Čtenářský koutek pro duši
Samuelovi rodiče byli Elkana a Anna. Dlouhou dobu se snažili mít dítě, ale Anna byla neplodná. Izraelité vnímali neplodnost jako trest, jako odepření Božího požehnání. Ve 127. žalmu volá žalmista: „Synové jsou dědictvím od Hospodina, mzdou od něho plod lůna.“ I v této nepříznivé situaci zůstává však Anna plna důvěry a v modlitbě Hospodinu slibuje, že pokud jí dopřeje syna, zasvětí ho zcela Bohu. Bůh její prosby vyslyšel a Anně se narodil syn, kterému dala jméno Samuel, což znamená „vyslyšel Bůh.“ Anna dodržela svůj slib a přivedla Samuela do Hospodinova domu v Silo, aby pod dohledem kněze Eliho sloužil Hospodinu.
1 Sam 3, 3b-10. 19
Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: "Hle, tady jsem, volal jsi mě." Tu Eli pochopil, že chlapce volá Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: "Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: 'Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.' " Samuel tedy šel spát na své místo.
Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: "Samueli, Samueli!" A Samuel řekl: "Mluv, tvůj služebník poslouchá." Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar.
Samuel sice Hospodinův hlas slyší, ale neví, že je to Bůh, kdo ho volá. S rozlišením této skutečnosti mu pomáhá starý kněz Elí. Tak i v našem rozhodování a hledání nám může často pomoci zkušenější člověk, ke kterému máme důvěru a můžeme mu svěřit celý náš životní příběh. On nám potom může pomoci zaslechnout v našem životě Boží hlas.
Důležité je všimnout si, co má Samuel na Hospodinovo volání odpovědět. "Mluv, tvůj služebník slyší." Abych mohl Boží hlas ve svém životě slyšet, musím poslouchat. Nejvhodnějším časem pro takovéto poslouchání jsou poslední okamžiky dne. Tehdy je už moje veškerá činnost a práce skončena. To, co jsem nestihl, už stejně nedohoním a mohu se v klidu ve zpytování svědomí vrátit k právě končícímu dni. Je to rozhodně prostor pro poděkování za veškeré dary, které jsem z Boží ruky po celý den přijímal, pro poznání všeho toho, co se mi během dne nedařilo a pro prosbu za odpuštění. Tento čas je však také vhodný pro to, abych před Boží tvář přinesl vše, co prožívám. Všechny vztahy, otázky, hledání, pochybnosti. Všechny události, které se mě nějakým způsobem během dne dotkly. Mohu se vrátit a ptát se, jak ke mně v těchto událostech mluvil Bůh. Co znamená, že prožívám právě toto? A co, Bože, říkáš tomuto mému vztahu? Mám jít tudy, nebo tudy? Jaká je tvá vůle? A potom poslouchat. Mluv, tvůj služebník poslouchá. Abych mohl slyšet, musím poslouchat. V tichu, před Boží tváří. A má to ještě jednu podmínku. Musím chtít slyšet.
KÁZÁNÍ POVOLÁNÍ SAMUELA
Z příběhu o povolání Samuele chci pro naše napomenutí i povzbuzení připomenout.
Boží věc nezáleží na lidech; a přece na lidech, kteří stojí v Boží službě, velmi záleží.
Vypráví se starý příběh o tom, jak se jakémusi františkánovi podařilo přivést k víře v Krista mohamedánského Turka. Františkán z toho měl nesmírnou radost. Po několika letech ale projevil onen Turek touhu podívat se do nejkřesťanštějšího města světa, do Říma. Marně ho františkán odrazoval, snažil se ho přesvědčit, že cesta je zlá a nebezpečná, že jsou na ní lupiči. Turek na to nic nedbal a vydal se na cestu. Františkán trnul hrůzou, protože věděl, jak žije papežský dvůr té doby. Počítal s tím, že Turek ztratí víru. Když se ale Turek vrátil, k úžasu františkána nejenom věřil, ale prohlásil, že věří ještě daleko silněji. A udivený františkán slyšel z jeho úst: „Věřím teď v Boží moc daleko více. Viděl jsem tam hrozné věci, ale navzdory tomu Kristova věc nezhasla. To je největší div.“
Opravdu. Boží věc nezáleží na Božích služebnících. Kdyby tomu tak bylo, působilo by to skličujícím dojmem. Boží věc jde dějinami navzdory vší ubohosti Božích služebníků, Božího personálu tady na zemi. Je to jeden z velikých divů. A přece to neplatí tak beze zbytku a vůbec ne pro ospravedlnění zlého, které Boží služebníci působí.
Ale neplatí to jen o kazatelích. Jistě, o nich zvláště, protože jsou daleko více na očích. Ale to slovo platí o všech, kdo se hlásí k víře. Naší nepravostí se nám sice nepodaří zničit Boží věc, i když nepravost těch, kdo se k Bohu hlásí, se k ničení Boží věci hodí daleko lépe než sebedokonalejší ateistická propaganda, ale podaří se nám Boží věci velmi ublížit.
Co pohrdání Božími věcmi přineslo právě zlé chování těch, kdo o víře hovoří a k víře se hlásí. Jak musí, především kazatel a presbyter, ale každý křesťan, každý člen sboru myslet na to, co řekl apoštol Pavel: „Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal“ (1.Korintským 9,27). Jsme obrazem Boží věci na tomto světě. Podle nás lidé posuzují Boha. Podle nás hovoří o Ježíši Kristu. Jak se musíme bát, aby kvůli nám lidé nepohrdali Bohem.
2.
neděle v mezidobí
Povolání učedníků má mnoho společného se starozákonním povoláním již zmíněného Abraháma, Mojžíše nebo Samuela. Ve Starém zákoně mluví nebeský Otec, zde je to Ježíš, Boží Syn, který přichází a jako první oslovuje lidi. Přichází do jejich všedního dne a do zcela běžného prostředí. A povolává je. Velmi jednoduše.
Vyžaduje však dramatickou odpověď. A tou je odejití od rodiny, práce, majetku, od představ a plánů o vlastním životě, od dobrého zázemí, jistot. A oni jdou! Vědí přesně kam? Ne, ale jdou..., za Ježíšem. Věří, že On si je povede.
Přečti si Jn 1, 35-42, a přemýšlej o tom, jestli v tom výčtu slyšíš svoje jméno.
Slova svatého evangelia podle Jana
Jan 1, 35-42
Viděli, kde bydlí, a zůstali u něho
Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: "Hle, beránek Boží!" Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: "Co byste chtěli?"
Odpověděli mu: "Rabbi" - to přeloženo znamená Mistře "kde byd-líš?"
Řekl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: "Našli jsme Mesiáše" - to přeloženo znamená Kristus - a přivedl ho k Ježíšovi.
Ježíš na něj pohlédl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmeno-vat Kéfas," to je v překladu Petr ( Skála ).
Ježíš bere iniciativu do svých rukou a vybírá si, koho sám chce. Apoštolové si své povolání nijak nezasloužili. Složení „Dvanáctky" záleželo jen na Ježíšovi. Všimni si, k čemu je Ježíš volá. Na prvním místě je volá proto, aby byli s ním. Učedník, tedy člověk povolaný ke kněžství, je povolán především k tomu, aby byl s Ježíšem, aby s Ním žil v úzkém spojení, aby s Ním prožíval intimní vztah.
Hledání a rozlišování životního směru, tj. povolání, je asi nejradostnější a nejkrásnější činností v životě člověka, protože je to fáze života plná naděje a očekávání. Zároveň to může být velmi složité a těžké, protože se Ti nedostávají ihned odpovědi, které by ti pomohly přetvořit svou radost v čin. Je to však krásný dialog s naším Stvořitelem, který Tě má opravdu rád a pečuje o Tebe. Z jeho ruky pochází i smysl Tvého života a Ty ho teď můžeš nacházet a naplňovat.
Když Jan vidí Ježíše, vyslovuje poznání, ke kterému evidentně nestačí schopnosti fyzického zraku. Jeho pohled je pohledem víry. Jen proto, že věří, může v tom, kterého vidí, poznat Božího beránka.
Když Ježíš vidí, jak za ním kráčejí dva z Janových učedníků, nereaguje zdvořilostní frází, ale nečekanou (až drsnou) otázkou: „Co hledáte?" (Tak zní originální text, nikoliv: „Co byste chtěli?") Jeho oči vidí až na dno lidského srdce a ví, že člověk většinou hledá něco, místo toho aby hledal někoho. Proto dává tímto dvěma příležitost, aby i oni sami sáhli do svého nitra a vytáhli odtud pravdu o sobě.
Je vidět, že Janovi učedníci u svého učitele prošli dobrou školou. Už nehledají něco, co by je „naplňovalo". To my jsme zvyklí hodnotit věci (práci, povinnosti, odpočinek, vztahy…) podle toho, zda nás „naplňují", nebo „nenaplňují". Jan jim ukázal, že mají hledat Někoho. Proto na Ježíšovu otázku odpovídají otázkou plnou pokory: „Mistře, kde bydlíš?" Vyznávají, že od doby, kdy byl člověk vyhnán z ráje, toulá se jako bezdomovec a nemůže najít cestu do Otcova domu. Vnímají, že pokud je tento opravdu Božím beránkem, ukáže jim cestu a tam, kde bydlí on, najdou konečně svůj domov. A našli ho. I oni totiž očima víry uviděli, že tam, kde bydlí Ježíš, je Otcův dům, a tedy i jejich domov.
Ježíšův pohled, kromě toho, že proniká až na dno lidského srdce, vidí i to, čím člověk sice ještě není, ale k čemu je povolán. Proto, když vidí Šimona, může mu říct: „Ty jsi Petr (Skála)." Běžný pohled vidí jen vychloubačného chlápka s roztřesenými koleny. Ježíšův pohled vidí Skálu, která bude dávat jistotu i svým bratrům (viz Lk 22, 32). Kdo dovolí, aby na něm spočinul Kristův pohled, kdo neuhne zrakem, když se jeho a Ježíšův pohled střetnou, najde pravdu o sobě, najde svůj domov a najde cestu k němu.
Originalita volania
Keď sa ma mladí ľudia pýtajú, ako môžu spoznať, čo Boh od nich chce, odpovedám, že neviem povedať, akým spôsobom Boh hovorí, lebo on je taký úžasný, že nič nerobí cez „kopirák“, ale že on ku každému prichádza osobitným spôsobom. Dajú sa však ukázať určité prvky, ako vytvoriť Bohu priestor, aby mohol prehovoriť. Až na tomto základe som schopný načúvať Božiemu volaniu, Božiemu povolaniu a povedať naň AMEN.
1. Slobodné srdce. Je veľmi dôležité mať srdce otvorené na každú Božiu ponuku. Bl. Metod Trčka často Bohu opakoval: „Pane Bože, tu ma máš!“
2. Trávenie času s Pánom pri čítaní Božieho slova a na modlitbe. Ak niekoho nepoznám, všetko si musíme neustále vysvetľovať; a napriek tomu stále hrozí nebezpečenstvo, že sa nepochopíme. Keď však s niekým trávim čas, rozprávame sa, načúvame si a zdieľame sa, vtedy často nie sú potrebné slová, stačí malé gesto a ja už viem.
3. Spoznávanie seba, svojich kladov aj záporov, svojich darov, talentov, nedostatkov. Boh mi ukazuje cestu skrze dary, ktorými ma obdaroval, skrze túžby, ale aj skrze moje slabosti, nedokonalosti.
4. Načúvanie iným. Hovorí sa: „Ak ti niekto povie, že si somár, tak si to nevšímaj. Keď ti to povedia dvaja, tak sa nenápadne pozri do zrkadla, či ti nerastú uši. Keď ti to povedia traja, kupuj sedlo!“ Nie vždy sme schopní byť voči sebe objektívni. Preto načúvanie iným mi môže pomôcť vidieť určité dary a talenty, ktoré mi môžu ukazovať Božiu vôľu, alebo určité moje slabosti, ktoré ma môžu diskvalifikovať.
Keď dáme dohromady tieto štyri elementy, cez ktoré dovolíme Bohu hovoriť do nášho života, a postavíme to na základe AMEN na základné povolania k životu, láske, svätosti a rodine, som si istý, že je možné spoznať Boží plán a Božie povolanie pre môj život.
Odevzdání se službě Bohu
Věčné Slovo, jednorozený Synu Boží, nauč nás pravé velkomyslnosti. Nauč nás Tobě sloužit, jak to právem zasluhuješ. Ať dáváme a nepočítáme, ať bojujeme a nedbáme ran, ať pracujeme a nehledáme odpočinek, ať se obětujeme a nečekáme jinou odměnu kromě vědomí, že jsme splnili tvou vůli.
(sv. Ignác z Loyoly)
/
Píseň pro děti
