22. Pochopení Bible
POCHOPENÍ BIBLE
Zklamání v r. 1844
V roce 1844 se celý svět připravoval na příchod Ježíše. Věřili, že se Ježíš vrátí na zemi jako „požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů“ (1 Tm 6,15), vezme vyvolené věřící do nebe a odplatí těm, kteří ho odmítli.
E. G. Whiteová k tomu píše: „Výklad proroctví, který ukazoval na příchod Ježíše Krista, a uskuteční se na jaře roku 1844, na lidi velice zapůsobil. Když se poselství šířilo do jednotlivých států unie, všude vzbuzovalo velký zájem. Mnozí lidé přijali výklad prorockých období za správný, překonali vlastní pýchu a s radostí přijali pravdu. Někteří kazatelé se zřekli svých sektářských názorů a pocitů, vzdali se svých placených míst, opustili své sbory a začali hlásat příchod Pána Ježíše. Kazatelů, kteří poselství přijali, bylo poměrně málo, proto je většinou hlásali prostí laici. Farmáři opouštěli svá pole, řemeslníci své dílny, obchodníci své obchody, zaměstnanci svá zaměstnání, přesto však byl počet pracovníků malý v porovnání s úkolem, který měli splnit... I když se satan stavěl proti nim, dílo vytrvale postupovalo a pravdu o příchodu Pána přijalo mnoho lidí. Všude znělo poselství upozorňující hříšníky – jak nevěřící, tak členy církví -, aby se zachránili před přicházejícím hněvem... Naléhavé volání tvořilo naprostý protiklad k ujišťování, že je klid a bezpečí, které znělo z kazatelen. Kdekoli poselství zaznělo, zasáhlo posluchače. Prosté, přímé svědectví Písma, které mocí Ducha svatého pronikalo do srdcí, mělo tak přesvědčující sílu, že mu dokázalo odolat jen málo lidí. Formální křesťany vyburcovalo z falešné jistoty. Začali si uvědomovat své odpadlictví, zesvětštělost a nevěru, svou pýchu a své sobectví. Mnozí lidé hledali Boha s lítostí a pokorou. Zájem, který tak dlouho zaměřovali na pozemské věci, upnuli nyní k nebi. Sestoupil na ně Duch svatý a oni se s rozcitlivělým a pokorným srdcem přidávali k volání: ´Bojte se Boha a dejte mu čest, neboť přišla hodina jeho soudu.´ (Zj 14,7a)“ (Drama věků, Vítězství lásky boží – 5. část, E. G. White, nakl. Advent-Orion, Praha 1995, str. 235)
Velké zklamání věřících, kteří očekávali příchod Ježíše v r. 1844 lze vztáhnout na texty Bible: „Přistoupil jsem tedy k tomu andělu a požádal ho, aby mi tu knihu dal. Řekl mi: ´Vezmi ji a sněz; v žaludku ti zhořkne, ačkoli v tvých ústech bude sladká jako med.´ Vzal jsem tu knihu z ruky anděla a snědl ji; v mých ústech byla sladká jako med, ale když jsem ji pozřel, zhořkla mi v žaludku.“ (Zj 10,9-10) Věřící s radostí očekávali příchod Ježíše. Těšili se na Něj – na ono ´sladké´ poselství. Když však Ježíš nepřišel, jejich víra byla podkopána, byli trpce zklamáni – jejich naděje ´zhořkla´.
„Lidé, kteří přijali poselství, se pečlivě a slavnostně blížili k okamžiku, kdy – jak doufali – se setkají se svým Pánem… Doba, kterou čekali, uplynula, a jejich Spasitel nepřišel… Pocit posvátné úcty, strach, že poselství by mohlo být pravdivé, způsobil, že se nevěřící po nějakou dobu drželi zpátky. I když doba čekání minula, tento vliv ihned neustal. Zpočátku se nevěřící neodvažovali posmívat zklamaným, když se však neobjevovaly žádné příznaky Božího hněvu, setřásli se sebe strach a začali je opět shazovat a zesměšňovat.“ (Drama věků, Vítězství lásky boží – 5. část, E. G. White, nakl. Advent-Orion, Praha 1995, str. 256)
Později se opětovným pečlivým zkoumáním biblických proroctví dospělo k závěru, že v r. 1844 nemělo dojít k fyzickému příchodu Ježíše na zem, ale že Kristus vstoupil do dalšího oddělení nebeské svatyně – do svatyně svatých -, aby tam konal závěrečný soud nad světem. Žijeme tedy v době ‚posledního soudu‘.
„Lidé, kteří sledovali světlo prorockého slova, poznali, že Kristus – místo aby přišel na tuto zem – zahájil po skončení období 2300 prorockých dnů v roce 1844 dílo v nebeské svatyni svatých, aby vykonal závěrečné dílo smíření před svým příchodem na zem.“ (Drama věků, Vítězství lásky boží – 5. část, E. G. White, nakl. Advent-Orion, Praha 1995, str. 267)
„Ježíš Kristus přišel nikoli na zem, jak očekávali, ale do svatyně svatých Božího chrámu v nebi.“ (Drama věků, Vítězství lásky boží – 5. část, E. G. White, nakl. Advent-Orion, Praha 1995, str. 269)
„Za prvé jsme se naučili, že je čas, kdy Kristus vstoupí do nebeského chrámu; za druhé, že tento čas bude vyšetřujícím soudem; za třetí, že dílem během té doby bude zdokonalování charakteru...“ (GCB7-4-1901, str. 100)
Pochopení Bible a proroctví
Lidé se, na základě pečlivého studia Písma a pod vlivem Ducha svatého, snažili porozumět proroctví o 2300 večerech a jitrech. Posléze stanovili datum – říjen 1844, které označili za čas Ježíšova příchodu na zem. Až toto datum uplynulo, aniž se co přihodilo, začali se ptát, v čem se mýlili. Přesto nemohli SAMI na nic přijít. Prožívali jen trpké zklamání.
Když Bůh viděl, jak se lidé z nepochopení proroctví trápí, dal znát pravý výklad Ellen Whiteové. Ta o tom píše: „Po uplynutí roku 1844 jsme hledali pravdu jako skrytý poklad... Často jsme spolu zůstali pozdě do noci a někdy celou no, modlíce se o světlo a studujíce Slovo Boží. Opět a opět se tito bratři scházeli, aby studovali Bibli, aby poznali její význam a byli připraveni ji vyučovat s mocí. Když přišli ve svém studiu k bodu, kde řekli: ´Nemůžeme udělat nic více´, Duch Páně na mě sestoupil, byla jsem vzata do vidění a bylo mi dáno jasné vysvětlení pasáže, kterou jsme studovali s poučením, jak máme studovat a pracovat efektivně. Takto mi bylo dáváno světlo, které nám pomáhalo pochopit verše týkající se Krista, jeho poslání a jeho kněžství. Linie pravdy rozpínající se od té doby do doby, kdy vstoupíme do města Božího, mi byla objasněna a předala jsem poučení, které mi Pán dal, ostatním.“ (Special Test, Ser. B#2, str. 56-57)
Lidé sami nedokázali přijít na skutečný smysl proroctví. Pochopili Boží záměr, až jim ho zjevil Bůh skrze sestru Whiteovou. Až po zjevení, které bylo sestře v této věci dáno, se začali zabývat myšlenkou, že r. 1844 není datem Ježíšova 2. příchodu, ale rokem Ježíšova přechodu ze svatyně do svatyně svatých v nebi.
„Pro nikoho není omluvitelné, jestliže zastává názor, že už neexistuje další pravda, která by měla být zjevena a že všechny naše výklady jsou bezchybné. Sama skutečnost, že se naši lidé drželi dlouhé roky určitých doktrín, není ještě zárukou toho, že naše myšlenky jsou neomylné. Věky nepromění omyl v pravdu, zatímco pravdy se vždy obhájí, ŽÁDNÁ PRAVDIVÁ DOKTRINA NEMŮŽE UTRPĚT ÚJMU, JESTLIŽE JI PODROBÍME ZKOUMÁNÍ.“ (CWE 35)
Stejně i dnes se lidé zabývají výkladem knihy Zjevení a snaží se její texty co nejvýstižněji aplikovat na ‚poslední dny‘. Avšak bez Božího zjevení, Božího poučení a pomoci s biblickým textem, často sami nejsou schopni ukryté pravdy rozluštit.
„Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many…“ (Zj 2,17)
Co znamená slovo ‚mana‘? Jde pouze o fyzický pokrm? Ježíš přirovnával fyzický pokrm k duchovní potravě, jak je to zjevné z Jeho rozhovoru se samařankou:
„Ježíš jí odpověděl: ‚Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.‘ Žena mu řekla: ‚Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu?...‘ Ježíš jí odpověděl: ‚Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.‘“ (J 4,10-14)
Ježíš v tomto příběhu připodobňuje vodu k duchovnímu pokrmu.
Tomu, kdo zvítězí, dá Ježíš jíst ze ‚skryté many‘ (Zj 2,17). Znamená to tedy, že ti lidé, které si vyvolil, budou schopni porozumět nejenom známým a jasně pochopitelným duchovním věcem, ale i skrytým věcem. Budou umět vyložit pravdy, které jsou v Bibli zapsány, avšak nebyly doposud jednoznačně vyloženy.
Velkým problémem zůstává to, že pokud pravdu přináší člověk obyčejný, teologicky nevzdělaný (laik), na jeho poznatky se pohlíží nepříznivě.
„Zakazujeme všem laikům diskutovat o věcech týkajících se Svatých Písem, a to jak veřejně tak i soukromě, zvláště pak o věcech obtížných či nejistých, nebo číst, učit nebo vykládat Písma, aniž by měli náležité vzdělání teologické, jakož i uznání některé slovutné university.“ (GC, str. 380; Special Studies on Education, str. 96-97)
Přiblížila se doba, kdy zvláště apokalypsa začíná být důležitým biblickým poselstvím. Bůh nechce nechat své děti v nevědomosti, ale touží jim zjevit skrytou pravdu proroctví. Pro její šíření si používá své oddané následovníky.
Doba soudu nebo Ježíšova 2. příchodu?
Je zajímavé, že i Ellen Whiteová se zmiňuje o tom, že na konci doby bude hlásáno ‚zvláštní svědectví‘. Povšimněme si, že ‚svědkem‘ není ona sama!
„Ptala jsem se na význam tříbení, které jsem viděla, a bylo mi ukázáno, že bude vzbuzeno zvláštním svědectvím pravého svědka v církvi laodikejské. To bude ovlivňovat srdce toho, který to přijme a přivede ho to k tomu, aby si vytyčil vysoký cíl a hlásal celou pravdu. Někteří toto určité svědectví neunesou. Budou se mu protivit, a to způsobí ono tříbení v Božím lidu.“ (EG – Zkušenosti a vidění /v němčině/, E. G. White, str. 263)
Povšimněme si, že nejde o svědectví k církvi laodikejské ale v církvi laodikejské. Nejde tedy přímo o Ducha svatého, avšak o věřící, kteří budou naplněni Duchem svatým a v Jeho moci začnou hlásat poselství pro poslední dobu.
„Proti svědectvím se rozhoří nenávist, která je satanská. Satanovo úsilí povede k tomu, aby zpochybnil víru církve ve svědectví…“ (GG – Vybraná poselství /v němčině/, E. G. White, str. 48-50)
Stejně jako před rokem 1844 toto svědectví někteří uvítají a přijmou z celého srdce, někteří jej naopak odmítnou, budou je považovat za falešné a zbytečné burcování.
V období života Ellen G. Whiteové (kolem r. 1844) bylo hlásáno poselství o posledním soudu. Nešlo ale o 2. příchod Ježíše!
„Teprve po velké vzpouře a dlouhém období vlády ‚člověka nepravosti‘ smíme očekávat příchod našeho Pána. ‚…protože nenastane (den Páně - příchod Ježíše), dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti.‘ (2 Te 2,3) Tato doba končí v r. 1798. Kristův příchod se do té doby nemohl odehrát… Teprve potom mělo být hlásáno poselství o Kristově 2. příchodu. Takovéto poselství nebylo v minulých dobách nikdy kázáno. Pavel ho nehlásal, jak jsme viděli, a odkazoval své bratry v otázce Pánova 2. příchodu do tehdy velmi vzdálené budoucnosti. Reformátoři ho také nehlásali. Martin Luther očekával soud přibližně tři sta let po své době. Ale od roku 1798 je kniha Daniela rozpečetěna, pochopení proroctví se rozmohlo a mnozí hlásali slavnostní poselství o blízkém soudu.“ (GK, str. 359)
Luther také prohlásil: „Jsem vskutku přesvědčen, že nebude trvat ani tři stal let a dostaví se den soudu. Bůh nebude a nemůže již déle strpět tento bezbožný svět.“
Co se myslelo ‚dnem soudu‘?
Lidé, kteří, dle prorockých výpočtů, došli k r. 1844, se domnívali, že tento rok bude rokem 2. Ježíšova příchodu. Nebylo tomu ale tak. Po opětovném důkladném studiu biblických textů došli k tomu, že v r. 1844 začíná soud v nebi. Bylo to období, kdy zaznělo hlasité volání o soudu: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu.“ (Zj 14,7)
Falešné proroctví?
Martin Luther očekával druhý příchod Páně asi za tři sta let od doby, kdy žil. Ježíš přesto nepřišel. Od doby Luthera pak přešlo více než 400 let. Byl falešným prorokem, protože očekával blízký Ježíšův návrat, a také ho hlásal?
Také E. G. Whiteová společně s dalšími věřícími očekávali Ježíšův 2. příchod ve své době, doufali v něj a dokonce ho hlásali. „Ta hodina přijde, není daleko, někteří z nás, kteří nyní věří, se jí živí dočkají na této zemi. Uvidí, jak se naplní zaslíbení (Jeho příchodu) a uslyší hlas archanděla a troubu Boží, která se rozezní nad horami, dolinami i mořem až do posledních končin země.“ (RH, 3. července 1888, str. 31; ‚Last Days Events‘, 1888, str. 37)
Pro mnohé z nás jsou jistě také výpovědi Whiteové problémem, a rádi bychom ji proto zařadili mezi falešné proroky. Ale můžeme si její slova takhle vysvětlovat?
Na jedné straně říká, že Ježíš přijde v její době, a když nepřišel, pokouší se problém vyřešit tím, že začne hovořit o oddálení 2. příchodu kvůli hříchům v církvi. Nemá to něco společného s falešným proroctvím? E. G. White tvrdila: „Izraelský národ starověku byl vyloučen ze země Kanán, protože žil čtyřicet roků v nevěře, nespokojenosti a vzpouře. Stejné hříchy zdržely i novodobý Izrael od vstupu do nebeského Kanánu. V žádném případě není co vytknout Božím zaslíbením. Nevěra, světskost, nedostatečné odevzdání se a spory mezi Božím lidem nás tolik let zdržují na tomto světě hříchu a starostí.“ (AB I, str. 69; GG I, str. 72)
Přesto nepovažujeme sestru Whiteovou za falešnou prorokyni. Její proroctví by bylo správné a došlo by naplnění, pokud by lidé byli připraveni na Ježíšův návrat. Záleželo na lidech a jejich rozhodnutí.
Vzpomeňme na starozákonního proroka Mojžíše. Vzbudil u Izraelců v Egyptě víru, že budou zakrátko v zaslíbené zemi Kanán. Hovořil k lidu tak, jako by během příštího týdne měli v Kanánu být. Nakonec tam došli teprve o čtyřicet let později. Byl proto falešným prorokem? Ne. Hned na počátku lidem sdělil podmínky, za kterých by v několika málo týdnech dosáhli Kanánu. Bylo to zaslíbení dosažitelné pouze pod podmínkou poslušnosti lidu.
„Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: ‚Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření.‘“ (2 Pt 3,3.4)
Nedejme se zmalomyslnět. Vždy přicházejme k Bohu s odevzdaností, s pokornou prosbou o odpuštění, snahou plnit Jeho vůli v našich životech a radostně zvěstujme přibližující se dobu Jeho příchodu.
Zklamání v době konce
Události zklamání při otevření malé knížky, jak se udály kolem roku 1844, se budou opakovat v době konce.
V knize Daniel se píše: „Řekl jsem: ‚Můj pane, jaké bude zakončení toho všeho?‘ Řekl: ‚Jdi Danieli, tajuplná a zapečetěná budou ta slova až do doby konce.‘“ (Da 12,8.9) V tomto verši je uvedeno, že „tajuplná a zapečetěná budou ta slova až do doby konce“. Až v poslední době budou proroctví rozluštěna (odpečetěna).
Podívejme se, co je napsáno v knize Zjevení: „Tu jsem viděl dalšího mocného anděla, jak sestupuje z nebe, zahalen v oblak. Nad jeho hlavou byla duha, jeho tvář byla jako slunce, nohy jako ohnivé sloupy; v ruce měl otevřenou knížečku… ve dnech, kdy zazní polnice sedmého anděla, naplní se Boží tajemství, jak je Bůh oznámil svým služebníkům prorokům. Hlas, který jsem slyšel z nebe, opět ke mně promluvil: ‚Jdi, vezmi tu otevřenou knihu z ruky anděla, který stojí na moři i na zemi.‘“ (Zj 10,1.2.7.8)
„Jan oznamuje, že malá knížka bude otevřena během sedmé polnice. Poté zůstává otevřena v průběhu období, kdy má církev poslední doby zvláštní poslání: hlásat naléhavé poselství, které chce Stvořitel předat všem lidem na celém světě.“ (Světlo pro poslední dny, Hans K. LaRondelle, vyd. Maranatha, Praha 2011, str. 59)
Povšimněme si, že malá knížečka je odpečetěna až v období sedmé polnice. Nemohlo její odpečetění nastat v r. 1844. Pokud vezmeme v úvahu, že se tak již v onom roce stalo, pak se toto dění zopakuje právě na konci pozemských dějin. V období sedmé polnice, jak zmiňuje Bible.
Toto poselství bude ‚sladké jako med‘, ale ‚zhořkne v žaludku‘: „Přistoupil jsem tedy k tomu andělu a požádal ho, aby mi tu knihu dal. Řekl mi: ‚Vezmi ji a sněz; v žaludku ti zhořkne, ačkoli v tvých ústech bude sladká jako med.‘ Vzal jsem tu knihu z ruky anděla a snědl ji; v mých ústech byla sladká jako med, ale když jsem ji pozřel, zhořkla mi v žaludku.“ (Zj 10,9.10)
To, že bude sladké, znamená, že bude zahrnovat poselství o naději = o brzkém příchodu Spasitele. Hořké znamená to, že s ním bude spojeno pronásledování Božího lidu. Ti, kdo se rozhodnou následovat Ježíše, ti, „kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova“ (Zj 12,17) budou zakoušet pronásledování. Bude to „hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude“ (Mt 24,21)
„Izraelští proroci znali sladkou příchuť přijetí Božího poselství i trpkou zkušenost jeho veřejného zvěstování. Okusili Boží slovo s radostí, ale když bylo jejich poselství odmítnuto, zakusili hořkost odporu. Zjevení tedy nabízí pohled na odpor a odmítání, s nímž se mají setkat Ježíšovi svědkové.“ (Světlo pro poslední dny, Hans K. LaRondelle, vyd. Maranatha, Praha 2011, str. 59-60)
Opět bude mocně hlásáno poselství o brzkém příchodu Ježíše Krista. Tehdy zazní aktuální výzva: „Je třeba, abys znovu prorokoval proti mnoha národům, kmenům, jazykům i králům.“ (Zj 10,11)
Boží lid bude Duchem svatým zmocněn k poslednímu hlásání poselství o slavném příchodu Mesiáše. Jedná se o dobu, kdy bude vylit Duch svatý jako v době letnic na učedníky - viz Sk 2,1-4 (více viz kap. Vylití Ducha, kap. Sedmdesát týdnů).