Když o tom tak přemýšlím, tak bych vám měl o našem upírském klanu povědět něco víc a o našich členech asi také. Jsem to ale stvoření nevychované a zapomětlivé. Hned to napravím.
Mezi námi je známo, že po celém světě je roztroušeno velké množství upírů a bohužel i vlkodlaků.
Každý stát má svou vedoucí organizaci, která podlá nejvyššímu vedení. Jejich sídlo je známé pouze vyvoleným. Naše vedoucí organizace má sídlo v Praze. My jsme pouze malý klan, který jí podléhá, ale v podstatě si žijeme vlastním životem. Já jsem mistrem klanu Hell Nightmares a naším rajónem je hlavně Morava. Jednou za čas podám hlášení do Prahy, občas dostanu nějaké informace o pohybu vlkodlaků na území republiky a když se někdo z nich dostane na mé území, jdeme po něm. V Čechách je upírských klanů asi tak dvacet, z toho jen pět, které jsou bojové, funkční a nebezpečné.
My mezi těch pět patříme. Nejsme sice velký klan, zato jsme kompaktní a sehraní.
Mám v klanu sice pár nových přírustků, ale zaběhli se velmi rychle a dal bych za ně Mordasovu ruku do ohně . Mezi takové klanové nováčky patří právě Massacre. Jak jsem již psal, je velmi rychlý v rozhodování, umí to s brokovnicí a života si užívá jak jen to jde. Hlavně s ženskýma pod peřinou.
Někdy také ve výtahu, v autě, v metru, na autobusové zastávce, za barovým pultem a čert ví, kde všude jinde. Dalším nováčkem je Flaminius. Všichni mu říkáme Flam. Je to chlap jak hora. Jeho dva metry odradí kdejakého provokatéra. Zato v jeho hnědých očích, se utopila nejedna dračice. Své hnědé vlasy většinou schovává pod šviháckým kloboukem, který jen umocňuje vzhled velmi nebezpečného individua. Navíc je to mimo mě další střelec v klanu.
Na rozdíl ode mě preferuje revolvery. Jeho oblíbený je Magnum a umí to s ním docela dobře. Téměř stejně dobře jako já se Stíny. Je to důsledný a chladnokrevný likvidátor. Koho si vyhlédne, ten je mrtvý. Mě se jeví jako pohodář, který nepohrdne lahvinkou, alkoholem vylepšené krve. Poslední dobou soutěžíme o to, kdo toho víc zastřelí. Myslím tím samozřejmě vlkodlaky. Mám takový divný pocit, že jim se naše soutěžení moc nezamlouvá. Nějaký ten pátek už je u nás Adrasteia. Co nezapíchne, to rozseká nebo podřeže. Už je doufám jasné, že je zamilovaná do mečů a dýk, které má ukryté různě po těle. Zlí jazykové, jako třeba Stuart, tvrdí, že pár takových ostrých věciček má schovaných i v podprsence. A tam se toho schovává opravdu hodně. Co tam Stuart hledal, to už se nepochválil. V klanu je Adra veselá a vtipná upírka, která nezkazí žádnou legraci a nebojí se popíchnout nikoho z nás a propíchnout někoho z vlkodlaků. Co se boje týká, je to nekompromisní zabiják v ženském těle. Málokdo by řekl, že tak malá upírka dokáže z rozzuřeného vlkodlaka udělat hromadu rozsekaného masa v kaluži krve a chuchvalci chlupů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, sám bych tomu nevěřil. Je dobré mít někoho takového na akci po svém boku.
A máme tady Seraphin, upírku střední postavy s dlouhými, hnědými a vlnitými vlasy. Její hnědé oči dokáží rozklepat nejednoho nepřítele. Jak se říká : pomálu dokáže zabíjet pohledem.
Nevím čím to je, ale taky tíhne k chladným zbraním jako Adrasteia. Katana zavěšená křížem přes záda, dokáže v jejích rukou nadělat v řadách vlkodlaků pěknou spoušť. A aby toho nebylo málo, čepel jejího meče je vždy natřená nějakým svinstvem. Většinou jsou to nějaké velmi bolestné jedy nebo kyseliny.
Nevěřili by jste, co to dokáže v boji udělat s psychikou. Takové malé povrchové zranění, třeba na paži, které vypadá úplně neškodně, začne nesnesitelně bolet a pálit. Rána se rozevírá a kyselina se prožírá víc a víc do těla. Najednou vám upadne rozleptaná končetina. Začnete krvácet a tělo upadne do šoku.
Následuje smrt. Seraphin je s katanou velmi rychlá. Nemusí zabíjet okamžitě. Stačí malé zranění.
Výsledek je ale vždycky stejný. Seraphin nenechává zraněné.
Podle mě je to nejchladnokrevnější zabiják, jakého jsem kdy potkal. A taky velká opora klanu.
Většinou je velmi uzavřená a nedůvěřivá. Zatím nevíme čím to je, ale zřejmě to neměla v životě lehké.
V tichosti a zamyšlení sedává na základně u knih a vymýšlí, co dobrého by vlkodlakům z chemických přísad uvařila. Je pravda, že se jí to většinou podaří, protože vlci se po konzumaci nebo aplikaci, úplně rozplývají a roztékají. Zřejmě štěstím.
Tak jak dokáže zabíjet, dokáže taky léčit. Zranění z bojů, která se nám hojí někdy i několik dnů, dokáže s pomocí svých elixírů vyléčit za pár hodin. Dokáže taky namíchat různé podpůrné elixíry, po kterých jsme rychlejší a odolnější. Nejvíc ale obdivujeme, jak dokáže namíchat Bloody Seraphin.
Nápoj jako Bloody Mary, ale místo tomatového džusu, dává krev.
To jsou potom chlastačky ….