tajemníka Karla Tancla, který mezitím udělal kariéru a byl v Praze na Ministerstvu kultury. „Přijeďte hned do Berouna na ONV, vezměte sebou pana faráře Komorouse. Ptám se: Co se děje? Tancl: Máte průšvih! To se ví, věřil jsem tomu, proč také ne? Tancl kdysi jako kluk chodil do hodin náboženství právě k páteru Komorousovi. Přece by nelhal! Moc se mi nechtělo, P. Komourous asi za mne bude muset orodovat! Když jsme se konečně objevili na ONV a posadili se, dozvěděl jsem se důvod předvolání. Víte, na ministerstvu nám zbyly nějaké peníze, které můžeme rozdat. Tak jsem si vzpomněl na vás dva – řekl Tancl. Jelikož jsem v tom větřil nějakou levárnu, že by za to „něco stát chtěl“, odmítl jsem. Pater Liboslav pověděl: Petrus, říká se – hloupý kdo dává, a hloupější kdo nebere! Pater byl totiž tehdy mým zpovědníkem. „A kolik to dělá?“ ptal se P. Komorous. Vy dostanete 10tis.Kčs, pan vikář Fořt 15tis.Kčs. Zkoprněl jsem. Ta částka, kterou bych nutně potřeboval, najednou ležela přede mnou na stole! Že by se takhle o mne Pán postaral? Poděkovali jsme, vzali peníze a šli je „utratit“. V pátek jsem je předal restaurátorům, poděkoval jim i Pánu Bohu!

Mrtník – svěcení domu

Ondřej Vaculík, syn otce Ludvíka Vaculíka, můj tehdejší mrtnický kostelník, byl požádán svými pražskými přáteli, abych jim posvětil dům. Koupili si jej v blízkosti kostela a tvrdili, že jim tam není dobře atd. Dům byl levný, nekup to! Tak jsme s Ondrou posvětili celý dům, zvlášť jedno místo, pod schodištěm! Tam je to nejhorší, říkali. Ihned nastal klid a mír. Poté se dozvěděli, že se v domě stala dvojí vražda a právě u schodiště! Proto byl dům tak levný. Měli jsme i mši sv. za zavražděné, to aby i oběti došli klidu a míru. Jak důležité je svěcení domů, bytů, je patrné i z této události! Dům, byt pak nepatří jen nám, obyvatelům, ale i Bohu, andělům, kteří chrání!