Jdi na obsah Jdi na menu
 

sspxasia.com

vatican_council_ii.gif

John Paul II,

The truth of Christianity corresponds to two fundamental realities which we can never lose sight of. Both are closely connected. And this precise link, such a deep one that one reality seems to explain the other, is the characteristic note of Christianity. The first reality is called "God", the second one "man". Christianity arises from a special mutual relationship between God and man. In recent times—particularly during the Second Vatican Council—there have been long discussions as to whether this relationship is theocentric or anthropocentric. There will never be a satisfactory answer to this question if we continue to consider the two terms of the question separately. In fact Christianity is anthropocentric precisely because it is fully theocentric; and simultaneously it is theocentric, thanks to its extraordinary anthropocentrism.     
                     General Audience - 29 November 1978
 

creation-of-adam.jpg

picture: library.acu.edu.au 

Posolstvo kresťanstva je úzko spete s dvomi fundamentálnymi pravdami, ktoré nemôžeme stratiť z pred našich oči. Obe sú hlboko prepojené a v skutočnosti jedna druhu navzájom vysvetľujú, definujú a podporujú a spolu tvoria najdôležitejšie posolstvo kresťanstva. Prvá pravda ma meno "Boh", druhá "človek". Kresťanstvo vzniklo z　tejto jedinečnej komunikácie medzi Bohom a　človekom. Počas Druhého vatikánskeho koncilu sa viedli dlhé diskusie o tom, či definovať tento vzájomný vzťah medzi Bohom a človekom ako teocentricky alebo antropocentricky. No v skutočnosti, ľudstvo nikdy nenájde plne uspokojivú odpoveď na tuto závažnú otázku, ak sa bude zamýšľať nad týmito dvomi pravdami oddelene. Musíme úprimné akceptovať, že v skutočnosti kresťanstvo je hlboko antropocentrické vďaka tomu, že je plne teocentrickým, a　zároveň je náboženstvom hlboko teocentrickým, vďaka svojej výnimočnej antropocentrickej dimenzii. (Preklad do Slovenčiny P.S.)
 
Evangelijní antropocentrismus poslání ADS: chce si uchovávat a rozvíjet poslání modlitby a služby v dimenzi  evangelijního-antrpocentrismu v duchu II. Vatikánského koncilu, jehož poselství je také hluboce antropocentrické. 
 
“Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.” (Fp 2,5-8)
 
Člověk Kristem vykoupený, který se stal v Duchu svatém novým stvořením, může a musí milovat i věci Bohem stvořené. Přijímá je od Boha a hledí na ně a má je v úctě, jako by právě vyšly z Boží ruky. Děkuje za ně Dobrodinci a používá a dopřává si stvořených věcí v duchu chudoby a vnitřní svobody. To ho uvádí do pravého vlastnění světa, jako by neměl nic, a zatím má všecko. (2 Kor 6,10.) „Všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu“ (1 Kor 3,22-23).
                                                          (GAUDIUM ET SPES 37)